Čung_E

Netflix a další snímek o   vývoji robotického elitního   žoldáka potřebného v   občanské válce na téměř   neobyvatelné Zemi, tentokrát   zasazené do 22. století.   Tedy další netflixovský   snímek míchající do   jednoho náměty z   nejrůznějších starších   snímků, ze kterých přece   jen s úctou na devadesátá   léta vzpomínáme   především na počin   „Univerzální voják“   (1992). Jihokorejští tvůrci   však do prostředí   klimatické problematiky   převzali nápad ze snímku z   osmdesátých let   „RoboCop“ (1987) a pojali   to v pokročilejší High-tech   technologii. A určitě už   nepřekvapí, že v rámci   genderové rovnoprávnosti se   roboticky jedná o ženu.   Akční začátek výborně   navnadí, ale na to, že za   scénářem a za režií   stojí tvůrce snímku „Vlak   do Pusanu“ (2016), se   následovně vede spíše ke   zklamání. Než o akci se   jedná o etickou problematiku   ohledně umělé inteligence a   hlavně používání   lidského vědomí, které si   vlastně neuvědomuje, že je   mrtvé, v robotických   strojích. V pozadí všeho   lze kupodivu rozpoznat stále   nepřekonanou atmosféru   snímku „Blade Runner“   (1982). Máme tady také   určitý časový paradox, se   kterým je vypořádáno tak,   jak ve snímku   „Interstellar“ (2014).   Dalo by se tedy převážně   očekávat především   filozofování, ale místo   toho nám je naservírována,   v melodramatickém kabátě,   polemika o identitě, zradě,   ztrátě a smutku v   neochvějné atmosféře.   Samotný konec se to všechno   snaží sice napravit, ale   marná snaha. Vizuálně je to   však paráda. Některé   záběry mimo jiné také   připomenou snímek „Já,   robot“ (2004). Akční   scény bojujících androidů   proti sobě jsou dobré, a tak   některé nedostatky v CGI lze   přehlédnout. Na snímek lze   nahlížet ze dvou úhlů   pohledu. Může být vcelku i   solidní, ale zase jsou   určité věci nedotažené a   mnohdy spíše jen načrtnuty.   A tak se dá říct, že celý   tento koncept si svého   diváka musí nejdříve   složitě najít. Určitá   šance ale je.