Hlas moře

Teórie heliocentrického systému
Tento snímok rieši citlivý problém.   Eutanázia, áno či nie. Keďže som sa s tým   nestretol osobne nikdy, nedokážem odpovedať a   neprísluší mi to nijako hodnotiť. Možno keby   som niečo v okolí poznal, možno by som mal v   tom jasnejšie. Jedno viem zasa iste. Život je   dosť krásna vec a nie je jednoduché o ňom   jednoducho rozhodovať. Film sa snažil hrať na   umenie, podsúva nám jediný správny názor a   akože nás má fascinovať hereckými výkonmi. V   konečnom dôsledku na mňa zapôsobil presne   opačne. Čo mala byť strhujúca dráma a   výpoveď človeka so smutným osudom, film   vyznieva ako manipulatívny a vypočítavý ťah   režiséra pozbierať nejaké tie filmové ceny.   Zasa jeden z tých filmov, "kráľ je   nahý". Hlavný herecký výkon je tragický   v tom, že hlavná postava všetkých poučuje o   svojej jedinej pravde, všetkých ponižuje,   zosmiešňuje a nepripúšťa nič iné, iba svoje   ja. Život je zložitý a preto zo začiatku filmu   to vyzeralo, že to bude niečo pekné, nejaké to   hľadanie krásy a možno štipku chuti do   života, po začiatku to však išlo jediným   neomylným režisérovym zámerom a to obhájiť   eutanáziu. Určite títo ľudia trpia a možno je   to skutočne jediné riešenie a uľahčí im   utrpenie, ale tu to bolo podané takým   nepríjemným spôsobom, že vlastne smrť je   fajn. Ostatné postavy tiež dosť iritovali,   hlavne tá neodbytná, tá to v hlave nemala v   poriadku. Jediní dva oponenti (kňaz a brat) boli   zosmiešnení a vykreslení ako zaostalci. Ak   chceli tvorcovia podsunúť divákovi problematiku   práva na dôstojnú smrť, tak to mali spraviť   citlivo a jemne, nie takto arogantne a cynicky.   Pozitívom krásne zábery vidieka a mora, plus   krásna jazda autom

Kvalitna brblacka od zaciatku do konca - hudba mi   stylom pripominala skor irsku nez spanielsku ale   pasovala [pardoxne az na jednu otrasnu spievanu   spanielsky]

/5.8.12/ cz dab pro SPI Nezávislá   televizní společnost Saga TV, s. r. o. v roce   2005 [pip]

Hned na začátek je dobré objasnit, co zůstalo   českým divákům skryto. Originální název Mar   adentro je totiž trochu hrou se slovy a potažmo   i podstatou filmu. Mar adentro totiž znamená   jednak „na širém, volném moři“, ale také   by se to dalo přeložit jako „moře uvnitř“.   Někomu stačí moře uvnitř, někdo o něm   nechce jen snít, ale fyzicky ho zažít.   Příběh na téma euthanazie začíná s   mírnými příznaky sentimentálního cajdáku,   ale to se v průběhu zlepší. Občas to na   poslední chvíli zachrání vtip, cynická   poznámka nebo znejistění diváka, který na   chvilku vážně pochybuje o tom, zda hlavní   hrdina svoji bezmocnost opravdu jen nehraje. Nikdo   tu není dokonalý a svatý ani špatný a   zavrženíhodný. Nemohoucí Ramón trousí své   vtipné poznámky a moudra a přitom nemilosrdně   komanduje svého synovce. Hrdinův bratr je   prostý venkovan (což je umocněno tím, že   mluví galicijsky), který má Ramóna rád i   přesto, že s ním nesouhlasí a že se všechno   točí jen kolem něho. Švagrová o něj pečuje   s láskou, ale i patřičnou žárlivostí a   majetnictvím, jež si po určité době osobují   všichni opečovávatelé. Dvě ženské zvenku   pak přinášejí další pohledy –   intelektuálka Julia, která nakonec víc mluví   než koná až ji její vlastní nemoc zdolá a   naivní Rosa hledající smysl života v někom,   do koho by se přilepila. Nikdo, kdo se sám   neocitl v situaci volby mezi životem a smrtí   nemá právo se k věci jakkoli vyjadřovat. Nikdo   a nijak. Bohaté po všech stránkách jako dobrý   oběd :-)

Hlavná myšlienka filmu je , v podstate voľba   eutanázie , ktorá je stále nevyriešená ,   žiť či nežiť , sú pre aj proti , krásný a   dojemný príbeh .

"Film, který donutí přemýšlet." To   je strašné klišé, ale tady skutečně sedí.   Mám rád, když autor nedává jednoznačné   odpovědi, v příběhu ochrnutého muže, který   dlouhá léta bojuje za právo zemřít, to platí   dvojnásob. Mám rád Javiera Bardema. Mám rád   Galicii, kde se film odehrává. Vlastně nemám   co vytknout, i když nějakou bouři emocí to ve   mně taky nevzedmulo. Prostě zajímavý,   podnětný snímek.

Brilantně zahrané ale přespříliš zdlouhavé   drama o muži, který má po letech stravených na   nemocničním lůžku jediné přání a to   důstojně zemřít. Javier Bardem je výborný   ale film se vleče příšerně pomalu.

Vůbec to na mě nezapůsobilo tak, jak jsem   doufal. Některé pasáže mi přišly zbytečně   zdlouhavé a ústřední hrdina se mi zdál až   moc moudrý, takový pan bezchybný.

Téma euthanasie je a zřejmě ještě dlouho bude   velmi kontroverzním tématem. Tenhle film se ale   nesnaží přiklonit si diváka na tu nebo na   druhou stranu, jen velmi citlivou formou   vyprávění se snaží popsat příběh   člověka, který je již třicet let upoután na   lůžko a takový způsob života se mu nezdá   důstojným.

... „Chci zemřít, protože takový život,   takovým způsobem, pro mě nemá cenu. Chápu,   že by se ostatní postižení mohli urazit, když   tvrdím, že takový život nemá cenu. Nechci   nikoho soudit. Kdo jsem já, abych soudil ty, co   chtějí žit?“. Pochopitelné důvody   člověka, který chce důstojně zemřít,   protože nechce dál žít život... „který   vylučuje svobodu.“ A stejně pochopitelné a   někdy i trochu sobecké důvody lidí, kteří   nechtějí ztratit toho, koho milují, kdo je   součástí jejich života. Obyčejně podané a o   to věrohodnější názory úzkého kruhu rodiny   a přátel. A zjednodušený, polemiku   nepřipouštějící, názor neomylné církve.   Nádherně natočený příběh charismatického   muže, který už nechtěl přijímat jen ...   „drobty z toho, co dřív bývala má   svoboda.“

Tenhle film nebyl zas tak strašně úžasnej   když sem se na něj díval, mohl bejt např.   trošičku kratší, konec už byl malinko   zdlouhavej, ale patří k těm filmům který ve   vás hodně zanechaj a odnesete si hodně do   života, proto tak vysoký hodnocení.