Konečně spolu

Příběh jako ze života. Příběh, který   pochopí snad jen ženy. Helen Hunt natočila jako   svůj režisérský debut dojemný příběh o   ženě, kterou si také zahrála, jdoucí   strastiplnou cestou za štěstím. Po dějové   stránce toho je docela hodně. Rozvod, touha po   dítěti ve svých třiceti devíti letech,   úmrtí adoptivní matky, příchod matky pravé,   snad i nový partnerský vztah. Všechno se   vzájemně osudově ovlivňuje a vede k   nerozhodnosti co dál. Silný dojemný příběh   končící tak, jak by asi měl. Nejedná se o   romantickou komedii, i když některé scény na   odlehčení vážnosti lehce úsměvné jsou.   Život ubíhá velice rychle a než se člověk   naděje, může být na ledasco pozdě. Každý   procházíme procesem stárnutí a je třeba na to   myslet. Helen Hunt to dokázala pozdvihnout velice   dobře. Pochopila myšlenku knižní předlohy od   Elinor Lipman a zobrazila reálné skutky souběhu   života a strastí tak, jak skutečně u mnohých   lidí jsou.

Když jsem to viděla v tv magazínu říkám si   pěkný, když jsem četla obsazení říkám   bomba, když jsem to viděla, říkám slabota.   Neskutečně vyžilá Helen Hunt. Dokonce ani   dáma světové komedie Bette Midler tomu nedala   to, co to potřebovala. Obvykle bývá energická   přisprostlá dáma, která všechny svým milým   úsměvem zastíní, zde nedostala moc prostoru.   Navíc, ačkoli věkový rozdíl byl ve správném   poměru, matka vypadala hezčí a mladší než   dcera. Firth byl sice výborný, ale v tak slabém   bahně se trošku utopil.

Tak o tomhle filmu nevím co si myslet. Pro mě   naprosto úžsný herec Colin Firth jako obvykle   nezklamal a Helen Hunt také. Jinak film mi   přišel hodně zvláštní až divný

Helen Hunt + Colin Firth - co víc si přát?   Komorní příběh o touhách téměř   čtyřicetileté ženy - o touze po vlastním   dítěti, po milující vlastní matce, po muži,   o kterého by se mohla opřít...
Film si ubíhá   vcelku v poklidu svým vlastním tempem, občas je   trošku ztřeštěný jako Bette Midler, avšak   někde po povrchem je stále přítomná vážná   linie příběhu, která se dotýká hlavního   tématu mateřství. Oceňuji obsazení   normálních herců - zvláště na Helen Hunt jde   v mnoha záběrech vidět, že není kráska, ani   mladice, naopak moc se mi líbí, že vůbec   vrásky, které ke čtyřicátnici patří,   neskrývá a nehraje si na něco, co se v   normálním životě nevyskytuje. Dělá chyby, je   nejistá - a také díky tomu je její postava   mnohem bližší. Jestli existují takový muži   jako Colin Firth, to bych pochybovala (jestli ano,   tak ať se mi prosím ozvou :o)) ), ten se mi   zdál až trochu příliš   dokonalý.
Každopádně jako romantický film   bych jej ženám doporučila určitě vřeleji,   než všechny rádoby romantické filmy s   teenagery, kde jde o lásku bez chybičky až za   hrob.

Nevim. Film mě nijak neoslovil, ačkoli jsem se   na něj těšila. Celkem pěkně natočen, dá se   na něj dívat, ale asi jsem čekala víc   emocí... Posuďte sami :)