Dubček

Raději České Století
Nebylo to špatný, ale více méně zkopírovali   epizodu z Českého Století "Musíme se   dohodnout", kterou preferuji, protože je   historicky mnohem přesnější a herecky daleko   více uvěřitelnější.

Žádný strhující velkofilm, ale solidně   natočená rekonstrukce důležitých dnů v roce   1968 z pohledu tehdejšího generálního   tajemníka a zachycení těžkého rozhodování,   jehož správnost/nesprávnost ukázalo až   následujících 20 let.

Co je to lidská tvář?
Hned na začátku mého komentáře musím   zdůraznit že vstup spojeneckých vojsk do ČSSR   v roce 1968 nebyla okupace. To je nesmysl. Šlo o   internacionální pomoc pro záchranu výdobytků   porážky fašismu. To je neoodiskutovateľný   fakt, ať si říká kdo chce, co chce. Že   situaci nezvládlo tehdejší vrcholové vedení   ÚV KSČ v čele s A. Dubčekem, to je druhá   věc. Je ale pravdou, že vedení ÚV KSČ bylo   názorově rozdělené. Dnes je výročí vstupu   spojeneckých vojsk do ČSSR, proto jsem se   podíval na tento nový film, abych ho zhodnotil s   hlediska historických skutečností této doby.   Musím přiznat, že pointa filmu jako celku se   velmi přibližuje k reálnému průběhu   jednání se sovětskou stranou, zvláště v   osobě Leonida Brežněva je to dobře vidět.   Celý film ale pokazil špatný výběr herce pro   hlavní postavu Alexandra Dubčeka. Tento herecký   výkon se ani jen nepribižuje k povahovým rysům   a verbálnímu projevu osoby Alexandra Dubčeka.   Proto jsem ubral dvě hvězdičky. Co mě ale   nejvíce zaujalo v rozhovoru mezi Dubčekem a   Brežněvem bylo, jak Dubček chtěl, aby   socialismus měl lidskou tvář. Leonid Brežněv   mu velmi správně odpověděl otázkou. To, že   sovětská armáda rozhodujícím podílem   porazila fašismus a osvobodila i ČSSR,   přičemž jen sovětských lidí přitom muselo   zemřít přes 20 milionů, v tom nebyla lidská   tvář?

Alexandr Dubček si jistě zaslouží, aby něm   byl natočen životopisný film. Film Dubček by   tu úlohu mohl plnit. Ale toto dílo se   nepodařilo. Vzniklá spíše rozvláčná nudná   agitka než zajímavý hraný životopisný film.

Myšlenka snímku je dobrá, ale celé je to   bohužel nějak nedotažené. I když se jedná o   ryze televizní projekt, celý film působí   spíše jako hraný dokument. Docela vadilo už na   začátku Dubčekovo vnitřní filozofování,   neboť to jakoby předpovídalo značnou   televizní nudu. Co se týče událostí a osudů   politiků včetně Dubčeka, kteří byli uneseni   do Sovětského svazu se zodpovídat a být   přinuceni podepsat tzv. ´Moskevský protokol´,   je z historického hlediska velice přínosné,   neboť o tomto se nijak zvlášť nemluví ani   nepíše a tak současná veřejnost neví co si   prožili a myslí si o nich ve své naivitě své.   Jenomže nejenže není zohledněno vše, ale   mnohé scény nic neosvětlují a tak neznalý   divák neví, jednoduše řečeno, co, kde, jak a   proč. Jako příklad lze uvést scénu z   letiště, kde byl odmítnut start k návratu do   Československa, dokud nebude přiveden František   Kriegel. Kde byl a proč byl zadržován se ze   snímku prostě nedozvíme. Osud Františka   Kriegela je sice kapitolou samo o sobě a taktéž   by si zasloužil svůj film, neboť jako jediný   odmítl ´Moskevský protokol´ podepsat, což   byla na tu dobu neskutečná odvaha a následky   samozřejmě nenechaly na sebe dlouho čekat, ale   když už je o něm, zmínka, tak tedy se vším   všudy. Nic naplat, za komunismu se také točily   takovéto politické snímky o politických   jednáních a je neoddiskutovatelné, že byly   daleko napínavější. Jejich ideologii   protentokrát ponechme stranou. Jde jen o to, jak   byly natočené. Ale zpět k Dubčekovi. Scénář   se věrně drží historie a jak je psáno výše,   mnohým osvětlí, co se s těmito představiteli   vlády po únosu do Moskvy vlastně dělo a čím   si museli projít. Ale je to hodně málo. Místo   toho vnitřního filozofování, které spíše   zdržovalo a nudilo, se měl dát větší důraz   na okolnosti všeho dění a hlavně patřičnému   vysvětlení pro lepší orientaci.

Je to něco mezi televizním filmem a hraným   dokumentem a z toho pohledu to hodnotím kladně.   Rozpor je pak v tom, že u filmu dostane přednost   příběh, před historickou přesností a u   hraného dokumentu jsou důležitější fakta.   Adrian Jastraban se role Dubčeka zhostil velmi   dobře.

History Channel by sa za takýto film nehanbil
K vlastne produkcii sú Česi a Slováci v   hodnotení prísnejší, než u zahraničnej. Film   je natočený ako televízny projekt, ktorý   reflektuje históriu. Nemá ambíciu vyhrať   Oskara alebo trhať rekordy sledovanosti. Nejedná   sa o o komerčný projekt. Film solídne   odzrkadľuje vtedajšiu dobu a herecké výkony   sú prijateľné. Film ma vtiahol do deja a   dokázal som sa vcítiť do pocitov jednotlivých   aktérov, ktorí konali na vtedajšiu dobu   hrdinsky. Určite to nebola strata času.

na rozdíl...
od NEpamětníků musím   /bohužel/konstatovat:slabota,prázdnota.Onu dobu   jsem zažil trochu jinak-jako obyčejný řadový   občan

Potřetí ...
Byla to třetí verze roku 1968, kterou jsem   viděl ... No, docela zamotaná verze, Brežněv   si nebyl moc podobnej, Svoboda vůbec (příliš   mladej), Bilak taky nic moc, Husák byl parodie na   Gustíka, rychlý prolínání dobovejch   dokumentů s dotočenými bylo spíš na škodu.   Naproti tomu jsme se ale dozvěděli něco víc z   Dubčekova soukromí. Přesto ze všech tří   verzí to u mě vyhrává Sedláčkovo   "Musíme se dohodnout".