Královnin náhrdelník

"Královnin náhrdelník" byl možná první větší pokus o velký historický zvukový film. Provedli jej se zdarem Francouzi se svým smyslem pro teátrálnost velkých obrazů a scén, jak je možno vyvolat z Paříže před Velkou revolucí, kde nádhera a rozmařilost královského dvora kontrastovala s bídou lidu. Je zde Trianon, kde královna Marie Antoinetta se svými dámami a kavalíry si hráli na venkovskou idylu. Versailles s přepychem dvorské společnosti, parlamentní soud se všemi svými stavy,šlechtou, vysokým kněžstvem, měšťany i prostým lidem jako obecenstvem, popraviště s drsnou, nervy drásající scénou exekuce na dobrodružné hraběnce, Palais Royal jako místo schůzek lehkomyslníků všech stavů, pařížské ulice, tehdy ještě nerovné a všelijak dlážděné.

V tomto pestrém prostředí odehrává se záhadný příběh královnina náhrdelníku, tak, jak si jej s obvyklou dávkou romantiky zpracoval Dumas, označiv jej jako jednu z tisíci drobných příčin, které připravily revoluci. Královna Marie Antoinetta, v historii marnotratná, pyšná habsbursko-lotrinská princezna, je zde romanticky idealizována, odmítajíc drahocenný šperk i lásku záletného kardinála Rohana. Její dobré jméno se stává obětí intrik hraběnky Lamotte. Královnu hraje Dianna Karenne a našla pravý výraz pro její laskavost i mravní rozhořčení jako zase své dvojnici kurtisáně Olivě, ponechala hodně lidského a sympatického.

Tytéž schopnosti projevila i představitelka hraběnky Lamotte, jako už vůbec bylo předností režiséra Ravela, že rovnoměrně rozdělil světla a stíny v lidských povahách, jejich činech a pohnutkách. "Královnin náhrdelník" - dávný snímek francouzských filmařů - je dobrý film s krásnými záběry kamery. Tehdejší diváci při zvukové synchronizaci mohli slyšet zvuky spinetu a několik písní kromě dobrého symfonického hudebního doprovodu. A to byl jistě nádherný zážitek, na který se nezapomíná...