Jak se ševcem šili čerti [TV inscenace]

Velmi zdařilá televizní pohádková studiovka   paní režisérky Svatavy Simonové. Nápaditý a   vtipný příběh s roztomilou výpravou, který   umožnil naší tehdejší herecké špičce,   dokonale se "vyřádit". Tahle věc   stojí rozhodně za minimálně 75%!!!

Super pohádka, jedna z mých   nejoblíbenějších. Možná právě pro ty   hádanky, které mne baví od útlého věku.

Typická ateliérová pohádka, či spíše   pohádková inscenace 70. let, ve které se   hlavně chalupník Karafiátek (J. Kemr) přenesl   snad až na prkna Zlaté kapličky - vybavuju si,   že už od prvního shlédnutí mě to jeho až   teatrální přehrávání prostě vadilo.   Poučný příběh o nejprve nafrněném, posléze   napraveném ševci, moudrém králi, který   naslouchá poddaným (napadá mě, jak mohlo těch   pár chudých v podzámčí uživit tak honosný   dvůr?) a naplněné lásce. V této pohádce se   Jana Preissová a František Němec poprvé   představili jako dvojice a o dva roky později si   režisérka Poledňáková vzpomněla, jak moc jim   to spolu slušelo. Úloha královského otce byla   téměř poslední filmovou rolí Josefa Pehra   (veselého "kutila Maška", který ve   skutečnosti trpěl depresemi, vedoucími až   sebevraždě...).
Popravdě se mi tahle pohádka   až tak moc nelíbí, ale (jako už mnohokrát)   nadhodnocuji právě kvůli hercům (J. Bláha, K.   Slunéčková, V. Postránecký) a hlavně díky   překrásné Janě Preissové.

Pohádka to je sice legendární a tedy určitým   způsobem i úsměvná, má celkem milou   atmosféru i dost dobré aktéry, akorát ji   provází většina typických neduhů českých   pohádek, počínaje podivnou fúzí středověku   s rokokem a trochou přitroublosti v rozhovorech   konče.

Mno, a perličkou je, že celá   pohádka stojí na logickém omylu, neboť čert   řekl chasníkovi: "Když mi řekneš něco,   co bude pravda, tak tě pustím." A chasník   řekl: "Ty mě nepustíš!" Zde švec   rozhodl, že bylo logicky správné si chasníka   nechat v pekle - ovšem omyl. Dá se to totiž   vyjádřit jako "jestli čert chasníka   nepustí, tak ho pustí", což se jeví jako   nesmysl, ale vlastně je to velmi jednoduché,   neboť co se stane, nepustí-li jej, určeno   není. V prvním případě, kdyby jej měl   pustit, dojde tedy k chybě, kdežto kdyby jej   pustil neměl, tak jej vlastně pustí, protože   první část výroku je znegován.

Ne-P   implikuje P.

Takže v první   případě:

PRAVDA implikuje NEPRAVDU.

Což   je ekvivalentní nepravdě. A v opačném   případě:

NEPRAVDA implikuje PRAVDU.

Což   je úplně v pořádku. Takže švec zas tolik   moudrosti nepobral a rozhodl chybně. I když je   fakt, že by asi v pohádce nebylo co řešit,   kdyby chasníka pustili.

Pro pár špinavejch zlaťáků.....
Netroufám si tuto tv pohádku hodnotit, protože   si z ní pamatuju jenom Ladislava Mrkvičku jako   ševce a jeho souseda Josefa Kemra a scénu, kde   ševcův soused lamentuje: "To je bída, to   je bída, pro pár špinavejch zlaťáků zradit   člověka." A plive si u toho do rukávu.   Používali jsme to jako školní hlášku na   gymnáziu a dodneška to ještě někdy použiju.   Takže mohu pohádku Jak se ševcem šili čerti   vřele doporučit.