Je to jen vítr

Trochu jiné maďarské mexické Sin Nombre?
A to bylo jako co - obhajující dokument, že i   maďarští Cikáni umí pracovat? Že umí být   čistotní, byť žijí ve špíně? Návod, jak   provádět úklid? Nebo co? Už jsem si u   Fliegaufa zvykla, že u jeho filmů trvá rozjezd   děje dobrou hodinu, tady to však po hodině   chcíplo, pokud to nebylo chcíplý už v   počátku, jakože bylo. Na konci na pitevně jsem   si vybavila film Biutiful ani nevím proč,   možná tou momentální ponurostí na konci,   možná tou chudobou, do níž byl zasazen celý   příběh, každopádně Alejandro González   Iñárritu mne vždy srazí na kolena, zato   Fliegauf to dost dobře neumí. Zkrátka nic, co   bych musela vidět podruhé, natož to mít na   svém externím disku.

Film který reflektuje skutečné útoky na   cikány v letech 2008 aš 2009 v Maďarsku.   Nezávislý, levný, festivalový, nudný film,ve   kterém se toho člověk moc nedoví. Čekal jsem   napětí, vysvětlení situace proč se útočilo,   zkrátka něco víc než jen záběry a scény,   které k tématu moc nebyly. Forma sdělení mi   zkrátka nesedla!

Je to jen vítr
Na jedné straně zajímavé a rozhodně   aktuální téma, na straně druhé, nezajímavě   natočený film. Ani dokumentární ani hrané   pojetí. Příliš detailních záběrů, málo   dialogů. Režisér je dle popisku ostřílený   filmař, ale takto zpracované téma se mu   nepovedlo.

Madarský film - jJen vítr to ví
Tento snímek představuje madarskou filmovou   produkci v tom nejlepším světle, protože   ukazuje problematiku soužití majoritní   většiny s romskou menšinou v středoveropském   prostředí. Vedle výborně zvládnuté kamery
a   scenáře, který nám umožnuje sledovat   příběh jedné romské rodiny v několika   rovinách - matky, dcery a syna a starého   dědečka. Vypovídá nejen o těžkých   podmínkách, ve kterých romské rodiny žijí,   ale je příběhem o aktivním přístupu k   životu i když slunce nad protagonisty filmu   právě nesvítí. Nese v duchu drsné poetiky,   ale i lyrických scén, kdy je zachycen obraz   nejen rozopadajících se vztahů, ale i silných   vazeb, které jsou pro romskou rodinu   charakteristické. Je zde nastíněn nejen obbraz   rasismu, který však může i mít svoji   odvrácenou tvář, že i rasisty se mohou stát   příslušníci etnické menšiny. Madarská   kinematografie měla a asi bude i mít štěstí   na filmové režiséry a scenáristy, což se   však nedá říci o současné české produkci