Cikáni

Film jsem zhlédnul v brněnském Kabinetu Múz za   doprovodu živé hudby. Parádní zážitek a   neskutečně originální propojení němého   filmu s hudbou kapely Alphones. Po prohýřené   sobotní noci jsem se bál únavy, ale tohle   spojení mě vytrhlo z našeho světa a vplul jsem   do jiné dimenze. Jako velký fanoušek   československého filmu jsem Cikány viděl   poprvé a musím říct, že na tu dobu je to   naprosto unikátní level!! Krásně restaurovaný   obraz, velice nadčasová kamera a její hrátky s   obrazem a snímáním a příběh totálně   deprimující a zoufalstvím prosycený. Ach ty   ženy, až potřetí kohout zakokrhá....Krásný   námět melancholika Karla Hynka Máchy natočil   Karel Anton opravdu nádherně. Dóďa Pištěk ve   své roli darebného hraběte Valdemara Lomeckého   působí jako hrabě Drákula, jeho šílené   výrazy jsou téměř hororové. Alphones tomu   dodali takovou glazuru, že by s tím mohli   vystupovat určitě vícekrát. Nepřetržitý   soundtrack složený z různých samplů, zvuků a   ambientních ruchů, basových vyhrávek a   úderných škopků. Úžasný brnkací motiv,   který se občas vracel měl neuvěřitelné   kouzlo. Co mě ale odrovnalo a zapleštilo, byly   scény znásilnění (snad poprvé natočeno v   českém filmu!!) anebo poprava Giacoma za   mohutného burácení bicích a baskytarového   nášupu, který se mísil s obrazem a dohromady   vytvářel neskutečný energický, až   halucinogenní vesmír!! (Hodně mě to   připomnělo podobné souznění kapely Lvmen).   Vůbec celkové propojení hudby s projekcí bylo   na jedničku! Myslím si, že i bez absence hudby   bych hodnotil stejně, protože vzhledem k době   vzniku film nepůsobí neohrabaně a právě   naopak je nadčasový a ve srovnání s filmy   vzniklých ve 20. létech je naprosto   nesrovnatelný. Obrovská poklona za tak krásné   zrestaurování.