Katyň

K filmu napíši jen toto. A pozor bude to spoiler   jako kráva. Po první hodině nudy jsme se   dostali konečně k jádru pudla. A zde padne jen   několik zmínek. Jako prostě že se nic nestalo,   jen to a to, a hotovo. Tak jsem si řekl, no   dobře, zas to bude později podáno třeba jako   retrospektiva, nebo nějakým jiným uměleckým   ztvárněním. A bylo. Jenže to už jsem byl   naprosto mimo nudou. O těch hlavních aktérech   nikde skoro nic. Jen o jejich příbuzných a   známých. Takže pokud měl ten závěr působit   sugestivně, vytratilo se to naprosto nudným   dějem předtím. A navíc, kdy se měl divák   ztotožnit se zavražděnými? Ne. Celé je to   špatně natočeno a pokus o umění se do mého   vkusu netrefil. Proto nula. Ono to vůbec bylo   celé takové suché, nezajímavé, nevzbuzující   pozornost.

Kdo čeká heroicky zaměřený válečný   spektákl "á la" vojín Ryan, bude   zklamán. Přesto zde hrdinové jsou, respektive   hrdinky - trpící a čekající na své syny,   muže a bratry,aby v míru opět trpěly pro   pošpinění památky svých mrtvých obrovskou   lží,na kterou odmítají přistoupit. Muži, o   kterých film vypráví, nemaji ani tu možnost si   své hrdinství vyzkoušet. Přežijí jen ti   spolupracující, ale výčitky a stud jim po   válce nedávají mnoho nadějí na šťastný   život.
U tohoto syrového snímku prostého   příkras a velkých gest mě napadlo, jestli by   se vůbec měl vyučovat dějepis, počínaje   dvacátým stoletím a současností konče. Není   to všechno jedna velká lež, kde se jen   přehazují strany podle potřeby a aktuální   politické situace? Možná by se měla stanovit   nějaká lhůta, ve které by se přečkalo, až   jak se to vyvrbí. Smutný film.

O jednej z tienistých stránok dejín
Pozor, možno prezradím v komentári, čo nemám   a čo by mohlo byť na škodu pre tých čo ešte   nevideli. Priznám sa, čakal som trocha iný   film. Priznám sa, čakal som niečo iné.   Priznám sa, čakal som asi viac. Podobne ako pri   Lidiciach. Je to drsný, citlivý film   zachytavajúci tragickú udalosť, ale čo keď sa   vám nejak extra nepáčil. Prvý problém sú   zasa klasické skoky v čase. Mne to moc dobre   nerobí. Ja viem, že tu sa tomu asi nedalo   vyhnúť, ale mohlo sa to spraviť citlivejšie.   Prvá polovica filmu pomalá, potom sa to   rozbieha. Myslel som, že pôjde o   psychologickejšiu drámu, avšak skôr sa v   druhej polovici dočkáme krátkych epizód   jednotlivých postáv, ktoré umierajú, sú   zabité či väznené, alebo jednoducho miznú len   preto, že spochybňujú vtedajšiu oficiálnu   pravdu, ktorá im bola podsúvaná. Na druhej   strane mnoho silných momentov a celkom dobre   zahraná postava poručíka Jerzyho (neskôr   majora). Inak očividne to bolo tak trocha robené   pre oscarových kritikov, cítiť to, keď nám   postavy vymenúvavajú základné informácie, tak   bežné pre stredného Európana. Ale možno to je   pre dnešnú mládež dobré, bohvie ako je na tom   s dejepisom zo základnej školy

Velmi smutný a depresí podbarvený snímek o tom   co se stalo a pak v pozdějších letech   následovalo. Jak Rusové mlžily, lhaly a Poláci   musely tu jejich lež šířit protože to přece   byly osvoboditelé a noví "kamarádi"   Bohužel to byla realita nejen v Polsku a   posledních cca 15minut je dechberoucí podívaná   ze které se chce zvracet! Promiňte mě -   Zasraný Rusáci!!!Ano Voglick má nějaké   špatné info o tomto masakru!!

