Devět kruhů pekla

V osmdesátých letech vzniklo hodně   koprodukčních snímků, jak se dnes uvádí,   spřátelenými zeměmi, a většinou se na   výsluní nijak nedostali. Dnes jsou všechny do   jednoho pozapomenuté a u některých je to docela   škoda. Týká se to i tohoto   romanticko-dramatického snímku, který v oné   romanci dosti zaostává, ale co se týče   historického pozadí, klobouk dolů. I když   samozřejmě ani tady je jedno velké ale. Tvůrci   dali především důraz na onu genocidu, a   vyhnuli se leckterých krajností a hlavně   akčním scénám. Rozpočet je holt rozpočet a   navíc se socialistická tvorba nesměla podobat   té západní. Ale aby se neřeklo, na konci   přece jen Milan Kňažko v hlavní roli dostal do   ruky automatickou pušku M 16, aby si alespoň v   jedné scéně zastřílel. Ruční kamera tomu   všemu dává autenticitu a větší živost.   Bohužel se z filmu stal spíše publicistický   hraný film právě poukazující na onu genocidu   s patřičnými ukázkami. Československý   lékař hledající svoji kambodžskou manželku s   dítětem už je jen takový nepatřičný   doplněk takřka bez vývoje. Závěr si   zasloužil větší dramatizaci než poetickou   romanci, a to už kvůli tomu, jak to vlastně   všechno dopadlo. Na československou   kinematografii z dob socialismu se však přesto   jedná o výsostný kousek, který alespoň   připomene onu skutečnou historickou událost, o   což tvůrcům stejně šlo.

Na svou dobu dosti drsný snímek a divím se, že   komárům nevadil. Vždyť kdyby si to divák   otočil, tak to mohlo být přesně o nich a   jejich móresech. V každém případě   nadprůměrné dílo.

Vydareny film s nevydarenym hercom
Depresivny tazky film, z depresivnych tazkych   casov kambodzskej revolucie, nasilia, beznadeji.   Hlavny hrdina mizerne stvarneny Milanom Knazkom a   jeho krasnej manzelky Oum Sovanny, ziju velmi   kratko velmi stastne, takze tu zacina aj konci   minimum romantiky, pre ktoru film mozno najst v   skatulke "romanticke". Spracovanie je   tak trocha schyzofrenicke - na jednej strane tu   mame silny pribeh, temer dokumentarne snimky   zverstiev ludskeho nasilia, sympaticku Oum   Sovanny, malo dialogov a vela plastickych obrazov   - no a na strane druhej stoji tazkopadny Milan   Knazko, mumak bez mimiky, bez emocii, sa tam   prechadza ako sofer autobusu na pisipauze a obzera   si tie stovky mrtvych tak trocha primracene; este   aj ked pocuva, ako mu umucili zenu, vykazuje menej   mimiky, ako zvladal Belmondo na penzii so svojim   zaseknutym usklabkom. Tazko povedat, ci tento   groteskny vykon pana Knazku sa do filmu hodil   alebo aj nie: ved mozno bol prave toto zamer   rezisera, vybrat uplneho blba kalibru sadrovej   figuriny, pretoze mozno ta postava naozaj mala byt   takto zabetonovana. No ale mozno sa tam dostal len   preto, ze sa mohol trocha liepat po Oum Sovanny;   zeby daky kamarat zo stabu ho dosadil - naznak   emocie mu popod fuz vycarila len scena vecerneho   milovania pri zapade slnka, no ale to by sa   usmieval uz aj zombik na jeho mieste. Keby bol   Muchna angazoval dakoho trocha   aristokratistickejsie posobiaceho tipka, dalo by   ovela lahsie uverit, ze sa jednalo o doktora a nie   o sofera autobusu. Skoda, film bol inak dost   posobivy, pokial si odmyslite obcas nestastne   zvolenu hudbu - no a toho pana Knazku, ktory sa na   rolu emocne skusaneho lekara-intelektuala ani   zdaleka nechyta.

Viděl jsem ho asi v 11-13 letech a byl jsem v   šoku, podařilo se mě ho podruhé vidět až   teď a samozřejmě nahlížím na něj už trochu   jinak. Je jasné, že pro některé diváky bude   dlouhý a nudný. Ale tento film má své kvality   i po letech a velmi dobře vykreslil hrůzy,   které se v Kambodži za vlády Rudých Khmérů   děly. Skvělá hudba, kamera, silné a smutné   scény, troufám si říct, že v lesčems byl   drsnější a realističtější než Vražedná   Pole (1984) ty jsou zas profesionálněji   natočena. Zklámání je hlavně z toho, že pan   Kňažko byl předabován Petrem Čepkem (ačkoliv   ho mám moc rád) Film se uvádí jen v cca 99min.   verzi přesto, že má cca 120min. Největší   překvapení však je v tom, že byl natočen   dvěma komunistickými zeměmi a ukazoval vlastně   jejich zvěrstva a hrůzy!