"Dvorní koncert". Pod tímto názvem je znám z četných reprodukcí obraz německého malíře Menzela. A režie filmu si našla příležitost, aby tento obraz pro jednu chvíli zživotnila. Také s jinými známými obrazy se lze setkat ve filmech, tak i s básníkem, tvořícím verše na objednávku, bydlícím nuzně kdesi v podkroví. Děj filmu se totiž odehrává kolem roku 1835 v Německu, které tehdy bylo rozděleno na četné státečky, ovládané absolutními panovníky a jejich ministry. Mezi panovníky byli též, byť jen zcela vyjimečně, lidé šlechetní, milovníci umění, jako právě onen kníže, který ve vzpomínce na dávnou a zapadlou lásku mládí každoročně pořádá intimní dvorní koncert.
Do města přijede zpěvačka z Mnichova, pátrající po svém otci. Zápletka je dosti průhledná, ba, do očí bijící, ale celý příběh je filmaři podán zábavnou formou a přitom úmyslně zjemnělou, aby na povrch pro diváky bylo vyneseno jen to, co v ní bylo pěkné, milé a naivní.
Márta Eggerthová svými hlasovými schopnostmi a v té době již hodně kultivovaným pěveckým uměním silně přispěla k této náladě. Kolem ní se pak pohybuje mnoho osob v dobových kostýmech, jmen ne vždy velmi známých, s různými formami chování a jednání, ale svou hrou naprosto zapadajících do celku tak, že z této dobově a ideově tak vzdálené hry zůstal v divácích příjemný pocit a dobrý dojem.
Film byl s malými obměnami zpracován podle divadelní hry, která se také, ale již velmi dávno objevovala na českých jevištích pod názvem "Malý dvorní koncert od
Paula Verhoevena a
Toni Impekovena.