Kurz negativního myšlení

Originálně pojatý snímek, kde se černý humor   střídá s vypjatými scénami. Televizní look   mě v tomto případě vůbec nevadil.   Sarkastické dialogy mají šťávu, večírek   během noci graduje, každá postava se začíná   projevovat. Vedoucí skupiny, psycholožka Tori   jakoby z oka vypadla Zdeně Hadrbolcové zamlada,   neskutečná podoba! Film přes svou kratší   stopáž uteče jak voda, severský vítr je znát   na sto honů!

Jo! Byť trochu se zpožděním, ale z tohoto   zaprášeného skvostu je pro mě filmová pecka   roku. Tak "barevné" a pestré, tak   přímé, bez okolků, tak lidské a emotivní...   Mám prostě pro tyhle severské snímky   slabost.:)

Čekal jsem komedii, byť černou, ale vylezlo z   toho dosti silné výborné drama, jdoucí svou   pravdivostí na dřeň. Často je lepší si   nelhat a být negativní, i když to bolí.   Skvělé herecké výkony a skvěle vypointovaný   příběh.

Černo černá komedie jakou dokáží natočit   jen seveřané. Otevírají témata, jakých by se   ostatní produkce obávaly a ještě je dokáží   pojmout s humorem. Konečně můžeme vidět, že   není jednoduché, ba naopak, v takové situaci   kdy se ze zdravého člověka stane   handicapovaný, pozitivně myslet. Členům   terapeutické skupiny je "násilím"   vštěpováno pozitivní myšlení, ale Geir jim   otevírá oči a oni postupně upouštějí páru.   Realita je totiž poněkud jiná a vůbec ne   jednoduchá. A ikdyž je téma   "handicapovaných" velmi vážné, film   je tak brilantně natočený, že jsem se fakt   nasmála. Tleskám.

Wow. Tenhle film mi byl doporučen a poměrně   vychvalován, což ve mě vzbudilo celkem vysoká   očekávání. Někdy je to spíše na škodu,   protože pak se snadno může stát, že film   není špatný, ale ta očekávání zkrátka   nenaplní - jenže to naštěstí není tento   případ. Geirr mi přišel od začátku jako   sympaťák, sám totiž nejsem příznivce   pozitivního myšlení za každou cenu a v jeho   situaci se snad ani nelze divit, že nehýří   optimismem (a kdo by to bez jakékoli přetvářky   dokázal, má můj obdiv). A tak zde můžeme   vidět, jak se zde ten vykonstruovaný optimismus   hroutí při prvním náznaku potíží a jak   jeden "negativista" promění kurz   pozitivního myšlení v kurz myšlení   negativního. Námět mi přijde originální,   děj a jeho vývoj je zajímavý a má takový   spád, že film uběhne opravdu rychle, což je   sice způsobeno i tím, že má jen 79 minut, ale   nezaznamenal jsem v něm žádná hluchá místa a   ani chvíli jsem se nenudil. Sedl mi i skvelý   černý humor a dostala mě scéna s ruskou   ruletou .) Zasloužených 10/10.

Vůbec mi nedošlo o čemže to je. Přiblble se   usmívající dívka na invalidním křesle,   věčně naštvaný jiný invalida. Vydržel jsem   do půlky filmu a pak to vypnul. Prostě mne to   ničím neoslovilo. Možná by si herci nějaké   to plus zasloužili, ale nakonec jsem se rozhodl   nedat ani mrť.
201307213000/7237/751s.u.

Bravo na filmový sever
Partička fyzicky a především psychicky   totálně zdeptaných lidí procházející kurzem   pozitivního myšlení až k totálnímu   negativnímu myšlení.Tomuto norskému filmu   musím zatleskat,protože režisér se pohyboval   na šíleně tenkém ledě,když použil   pořádnou dávku osobitého cynismu,černého   humoru a minimalismu v příběhu o postižených   běžných lidí s různorodým charakterem.U   takových snímků chybí málo,aby se vše zvrhlo   v jednu trapnou,nebo moralizující   žumpu.Dějově se film opravdu líbil,ikdyž ke   konci byl cítit lehčí dějový kalkul,nikoliv   však kalkul na diváky.
Snímek rozhodně není   určen pro diváky,kteří potřebují   černobílé charaktery a filmová klišé.Jak   takové filmy chybí v české produkci,to je až   k nevíře!Film o charakterech v duších bez   kompromisu a v té největší nahotě.

