Čung_E

Netflix a další snímek o vývoji robotického   elitního žoldáka potřebného v občanské   válce na téměř neobyvatelné Zemi, tentokrát   zasazené do 22. století. Tedy další   netflixovský snímek míchající do jednoho   náměty z nejrůznějších starších snímků,   ze kterých přece jen s úctou na devadesátá   léta vzpomínáme především na počin   „Univerzální voják“ (1992). Jihokorejští   tvůrci však do prostředí klimatické   problematiky převzali nápad ze snímku z   osmdesátých let „RoboCop“ (1987) a pojali to   v pokročilejší High-tech technologii. A   určitě už nepřekvapí, že v rámci genderové   rovnoprávnosti se roboticky jedná o ženu.   Akční začátek výborně navnadí, ale na to,   že za scénářem a za režií stojí tvůrce   snímku „Vlak do Pusanu“ (2016), se   následovně vede spíše ke zklamání. Než o   akci se jedná o etickou problematiku ohledně   umělé inteligence a hlavně používání   lidského vědomí, které si vlastně   neuvědomuje, že je mrtvé, v robotických   strojích. V pozadí všeho lze kupodivu rozpoznat   stále nepřekonanou atmosféru snímku „Blade   Runner“ (1982). Máme tady také určitý   časový paradox, se kterým je vypořádáno tak,   jak ve snímku „Interstellar“ (2014). Dalo by   se tedy převážně očekávat především   filozofování, ale místo toho nám je   naservírována, v melodramatickém kabátě,   polemika o identitě, zradě, ztrátě a smutku v   neochvějné atmosféře. Samotný konec se to   všechno snaží sice napravit, ale marná snaha.   Vizuálně je to však paráda. Některé záběry   mimo jiné také připomenou snímek „Já,   robot“ (2004). Akční scény bojujících   androidů proti sobě jsou dobré, a tak některé   nedostatky v CGI lze přehlédnout. Na snímek lze   nahlížet ze dvou úhlů pohledu. Může být   vcelku i solidní, ale zase jsou určité věci   nedotažené a mnohdy spíše jen načrtnuty. A   tak se dá říct, že celý tento koncept si   svého diváka musí nejdříve složitě najít.   Určitá šance ale je.