Dým bramborové natě

Tenhle film jsem viděl mockrát a vždy se na   něj moc těším,je to nádhera šlechtice   české filmové režie.František Vláčil byl   vždy zárukou skvělýho bijáku.Za mě plnej   počet-krásný až poetický příběh , kterýmu   fakt můžeme věřit .

Film je pro mě významný hlavně tím, že po   šesti letech byl prolomen komunistický zákaz   natáčení ve filmu pro jednoho z   nejvýznamnějších herců té doby Rudolfa   Hrušínského. A nejen ve filmu, ale i v   televizi, rozhlase a soudruzi mu zatrhli i   režírování v Národním divadle. Tak se mstili   a demokraticky rozhodovali pro blaho obyčejného   lidu. Režisér Vláčil, počítám ho do pětky   českých nej, odvedl opět kvalitu a film má od   jiných bezduchých natočených příběhů v   sedmdesátých letech nejvyšší úroveň.

Vláčil opět natočil poetický, ale velmi   dramatický film.Skvělý, civilní projev Rudolfa   Hrušínského,kde drama vidíme i jen v jeho   očích! Bravura!

"My jsme vlastně kolegové. Ať děláte, co   děláte, stejně všichni vaši pacienti skončí   u mě." Václav Lohniský jako hrobník má   fakt nezapomenutelné hlášky. Tento film   Františka Vláčila je tak nádherně protkám   podzimní melancholickou náladou, že si ho   pravidelné každý rok na podzim musím pustit.   Špičkový příběh ze života natočen   citlivým umem a uměleckým cítěním, jakého   byl schopen jen mistr František Vláčil. Navíc   si do hlavní role doktora Meluzína,   utíkajícího z Prahy na venkov, kde hledá   ztracený klid a vzpomínky, prosadil Rudolfa   Hrušínského, který byl tou dobou u bolševiků   na černé listině a měl zákaz jakékoliv   umělecké činnosti. Vláčil prohlásil, že bez   něho film točit nebude a tehdejší vedení mu   nakonec ustoupilo a Hrušínský se díky němu   mohl opět po pěti letech vrátit k tvůrčí   práci. Vláčilův dvorní hudební skladatel   Zdeněk Liška složil motivy převážně z   houslových partů, jejichž melodie tesknivě a   smutně doprovázejí deštěm a dýmem   bramborové natě nasáklou krajinu. Tento film je   umělecký výtvor nesmírné kvality, ostatně   jako převážná většina Vláčilových   snímků a mému srdci je hodně blízký.

Tento film nesnáším od mládí. Je tak hluboce   depresívní, že jsem jej neskousl ani teď.   Nevím, co je hereckém výkonu pana   Hrušínského tak obrovského, jak se všude   píše. Chodí a monotónně opakuje text, který   se neučil. To je vše a zahrál by ta každý   šmírák. Jediné plus je zde postava hrobníka,   který vnáší trochu naděje do toho bláta   kolem. Liškova hudba, dobrá, k filmu sedla, ale   u mne depresi jen zvýšila. I když už to nechci   ani vidět, přesto dávám alespoň dvacet. Za   ten život na vesnici, který zde byl vystižen   velmi dobře.

Když se řekne František Vláčil, je v   podstatě řečeno vše. Ani jemu se bohužel v   životě nevyhnulo těžké období. Po svých   třech velkolepých filmových počinech z konce   60. let dostal možnost natočit film až v roce   1976, čímž se stal právě tento snímek.   Vznikl podle knihy Bohumila Říhy, z něhož se   do filmového zpracování použila pouze   závěrečná část. Stárnoucí pražský   lékař se po manželčině emigraci přestěhuje   na venkov, kde se stane obyčejným vesnickým   lékařem, kde se setká jen s odmítáním a   nepochopením. Stane se však, že jeho lidský   přístup mu zjedná úctu nových   pochybovačných kolegů i nedůvěřivých   pacientů. Citový příběh o člověku, který   musí přehodnotit dosavadní život a přimknout   se k přírodě a primárnímu humanistickému   aspektu své profese. A takovéhoto člověka   mistrovsky ztvárnil člověk na sebe vzatý   Rudolf Hrušínský, který byl zrovna taktéž   zrovna politicky v nemilosti, ale František   Vláčil si ho razantně prosadil. A to byla trefa   do černého. Nezůstalo však jen u něj. I   ostatní herci se tu velmi dobře projevili. A   když se k tomu přidá Vláčilova režie,   vizuálně působivá kamera Františka Uldricha a   hudba skladatele Zdeňka Lišky, tak tu máme   velmi silný citový příběh o doktoru, jehož   největší životní zkouška nastala až v jeho   melancholickém, avšak plodném podzimu života.   Mistrovské dílo, jaké už dnes ani v budoucnu   nikdo nezopakuje.

Pro mě jeden z nejlepších českých   dramatických filmů. Vždycky mě hluboce   zasáhne a nikdy si ho nenechám v televizi ujít.   Nádherná symfonie příběhů postav,   obrazového výrazu a doprovodné hudby.   Umělecké dílo, výtvarný zážitek pozdního   romantismu. Nádhera.

R.Hrušínský hrál skvěle jak v komediích,   vyšetřovatelr v detektivkách, pohádkách tak i   dramatech (Adéla ještě nevečeřela x   Dařbuján a Pandrhola x Dým bramborové natě,   Spalovač mrtvol). Nedovedu si představit třeba   L.Sobotu nebo Z. Štěpánka v tak diametrálních   rolích. I zde dokázal rozehrát svoji velikost.

Nevím, ale připomenout si příběh doktora   Meluzína, který přišel na venkov zachranˇovat   životy. Sám prožil nejedno zklamání a jeho   život ztrácí rytmus, přesto poznává nové   lidi a učí se naslouchat jejich trápení. Pro   mě má tento film jednu velkou kvalitu, dává   člověku ztracenou energii!Nechci zapomenout na   báječného pana Hrušínského!

mě se líbí
tento film i přes jeho pochmurnou   atmosféru.Depresivně smutná hudba   Z.Lišky,bezchybný výkon R.Hrušínského,ale i   dalších herců např.:odporně nervově labilní   zlá baba představována zde Ninou   Popelíkovou(která často takové   hrávala),V.Lohniský coby bodrý   hrobník,V.Jandák jako mladý saniťák,J.Somr   jako správce rybníku,a hlavně M.Logojdová jako   Markéta která nedá na ničí ani lékařovi   rady a skončí tragicky.