Jdi a dívej se

Skvělý film, i když možná trochu zbytečně   dlouhý. Pokud je pravda to, jak se točil tak   hluboce smekám před všemi, co byli u toho. Já   tedy válečné filmy nějak nemusím, ale na   tento jsem by zvědav a nelituji času. Je fakt,   že jsem třeba začátek nepochopil, ale to není   podstatné. Celkově je nadprůměrný a to již   podstatné je.

Jeden z nejlepších válečných filmů, kdy se   někdy musí zavřít oči. Tak se lehce   likvidovali vesnice, ve kterých přežili lidé   minimálně. Takových vesnic zmizelo z povrchu   země stovky, pro vesničany horor utrpení, pro   fašisty pokoukání...

Proměna čtrnáctiletého chlapce v depresivně   psychicky zoufalou lidskou trosku je na plátně   opravdu zničující. Díky všem záběrům   snímaných ruční kamerou si připadáte jakoby   jste vše prožívali přímo v centru dění, je   to silně autentické. Události, které se zde   odehrávají jsou jedny z nejbestiálnějších,   které se za druhé světové války udály.   Zajímavě je použitá i hudba, kdy slyšíme jen   různé ruchy a ambietní hukot, prostřídané   vážnou muzikou od Johanna Strausse a   W.A.Mozarta, zejména jeho Requiem v   závěrečných obrazech má pekelnou sílu! Mimo   finální masakr mě uhranula scéna, ve které se   Fljora s Glašou brodí až po krk bažinou a to   vše v jednom dlouhém záběru, právě   doprovozeným zpomaleným samplem Straussového   valčíku, podobně, jak stejný motiv použil   Zdeněk Liška ve Vláčilovém mega opusu   Adelheid (že by náhodná shoda, nebo pocta?).   Silný snímek o tragédii lidství.

To je jeden z nejlepších válečných filmů, co   jsem viděl. Neukazuje osudy vojáků v zákopu,   ale ukazuje, jak válečné hrůzy dokážou   zdecimovat dětskou psychiku. Bod navíc je za to   syrově zpracované násilí.

Plný hodnocení dávám filmům, který chci   vidět znovu. Tohle znovu vidět nechci. Celej ten   náš Protektorát byly pohodový lázně zalitý   sluncem a pokud člověk neměl zrovna ve sklepě   schovanýho parašutistu, dala se ta doba celkem   bez problémů ustát. Zatímco tohle je   doopravdická válka a tady šlo o hubu bez   výjimky všem.

Až surrealisticky natočené hrůzy Velké   vlastenecké války. Strhující je zejména   závěr, kdy předčasně zestárlý a vrásčitý   sotva odrostlý chlapec jakoby mstí se střelbou   do obrazu Adolfa Hitlera spadlého v blátě a   představuje si v zpětném chodu různé fáze   Vůdcova života, dokud nedojde až k malému   Dolfíkovi, coby dítěti v matčině náručí.   Mstitel v tu chvíli zapláče a puška mu   bezmocně klesá... Děti jsou přece nevinné.

Je to dost odvážně natočený film v   tehdejším SSSR,a asi dost reálně popisuje   přežívání v Bělorusku. Obrazově i hudeně   Super!

pokud od válečného filmu očekáváte velké   bojové scény,neohrožené hrdiny,vítězné   radostné konce,přehlídku bojové techniky   apod.tak se tomuhle filmu zdaleka vyhněte. v jdi   a dívej se naleznete depresi obyčejných   lidí,zvrácenost války,reálně vyobrazené   scény dané doby a místa,dokonale zobrazené   chování člověka v naprosto odlišných   situacích,zvuk a hudba která dokresluje celou   absurditu války kterou vždy odskáčou   obyčejní lidé.odvážný počin režiséra s   ohledem na rok vzniku filmu-rozhodně neuvidíte   statečné sovětské partyzány ale samotné   Bělorusy aktivně a nadšeně pomáhající   německému vyhlazovacímu komandu. doporučuji v   puvodním znění. znám spoustu lidí kteří   tenhle film prostě nestráví a nedodívají ho z   mnoha duvodu.

Zvědavý jsem byl pouze na ruské zpracování   příběhu z 2. sv. války. Film je naprostá   blbost, kde z herců hrají jedině ti malí kluci   a holka. Kamera je nejslabší stránkou celého   filmu. Unavné statické záběry, co snímají   zepředu obličeje herců jsou otravné. Příběh   byl zajímavý, ale to ruské zpracování je   ubohé. Zdlouhavý úvod a přetažené dialogy o   ničem vše jenom zhoršili. Jediné co kromě   dětských herců stojí za pochvalu jsou   válečné efekty, jinak to nestojí za nic.

Pro mne jeden z nejdepresivnějších válečných   filmů, jaké jsem kdy viděl. O to   působivější, že jde o příběh   zprostředkovaný nám spíš z pohledu oběti,   než z pohledu filmaře nebo vojenského   historika. Film, který mne dostal do kůže   čtrnáctiletého kluka s jeho šíleně krutou a   bolestnou ztrátou dětství a vlastně i ztrátou   velké části jeho duše.