Co je nového, kočičko?

Takzvaný sukničkář má problém se usadit a   oženit se se svou pravou láskou. Pomoc vyhledá   u psychoanalytika, který však má sám v oblasti   romanického způsobu života ohromné problémy.   Klasická bláznivá komedie, dle některých   kritik s nejkrásnějšími ženami šedesátých   let, ve které jsou nejvíce všichni jak   utržení ze řetězu v poslední půlhodině   celého snímku. I po letech výtečná komedie ve   své živosti a ohromné energie, ve které se   sešla plejáda hereckých es své doby. Pro nás   je sice tahounem Peter Sellers, či pro fanoušky   Romy Schneider, ale faktem je, že hlavní roli   dostal Peter O´Toole, kolem kterého se to   všechno točí. Za scénářem stojí Woody   Allen, který se samozřejmě v jedné z rolí   objevuje také a pro kterého se jednalo o   tvůrčí počátek. Jeho rukopis ohledně   ztvárněného lidského soužití v humorné   nadsázce ve spojení s realitou mnohých   jednotlivců je naprosto nezaměnitelný a svým   pohledem k dané věci skutečně nestárne.   Spousta ostrých dialogů vyřčených z postav   kulometnou salvou, křiku, hysterie a spousta   bláznivin je hlavním motory všeho dění. A   celé je to tak zamotané, že vůbec není   poznat, kdo koho vlastně svádí, tudíž kdo je   vlastně všemu vinen. Muži? Ženy? A nebo je to   vyrovnané, takže nikdo nemá nikomu co   vyčítat? To už je jen na diváckém posouzení.

Crazy komedie
Předem musím říct, že jsem odpůrcem tzv.   crazy komedií – což je pro mě vše, kde se   herci různě pitvoří, přehrávají, blázní   – mám tento žánr spojený hlavně s Pierrem   Richardem a pojmem Hořčice mi stoupá do nosu a   vůbec s francouzskou komedií.
Takže jsem   tento film asi po deseti minutách vypnul –   nesnesitelná blbost. Znám člověka, který   tyhle komedie miluje, a taky můžu říct, že mi   připadá trochu jako blázen, chechtá se   kolikrát věcem, které jsou pro mě sotva   úsměvné. Každý má prostě své hranice,   které ho buď rozesmějí nebo naopak   rozesmutní.
Překvapil mě zde Woody Allen a   tady jsem se dozvěděl, že to byl jeho první   scénář k filmu – protože jeho filmy a humor   mám naopak rád – ovšem ne bez výjimky.   Naposledy jsem od něj viděl Deštivý den v New   Yorku – krásný film, naopak mě zklamal: Kolo   zázraků
p.s. vůbec bych si ten film   nepouštěl, protože jméno Petera Sellerse mám   s tímto žánrem spojeného, ale dílko mi bylo   doporučeno jednou dámou z Jihlavy – 27.6.2020

Tento film je zoufale nudná infantilní blbina.   Znám i jiné infantilní blbiny, ale u nich se   člověk aspoň baví. Tady se prostě není čemu   smát. Dialogy jsou o ničem, gagy postrádají   nápad, herci hrají křečovitě. Snad na závěr   pár kaskadérských scén, které stojí za   vidění.
Celkově pro mne velké zklamání.

Co je nového, kočičko?
První film, ke kterému Woody Allen napsal   scénář. Nakonec byl ale režií tak znechucen a   pravil, že už nikdy nedá svůj scénář do   ruky jinému režisérovi a vše si bude dělat   sám. A výsledek, pokud jste tedy fanoušci   tohoto muže, známe, a můžeme za něj být   velmi rádi. O čem jiném to vše je než o   chlípnících a sexu. Vždyť tento velikán   filmového plátna ani jinak nesmýšlí. Velmi se   mi od něj líbí jeden citát 'Nezavrhujte   onanii, je to sex s někým, koho opravdu   milujete'. Myslím si, že to mluví za vše.
Ve   filmu je i výborná ústřední píseň 'What's   new, pussycat' od Toma Jonese (ano, ten frajer co   zpívá 'Sexbomb') která byla nominována na   Oscara. Herecké obsazení je výborné, líbil se   mi slavný "Lawrence z Arábie" Peter   O'Tool v komediální roli, opravdu mu sedla.   Ostatní herci zvládli svoji úlohů bláznů   také na výbornou a není zde co vyčíst. Ano,   chvílemi to bylo jako sledovat absurdní   grotesku, kde Allenovi dialogy až tak moc   nevynikají, ale jako celek to hodnotím velmi   pozitivně a vřele všem doporučuji...