Happy End

Co k tomu říct? Naprostý unikát v   československé filmové tvorbě. Geniální   nápad, geniální provedení. Hračička Macourek   a mistr Lipský. Nenapodobitelné. Hodila by se i   škatulka horor.

 
Tak nevím co se na tom mohlo, komu   líbit. Mi to lezlo na nervy už po deseti   minutách. Přesto jsem se díval až do konce,   ale jen z povinnosti, jinak bych to prostě nedal.   Bohužel nedávám ani jedno plus hercům, i když   to nezahráli špatně. Možná by si těch deset   procent zasloužili.  
 
 

Dobrý režijní výkon a docela zajímavá   herecká konfigurace. Celá plejáda   komediálních herců v experimentu Oldřicha   Lipského jee na 100% svého výkonu. Herecký   výkon Menšíka je hlavním spojovacím   materiálem celého filmu.

Film je zjevně inspirován jistým žertovným   fejetonem od Jana Nerudy s názvem "O   šibřinkách a o novém   světě".
Vyprávět nějaký příběh   pozpátku není vůbec neobvyklé. Ale zatímco   jiné filmy se sice - řečí kvantové fyziky -   přesunou do jistého kvantového pole v   minulosti, ale potom v tomto časoprostorovém   kvantu už běží čas po jistou dobu zase   normálně kupředu, originalita tohoto filmu   spočívá v tom, že příběh sice plyne   pozpátku, ale zachovává přitom dál také   zpětný běh času. Je zajímavé, že takto   veškeré dialogy, monology i příběh sám   dávají pořád smysl, dokonce často zcela   nový, překvapivý a také vtipný, dvojsmyslný,   zábavný i nutící k zamyšlení. Smrt se tak   stává vlastně vstupem do života, rozchod   shledáním a narození odchodem ze života. A my   cítíme, že i přes svou zřejmou absurditu to   má přece jen svou zvláštní logiku. Svou smrt   jsme si vysloužili svým narozením. To, myslím,   říkal už Buddha.

Celkom dobrý film, výborné obsadenie,   fantastický Menšík, vtipné hlášky, ale   bohužiaľ ten dej "pospátku" mi nejako   nerezal. Nemôžem tvrdiť, že by som sa niekedy   v budúcnosti na tento film tešil.

Lipský a Macourek - kdo jiný by v tehdejší   době mohl natočit takhle provedenou hříčku   filmu. STojí to za koukání... jen doufám, že   se toho nezmocní američani a neudělají proboha   nějaký remake...

Happy end
Škoda, že je tento vynikající snímek   Oldřicha Lipského dnes téměř neznámý. A   přitom se množstvím humoru vyrovná kterékoliv   dnešní komedii.
Vladimíra Menšíka mám moc   rád (po mamince jsem podědil podpis spolu s   autokresbou!), jeho styl hraní je mi velmi   blízký. Navíc se zde objevuje řada dalších   českých star, kromě Obermaierové i třeba   Abrhám, Růžičková, Zázvorková...
Nápad   vytvořit svět, kde se vše odehrává pozpátku   je tak ojedinělý a neotřelý, že se divím,   že ještě nikde nebyl znovu použit (viděl jsem   ho snad jen v jedné epizodě "Červeného   trpaslíka"). Filmaři v tomto případě   přeběhli dobu a stali se futuristy, kteří by   dnes bodovali na nejrůznějších filmových   festivalech (podle komentářů i ve své době   byli oceňováni, avšak pouze v zahraničí).   Takže vzdávám holt této svižné, krátké   absurdní skoro až grotesce a těším se někdy   na její opětovné zhlédnutí (v současné   době jsem snímek viděl již třikrát a pořád   mě neomrzel). Škoda jen, že ji v televizi moc   nedávají (myslím že jsem ji vůbec v programu   ještě neviděl).

Roztomilá hříčka s příjemně krátkou   stopáží. Protože kdyby to natočili Amíci   jako tříhodinovej epos, jak mají ve zvyku,   nebylo by to stravitelné. Takhle je to velmi   příjemná podívaná, o které budete ještě   dlouho přemýšlet. Happy End vyžaduje   zvýšenou pozornost, protože v opačně pojatém   ději se i dialogy odehrávají pozpátku a   jestliže otázka následuje až za odpovědí,   můžete se snadno ztratit v ději. Přesto i v   tomto pořadí, kdy cítíte logickou návaznost,   občas i v opačném sledu vykrystalizuje z   dialogů kouzelná hříčka, nad kterou jen   žasnete; scénář musel dát nepochybně dost   práce. Scéna, kdy žárlivý manžel likviduje   byt a milence své ženy, je odkazem k němé   grotesce. V 60. letech by to byla otřepaná   scénka, ale v tomto pojetí je neodolatelná. A   nakonec, je příjemné podívat se na mladou   Jaroslavu Obermaierovou v době, kdy ještě   nehrála uštěkané domovnice.

Konec dobrý, všechno dobré!
Konec. Ústřední půjčovna filmů uvedla...   Hlava Vladimíra Menšíka vyskočí z   popravčího koše, vyroluje až nahoru ke   gilotině, cvak - a život může začít.   Hrůzostrašná vražednická truchlohra běží   pozpátku, aby bylo dosaženo kýženého   happyendu. Od začátku (konce?) je jasné, že   tahle rozkošná magořina nemohla vzejít odjinud   než z psacího stroje Miloše Macourka. Už v   roce 1898 se pražští diváci mohli potrhat,   když jim Jan Kříženecký promítl Žofínskou   plovárnu, krátký film, kde díky zpětnému   chodu promítačky lidé ´komicky´ vyskakovali z   vody. Ale Happy End jde mnohem dál: vytváří   paralelní svět, kde je rakev inkubátorem,   kojení robátka jeho dojením a brutální   čtvrcení půvabné žínky scelováním dodané   figuríny. Dialogy se ve zpětném gardu mění v   dadaistické absurdity a to vše korunuje   Menšíkův komentář, naivně glosující tu   krvavou historii očima čerstvě narozeného.   Publikum tehdy nebylo na podobné experimenty   připravené a česká kritika nad Happy Endem   ohrnula nozdry, zatímco prestižní americký   časopis Variety ho zařadil mezi deset   největších senzací sezóny. ;-) 90 %

A máme tu opäť jeden z doma takmer neznámych a   nedocenených filmov.Tento experiment je   príťažlivý hlavne z vizuálnej   stránky/horšie je to už s kostrbatým   prerozprávaním"druhého"deja,ale aj tu   sa nájdu pekné miesta-napr.dialógy typu   odpoveď-otázka/a o jeho kvalitách hovorí   fakt,že v roku 1969 získal spolu s Bláznivou   kronikou na MF fant.filmov a horrorov v Sitges   cenu za najlepší film.