stinná stránka polské historie
Téma, o kterém bylo napsáno spoustu knih a   natočeno nemálo filmů, i když doposud pouze   dokumentárních. To vše však pouze v   posledních dvaceti letech. Neznám jiné téma,   které by vydrželo být tak dlouhou dobu po   válce tabu. To tabu z toho vytvořili sami   Poláci a přestože nejsem historik, dokážu si   představit, že to bylo na základě   „přátelského doporučení“ sovětské   strany. Je pravdou, že se Rusové nikdy   oficiálně neomluvili, pouze Michail Gorbačov v   tehdejší euforii glasnosti přiznal za masakr   vinu Sovětského svazu. Ale i on vzápětí couvl   a zabránil vydání dokumentů, utajovaných KGB.   Naštěstí se tomuto tématu dlouhodobě věnuje   několik historiků (jedním z nejagilnějších a   nejdůslednějších je i náš historik Mečislav   Borák), a z výsledků jejich hledání pravdy je   více než přesvědčivé, kdo byl strůjcem   celého masakru. Já si na rozdíl od jiných   hodnotitelů myslím, že hrůza celého filmu je   dána právě tragikou jednotlivce a dalšího   osudu jeho pozůstalých. Ta rodinná tragédie   pronásledující zainteresované i dlouhá   desetiletí po skončení války, to je to, z   čeho mi nejvíce běhal mráz po zádech. A to   byl jedinec. Vynásobte si to počtem obětí a   dojdete k něčemu, co stejně nemůže nikdy   váš mozek pojmout. Je to prostě nemožné.   Všichni se shodují na tom, že   nejpůsobivější a nejstrašnější byla   závěrečná scéna s popravami samotnými. Já   jsem však přesvědčen, že Andrej Wajda je   natolik schopný režisér, že kdyby bylo jeho   cílem šokovat diváky jen aktem hromadných   poprav samotných, věnoval by jim mnohem více   prostoru a dokázal by přidat i na syrovosti a   surovosti. Viděl jsem v polské TV rozhovor s   ním o tomto snímku a vím, že jeho záměr byl   nesoustředit se prvoplánově pouze na tento bod.   Já tomu filmu nemohu dát jiné hodnocení, než   plných deset. Pro mě byl drsný od první   scény, kdy lidé prchají přes most a neví, na   které straně řeky je čeká krutější osud a   větší zlo. A stejně strašné byly všechny   další scény, jen bylo nutné se nad nimi trochu   zamyslet a pokusit se vžít do pocitu absolutní   bezmoci těch obyčejných lidí. Film jsem viděl   už několikrát: byl skvělý, je skvělý a pro   mě vždy skvělý zůstane. A jen na závěr:   vyjádřím-li se slušně, „voglickovi“ bych   doporučoval raději se nevyjadřovat. Pro ni   prostě platí staré české „mlčeti zlato“.

Od filmu jsem čekala víc, nebo spíš, čekala   jsem jiný přístup. Působilo to na mne   chladně, místy mírně zmateně, ovšem je   pravda, že konec byl hodně emotivní. Snad to   opravdu byl Wajdův záměr. Scéna poprav byla   strašná, tím spíš, že asi věrně odrážela   skutečnost. Generace Poláků si navzdory   propagandě předávala informace o katyńském   masakru, kdy byla Sověty vyvražděna většina   poských důstojníků a inteligence a   příspěvek Voglick k tomuto filmu je nejen   nepatřičný, ale i velice netaktní.

Film mi připadal trochu chaotický, ale kupodivu   mi to ani moc nevadilo. Ostatně doba, kterou   zobrazuje také neoplývala jistotou a člověk   nevěděl co bude zítra. Spíš mi vadí, že   větší část filmu působí chladně, neosobně   a nějak jsem se nedokázal ztotožnit s   postavami. I když kdo ví, možná, že to byl   záměr pana režiséra (asi). Film má   silnější a slabší místa a zcela jistě   nejlepší a nejpůsobivější je samotná   poprava. Bohužel zbytek filmu už tak zajímavý   není. Takže za celkový dojem dávám pouze 8   hvězdiček. Hodnotím pouze film, ne historii.   Máme tady pěkný kroužek historiků – idi…   ehm ... diletantů … blahoslavení chudí duchem   …

Vzhledem ke jménu režiséra i jeho osobní   zainteresovanosti na tématu, šlo určitě čekat   víc. Do Wajdových posledních filmů se   nepříjemně vkrádá rutina a šustění papíru   a je to bohužel i tenhle případ. Po většinu   stopáže je vyprávění troch moc didaktické,   místy nesouvislé a chladné. Ne tolik, aby to   lezlo na nervy, ale dost, aby to zazdilo nějaký   silnější citový prožitek. To ovšem neplatí   o působivém, nemilosrdně otevřeném finále,   které hodně zachraňuje. Společenská   potřebnost filmu je neoddiskutovatelná, jen je   škoda, že ho Wajda nenatočil ve formě jakou   měl třeba u Dantona.

Záslužný filmový počin zfilmovat jednu z   nejostudnějších a nejbrutálnějších   událostí dějin komunistického SSSR. Od   Andrzeje Wajdy jsem sice po filmové stránce   čekal trochu více, ale i tak se jedná o   filmovou kvalitu.

Drsný a paralyzující snímek, který by   povinně měli shlédnout jak vymaštěnci,   kteří popírají holocaust, tak i uctivači   kultu stalinismu... Nelidská zvěrstva v době   války páchána silnějším (nad)národem na   porobeném obyvatelstvu bez slitování, svědomí   či odpovědnosti vůči budoucím generacím.   Vyvraždění intelektuálské a vojenské elity   Polska začátkem dubna 1940- masové hroby v   Katyni jsou jednou z největších tragédií   nejstrašnějšího novodobého válečného   konfliktu- tohle by nikdy nemělo být   zpochybňováno ani zkreslováno! Brutální   popravy kulkou do týla, bezmocné modlitby,   hromadné zasypání zeminou... Alespoň   morální zodpovědnost a symbolická omluva (po   70 letech už není koho potrestat) padají na   bedra dnešních představitelů ruské vlády a   pro Poláky je Katyň v současnosti už podruhé   (letecká katastrofa z 10.4. 2010) synonymem   národní tragédie a obrovské bolesti ze ztráty   nejbližších...