Karel a já

"Karle, napij se... hele Božka ti to vypije..."
Milá a místy až dojemná staropamětnická   komedie, v níž opět exceluje J. Plachta v   další ze svých úžasně lidských rolí. Jeho   postava dobrosrdečného drožkáře Šourka je   zahraná s ohromným citem a vztah ke koni Karlovi   mi také připadá mnohem hlubší, než jenom   předstíraný pro kameru. Pod režijním vedením   M. Cikána tak vznikl hezký nadčasový film,   který v dobách temného Protektorátu dodával   lidem povzbuzení, kuráž a naději a má toho   hodně co říct i dnešním generacím.

Nejhorší film pana Plachty, vůbec to neměl   brát. Neustálé hašteření mi lezlo na nervy,   a stále mi to něčím připomínalo paní   Javořickou. Dávám plusy za občasnou dobrou   hlášky, tedy za obě, ale celkově to byla   ubohost. Nota bene že obě baby byly ultra   krávy.

Naivní, velmi naivní film. Spíš takové sci -   fi své doby :-). Každopádně Jindřich Plachta   jako vždy exceloval. Jemu role bodrých strejců   vždycky šly.

Vtipná hláška za hláškou, film nabitý   slovním a situačním humorem, který baví   dodnes. A herci, kteří hladí.

Zde ve filmu, hraje hlavní roli Jindřich   Plachta, který má již na světě, jenom dceru a   nejlepšího přítele, koně Karla. A že nemá   střízlivý odhad, pozná, když uzavře hloupou   sázku a vsadí svého Karla a prohraje. Plachta   je hvězdou filmu a jeho herecký projev je stále   impozantní. Je možno také udat, že patří k   malé skupince herců, která se nezaprodala   fašistům a nežli, tak radši zkončit s   kariérou...

Vidět Plachtu a koně, to přece nemůže být   nic jiného než Karel a já. Jak si spolu   krásně vyprávějí,chtějí provdat Boženku.   Vůbec celý ten příběh kolem prošvihnuté   svatby, škorpení mezi Oldřichem a Boženkou,   Boženkou a Vaškem. Film můžu kdykoliv vidět,   protože si na nic nehraje.

Na svou dobu je film sice výjimečný tím, že   se tu syn z bohaté rodiny rozhodne pracovat   rukama, ale právě tím je zase naopak   nerealistický, takže stejně zase   "pohádka" jako všechny ostatní.

Veľmi milý film o krásnom vzťahu človeka k   zvieraťu, i o medziľudských vzťahoch, v ktorom   ukázal svoje ľudské kvality vynikajúci   Jindřich Plachta. Zahral tu jednu z jeho   vrcholných rolí svojej kariéry. Veľmi   sympatický výkon podal aj Oldřich - syn   továrníka Ficeka (Jiří Dohnal), ktorý vďaka   bujarej rozlúčke so slobodou, zaspal svoju   svadbu. Všetci ho potom považovali za   neschopného niečo urobiť, avšak nevzdával sa   a chcel všetkým dokázať, že sa vie postaviť   k práci tak, ako sa na správneho chlapa patrí.   A podarilo sa mu to. Peknú rolu zahral aj Tonda   (Jaroslav Marvan), ktorý mu ako jediný v   ťažkých chvíľach podal pomocnú ruku, a   svojou šlachetnosťou, dobrotou a pochopením   pomohol vrátiť sa na správnu cestu. Ďalšími   významnými postavami, ktoré ma upútali a   zvýšili kvalitu filmu boli: Hana Vítová v   úlohe Lucie, Ladislav Pešek v úlohe kominára a   Jana Dítetová v úlohe Boženky - dcéry   drožkára Šoureka.

Dalsi z rady paradnich filmu, kterymi se muze   pochlubit ceskoslovenska kinematografie. Film   ukazuje krasny vstah cloveka k jeho praci a k   zivotu vubec, uprimny a cisty vstah k neme tvari.   Mel jsem moznost videt tento film v nekolika   jazycich a musim konstatovat, ze diky perfektne a   detailne propracovanemu scenari a hereckemu umeni   pod vedenim pana rezisera je tento film jeden z   nejlepsich Pana Plachty.