Soudě podle filmů a zejména komedií jsou   Skandinávci samostatným živočišným druhem.   Tam, kde ostatní chodí útlocitně po   špičkách, oni nemilosrdně servou chlácholivou   oponu a do problému jdou natvrdo. Ani v   případě tohoto filmu ale výsledkem není   samoúčelná kontroverze ale zážitek stejnou   měrou očistný i zábavný. Přes všechnu   krutou upřímnost ale není pohled Bårda Breiena   na postižené nijak urážlivý, naopak si   myslím, že jde o hlubokou a citlivou sondu do   jejich duše právě proto, že se autor zřekl   falešné ohleduplnosti. Mizérie hrdinů je tak   totální, že i humor musí být vyvedený v   těch nejčernějších barvách a aspoň na mě   funguje dokonale. Jako plus vnímám i   částečné opuštění typické severské   syrovosti filmařských prostředků. Vliv hnutí   Dogma 95 byl samozřejmě blahodárný, ale už i   z něj se stalo tak trochu klišé. Tady jemná   stylizace vůbec nepřekáží vyhrocenosti   tématu. Skvělý film, který mě pohltil,   rozesmál i dojal. Komplexní zážitek.

Téměř neuviřitelně propojený humor s   "tabu" tématem handicapovaných.   Skvěle natočené a propracované tak, že divák   neví jestli se usmát, či uronit slzu. U nemála   situací se svírá hrdlo při pomyšlení, že i   toto je vlastně realita. Skvěle propracovaný   snímek, který však naprosto stačí vidět   jednou. Trošku nevěrohodné mi přišlo   propojení téměř životních zlomů a krajních   situací do jednoho večera a přitom o chvíli   později jak kdyby byli zůčastnění imunní   vůči čemukoli.

Kde jinde mohlo vzniknout něco takhle tak moc   pesimistickýho než ve Skandinávii? I když   pesimistickýho…To by to nesmělo být   skrznaskrz prošpikované černočerným humorem,   který se na diváka valí ze všech stran.   Geirrovi skončil život poté, co před dvěma   lety skončil na vozíku, nesnáší všechno a   všechny a jeho zoufalá manželka mu přitáhne   do domu partičku pozitivně myslících kriplů.   Co má chudák dělat? Ano, přivést je zpět do   skutečnosti…Jo, kdyby tu chyběl ten humor, tak   u toho snad bulim, ale takhle to nejde brát tak   úplně vážně, i když…jednotlivý charaktery   působí velmi uvěřitelně a jsou na ploše   sotva 75 minut rozpracovány až nečekaně do   hloubky, přitom to ale nepůsobí jako   psychologická studie, přestože i tak by se to   dalo brát. Aneb co se stane, když lidi čerstvě   „vyléčené“ ze závislosti na alkoholu   zavřete na pár hodin do jedné místnosti s   alkoholikem. Myslím, že to dopadne úplně   stejně:-) Přesto je to smutný film a dobře   dává nahlédnout do života ochrnutých. A   vlastně i na tu druhou stranu – na rodinu,   takto ochrnutých, která je handicapována   vlastně taky. I když osoba jménem Gard byl už   opravdu silně narušený jedinec. Smutné je, že   to tak v reálu chodí (a doufám, že se nikdy   neocitnu v jeho situaci, bojím se, že bych to   taky nezvládl). Tahle věc je navíc natočená   vskutku neuvěřitelným způsobem – skoro   brečim nad výlevem chudáka Marty a režisér se   jen o několik málo okamžiků vytasí se   scénou, u které už mi slzy téměř tečou.   Jenže smíchy… Zkrátka tohle je   neuvěřitelným způsobem skloubená černá   komedie s psychologickým dramatem a funguje   úžasně. Ale věřím, že to nemusí být   snímek pro všechny…Zajímalo by mě, kolik z   nás v Geirrově situaci by se chovalo jinak? On   je zkrátka tak trochu negativní. V jeho situaci,   kdo se tomu může divit…Že by ostatní   ochrnutí lidé? Pouze pár minut… Určitě si   to někdy zopáknu – „nepouštěj sem ty   kriply…“, ruská ruleta, skok z okna, závěr   „tance“ Geirra s Tori, Gardovi kecy, pořadí   „kdo je na tom nejhůř“ (hlavně Asbjornovi   reakce na to) a určitě ještě další situace   za to stojí…