Dobrodružství

Výjevy ze zpustlých životů v úmorné   avantýře těžce exaltované pipiny a unylého   donchuána, za nesourodých blábolů k   netušeným hnutím mysli v přeexponovaných   pózách, jsem navzdory pečlivě promyšleným   obrazovým kompozicím (až na lajdácký skript)   byla dohnána k syndromu neklidných nohou, což   se mi stává tak u jednoho filmu z tisíce a   nikomu, krom poroty v Cannes 60´ a redakci   časopisu Empire, to nepřeju.

Tak tohle že má být jedno z nejúžasnějších   děl filmové historie? Nejlepší film tohoto   proslaveného režiséra, bez něhož se neobejdou   žádná skripta filmové vědy? Ptám se tedy   čím si toto postavení tento film zasloužil?   Režisérův neobyčejný styl jak otrávit   diváka, znudit ho, to se mu podařilo dokonale,   ale nakonci jsem čekal nějakou katarzi,   vyvrcholení celých těch 132 minut, ale to se   však nedostavilo. O čem je tedy celý děj? Je   to kritika vyšší buržoazní společnosti,   neschopnost lásky, milovat, věrnosti, nebo snad   detektivka, bohužel není to ani jedno, ale   zároveň všechno. Jediným pozitivem jsou   výborně zvolené lokace, krásné stavby,   přírodní scenérie a mladá Monica Vitti (Lea   Massari se mi víc líbila v Il Colosso di Rodi).

Pro mě v šedesátých letech zjevení od   Michelengela Antoniniho. Nádherný film, s   némeně nádhernou Mońicou a Léou Massari.   Potom jsem musel ihned zhlédnou Noc, Zatmění a   další filmy M.A.

Zajimave natoceny film, ktery je ale bohuzel az   prilis rozvlekly. Diky bohu za v i d e o. Moje   prvni setkani s antonionim a nevim, co si mam   myslet.

Filmařsky perfektní, nádherná kamera, dlouhé   záběry, zajímavé vsuvky - např. na začátku   mě oslovila scéna, kdy se Anna chce milovat se   Sandrem a její kamarádka je vidět v dalším   plánu skrz okno jak čeká na ní před domem. Z   hlediska lidského mě charaktery naprosto štvaly   - zlatá italská mládež, která se nudila a   nevěděla co si počít z životem, takoví   bohatí a neklidní v šedesátých letech v   Itálii.