Obsah filmu Drž si šátek, Tatjano
Mezi základní tvůrčí teze Akiho Kaurismäkiho patří požadavek, aby délka celovečerního filmu nepřesahovala devadesát minut. Za ideální pak považuje stopáž okolo sedmdesáti minut. Ve snímku Drž si šátek, Tatjano dovedl svůj výrazový minimalismu do krajnosti, protože jen tak tak naplňuje charakteristiky „celovečerního" díla (má něco kolem šedesáti minut).
Finský režisér totiž zpravidla nezakládá své filmy na komplikované vyprávěcí struktuře, obsahující několik různě se proplétajících dějových linií. Určující je především samotný pohyb postavy (postav) světem, aniž by ale na své cestě nějak výrazně klopýtla, nebo přímo rezignovala. Žánr road...
Finský režisér totiž zpravidla nezakládá své filmy na komplikované vyprávěcí struktuře, obsahující několik různě se proplétajících dějových linií. Určující je především samotný pohyb postavy (postav) světem, aniž by ale na své cestě nějak výrazně klopýtla, nebo přímo rezignovala. Žánr road movie musí tedy zákonitě Kaurismäkimu vyhovovat. I když jej samozřejmě osobitě upravuje jak k vlastnímu autorskému naturelu, tak ke specifikům národní, či řekněme evropské filmové tradice.
Na začátku každé správné road movie je gesto vzpoury. V případě krejčího Valta je malé generační vymezování proti vlastní matce iniciováno momentem, když v domácnosti dojde jeho milované kafe. Vytrvale lamentující matku zamkne do špajzu a s opravářem aut Reinem se vydá na projížďku jím právě opraveným vozem. A bez pevně stanoveného cíle, jak je pro Kaurismäkiho postavy příznačné. Svezením dvou sovětských turistek, které je požádají, aby je dopravili do přístavu, sice na krátký čas jakýsi cíl získají, ale vlastně není zas až tak důležitý.
Vztahování Finů k jiným národům, především ke dvěma hegemonům rozdělujícím svým vlivem po čtyřicet let svět na dvě poloviny, je v Kaurismäkiho filmech poměrně frekventovaným motivem. Retro aranžmá (užití černobílého filmu, model automobilu, účesy a obleky) se promítá nejen do výrazu filmu Drž si šátek, Tatjano, ale také do ideového pojetí, kdy je děj snímku, uváděného do kin roku 1994, situován do doby před pádem železné opony. Politická a historicky daná komplikovanost sovětsko(rusko)-finských vztahů zde ovšem není přímo manifestována. „Neporozumění" mezi mužskými a ženskými postavami filmu vyplývá především z odlišného jazyka a života v jiném kulturním prostředí. Překonání získaných rozdílů a smířlivé společné setrvávání ve světě filmu je pak jejich velkým vítězstvím nad životní skepsí a deziluzí.
Petr Pláteník
Letní filmová škola 2011 < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (3)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 19.2.2016
Bude to znít možná divně, ale oceňuji hlavně délku filmu. První část je taková pozvolná, nic se zdánlivě neděje...aby se všechno důležité doodehrálo v poslední destiminutovce.. Já mám tyhle mírně absurdní filmy ráda, finština k tomu...na takový film musíte mít buňky :) samozřejmostí jsou outsideři, kteří tak nějak ne/žijí svůj život a ne/umí ho/se změnit...
V podstatě by ani nevadilo, kdyby k tomu nebyly titulky :)
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 11.5.2007
Mám rád filmy Aki Kaurismäkiho a tenhle jen porvrzuje moje mínění. Zase, jako už tolikrát, nám předkládá postavičky ze samého okraje společnosti, vypráví jejich cestovatelský příběh za lepším životem někam do velkého světa, za iluzemi, které se ještě násobí, když člověk prohlédne a očenichá to pozlátko ničeho. Jsou vytrženi ze svých kořenů a zvyků /hlavní hrdina se musí ven doslova probít přes svoji mamku, kterou nedobrovolně uvězní doma ve špajzce/, všední dny plynou jeden jako druhý, téměř statickým tempem. Ospalou náladu dokresluje černobílá kamera.
