Cikáni

Film jsem zhlédnul v   brněnském Kabinetu Múz za   doprovodu živé hudby.   Parádní zážitek a   neskutečně originální   propojení němého filmu s   hudbou kapely Alphones. Po   prohýřené sobotní noci   jsem se bál únavy, ale tohle   spojení mě vytrhlo z našeho   světa a vplul jsem do jiné   dimenze. Jako velký fanoušek   československého filmu jsem   Cikány viděl poprvé a   musím říct, že na tu dobu   je to naprosto unikátní   level!! Krásně restaurovaný   obraz, velice nadčasová   kamera a její hrátky s   obrazem a snímáním a   příběh totálně   deprimující a zoufalstvím   prosycený. Ach ty ženy, až   potřetí kohout   zakokrhá....Krásný námět   melancholika Karla Hynka   Máchy natočil Karel Anton   opravdu nádherně. Dóďa   Pištěk ve své roli   darebného hraběte Valdemara   Lomeckého působí jako   hrabě Drákula, jeho   šílené výrazy jsou   téměř hororové. Alphones   tomu dodali takovou glazuru,   že by s tím mohli vystupovat   určitě vícekrát.   Nepřetržitý soundtrack   složený z různých samplů,   zvuků a ambientních ruchů,   basových vyhrávek a   úderných škopků. Úžasný   brnkací motiv, který se   občas vracel měl   neuvěřitelné kouzlo. Co mě   ale odrovnalo a zapleštilo,   byly scény znásilnění   (snad poprvé natočeno v   českém filmu!!) anebo   poprava Giacoma za mohutného   burácení bicích a   baskytarového nášupu,   který se mísil s obrazem a   dohromady vytvářel   neskutečný energický, až   halucinogenní vesmír!!   (Hodně mě to připomnělo   podobné souznění kapely   Lvmen). Vůbec celkové   propojení hudby s projekcí   bylo na jedničku! Myslím si,   že i bez absence hudby bych   hodnotil stejně, protože   vzhledem k době vzniku film   nepůsobí neohrabaně a   právě naopak je nadčasový   a ve srovnání s filmy   vzniklých ve 20. létech je   naprosto nesrovnatelný.   Obrovská poklona za tak   krásné zrestaurování.