Dovolená od vlastního já

Filmu "Dovolená od vlastního já" byla modelem nevšední literární předloha spisovatele Pavla Kellera. Tento literární počin měl za úkol přinést na vyprahlá plátna biografů ušlechtilé a plnokrevné dílko, což v roce 1934 by byl čin záslužný.

Kdesi uprostřed filmu, je s despektem, ostatně jen relativním , vysloveno o moderních lidech, kteří už ani nemají nervy z toho, že vyrostli v činžácích. Setřást alespoň obrazným způsobem tíhu obchodů a kancelářské uchvátanosti je také v programu této komedie.

Její děj staví na širokou filmovou scénu amerického boháče, o jehož nemocí, která propukne v hotelu evropského velkoměsta, doktor řekne, že je to "nervoza". Milionář se chopí lékařova doporučení, aby přestal počítat svoje miliony a vypadl někam na čerstvý vzduch. Ať si vyšlápne na venkov a tam ve světě, kde není hranice mezi lesy a vodami, tam na nějaké venkovské usedlosti, by mohli žít stejně vyčerpaní lidé jako on,zde by mohl být vytvořen kolektiv, jehož léčebnou terapií by bylo oprostit se od svého vlastního já. Od jisté mladé ženy získá usedlost, která je rozlehlým hospodářstvím a dává tu vzniknout kolonii, kde lidé ze stejné společenské vrstvy, převlečení za venkovany, se zbavují svých směšných "zrůdností". Tam ve slunečných dnech zapomínají i na svoje jména. Radují se z prostých úkonů vesnické práce. Sam získá i proti intrice onoho druhého, úkladného světa lásku ženy, která na svém zděděném kousku země umožnila tento ráj.

Režisér Hans Deppe, tenkrát nestranil žádné ze složek, skládajících film. Stejně cenným statkem se mu jeví napětí tohoto zajímavého námětu, jak je přinášejí dialogy, proměny děje a pestrost postav. I po skoro osmdesáti letech od zrodu filmu, může si tento snímek nárokovat slova uznání.