Golet v údolí

Bohužel mé znalosti židovského náboženství,   kultury a zvyklostí jsou jen povrchní a   zprostředkované takže nedokážu dost dobře   posoudit jestli toto filmové zpracování   literární předlohy I. Olbrachta odpovídá   realitě nebo jde-li o nějaký nesmysl. Chybí   tak i jakákoli zpětná vazba pro posouzení   autenticity a úrovně hereckých výkonů. Mohu   tak hodnotit jenom profesionální úroveň tohoto   filmu a ta je řekl bych víceméně standardní.   Scénář se mi zdá být solidní, kamera   citlivě vedená a obsazení dobré. Asi to nikoho   neurazí ale nic mimořádného v tom nevidím.   Navíc je tu určitý problém v tom, že cílová   skupina pro tento snímek je dost úzká. Takže z   toho mála co mohu objektivně posuzovat se mi to   jeví jako slušný průměr.

Četl jsem knihu a viděl film. Jsem upřímně   rád, že jsem se nenarodil do této komunity.   Když jsem v knize četl o Polanské mikve a o   bahýnku usazeném na dně mikve, které tam   vznikalo po léta omývání předešlých   generací. Bylo to na šavli :-). Film i kniha je   pro mě jednoznačně přínos. Pomáhá mi   vážit si výsady, že mohu žít západní styl   života a to není málo. Hodnotím vysoko i přes   to, že film tak nějak dodetailu neukazuje tu   pravou špínu a chudobu onoho bohem zapomenutého   kraje, tak jak to líčí kniha.

Je velká škoda, že Zeno Dostál natočil jen   tak málo filmů, mezi které patří Golet v   údolí k těm nejlepším. Poetické vyprávění   o lidech, kteří žiji ve své židovské osadě   někde na Podkarpatské Rusi po První světové   válce a o jejích zvycích má půvabnou   atmosféru, které krásně ladí hudba Luboše   Fišera a lahodí vypravěčský hlasový projev   Lubora Tokoše. Předlohu Ivana Olbrachta   zpracovala Jana Dudková, Josef Kemr si střihl   svoji poslední filmovou roli a Markéta   Hrubešová opět ukázala svoje ukázková ňadra   a krásnou postavu.

Snad zajímavé nahlédnutí do života této   podivné komunity, která má plnou hubu Boha, ale   i navzájem mezi sebou se šidí, lžou si a   okrádají se. Herci odvedli velmi slušnou   práci, i když role nebyly nijak náročné. Dá   se na to dívat, ale podruhé tak za pět let a to   se říká, kdo ví jestli.

Brano, Brano, ty ženo telesná
Nejde tu asi o nejaký výnimočný a ucelený   príbeh, sú to skôr čriepky drobných príbehov   rôznych postáv, spoločné majú to, že sa   odohrávajú v židovskej osade niekde v   Karpatoch. Preto práve výnimočným robí film   nazretie do, pre nás dnes exotického, života a   zvykov Židov medzi dvoma svetovými vojnami. Je   to zaujímavé, všetky tie ich svojské zvyky,   príkazy, obyčaje. Ďalej nemajú chyby postavy,   kde hlavne sa mi páči Jan Hartl ako Pinches   Jakubovič. No a tie drobné príbehy sú podané   takým sympatickým a jemným humorom. Teda dej   nie je vždy nabitý a akčný, to tu nečakajte,   plynie pomaly, ale niektoré zápletky boli   špičkové. Či už zaujímavý vzťah   Jakuboviča a jeho náruživej ženy Brany   (väčšinnou to býva naopak - "stálo ti   tých sedem dní za to?" a on sa usmieva).   Príchod rabína ("kdo myslíš, že má   toľko času čakať, až sa uráčiš s tým   chcípakom prísť" myslené koňa a   následovný pohľad rabína). No a nakoniec   najluxusnejšia čriepka filmu, keď krásna   panička Markéta Hrubešová hovorí, že je   "mäso bez krve", tak to veruže nie,   keď to božské telo ukáže slniečku, tak je   práveže hlavne krv a mlieko

Příběh jsem nepochopil, vlastně jsem to celé   nepochopil od samého začátku. Pak se mi to ale   začalo stupňovat, ale kdybyste se mě někdo   zeptal, o čem film byl, nedokázal bych   odpovědět. Na film jsem se vydržel dívat   dlouho. Co stojí za velké plusové body je   výkon Ondry Vetchýho a nádherná ženská těla   slečen Markéty Hrubešové a Mahuleny   Bočanové. Jinak by film stál na pokraji   propasti a rozhodně by se neudržel.

Takhle natočit židovskou obec, obyčeje a   dění, humor i bídu, a k tomu ještě perfektní   herecké výkony.. klobouk dolů.

Precizně zpracovaný film z (pro většinu z   nás) exotického prostředí zapadlé židovské   vesničky na samém konci prvorepublikového   Československa. Někde jsem četla, že po dobu   natáčení celý štáb dodržoval židovské   zvyky a tradiční způsob života této komunity.   Řekla bych,že na výsledku se to projevilo - a   to velice kladně. Je vidět, že se herci se   svými postavami sžili přímo dokonale...

Film, který se asi bude líbit hodně málo   lidem. Ale těm, kterým se bude líbit, se bude   líbit ne málo, ale hodně. Úžasná freska   zobrazující všední starosti spojené s   nezměrnou chudobou a těžkou prací židovského   obyvatelstva zakarpatské vesničky, ale i jeho   radosti povolené židovskou vírou, a někdy i   užívané za zády všemohoucího. Příběh   plyne zvolna, na drobné nešvary se tvůrce   dívá vlídně, s lehkou nadsázkou a pochopením   pro slabost člověka. Film je korunován   skvělým hereckým výkonem Ondřeje Vetchého a   Jana Hartla.

Svým námětem netradiční film, který asi   nezaujme každého. U mě se mu to nepovedlo.