Kurz negativního myšlení

Pro mě asi nejlepší   letošní film. Tento typ   humoru je mi nejbližší,   opravdu černočerný humor,   který neuráží, jen ukazuje   věci s nadhledem. Nic není   černobílé a pozitivní   myšlení může být jen   velká lež, maska, kterou   nosíme, aby jsme sobě i   druhým namlouvali, že jsme   šťastní a spokojení.   Pravda bolí, ale zároveň   očišťuje a osvobozuje. V   kombinaci s úžasným humorem   si z nepříliš dlouhého   filmu odnesete mnohem víc,   než jste čekali.

tenhle film na mě hrozně   zapůsobil...nejspíš to bylo   tím, že na takovou tvorbu   tady není nikdo   zvyklej...prostě tu bylo   najednou něco   jinýho...žádná klišé   americká tvorba...a to se to   málem ani nepromítalo,   protože nás v kině bylo   málo...děkuju za těch   dalších pět lidí, který   přišli:) ať si říká kdo   chce, co chce...mně se to   líbilo a dost mi to hrálo na   city:)

Wow. Tenhle film mi byl   doporučen a poměrně   vychvalován, což ve mě   vzbudilo celkem vysoká   očekávání. Někdy je to   spíše na škodu, protože   pak se snadno může stát,   že film není špatný, ale   ta očekávání zkrátka   nenaplní - jenže to   naštěstí není tento   případ. Geirr mi přišel od   začátku jako sympaťák,   sám totiž nejsem příznivce   pozitivního myšlení za   každou cenu a v jeho situaci   se snad ani nelze divit, že   nehýří optimismem (a kdo by   to bez jakékoli přetvářky   dokázal, má můj obdiv). A   tak zde můžeme vidět, jak   se zde ten vykonstruovaný   optimismus hroutí při   prvním náznaku potíží a   jak jeden   "negativista"   promění kurz pozitivního   myšlení v kurz myšlení   negativního. Námět mi   přijde originální, děj a   jeho vývoj je zajímavý a   má takový spád, že film   uběhne opravdu rychle, což   je sice způsobeno i tím, že   má jen 79 minut, ale   nezaznamenal jsem v něm   žádná hluchá místa a ani   chvíli jsem se nenudil. Sedl   mi i skvelý černý humor a   dostala mě scéna s ruskou   ruletou .) Zasloužených   10/10.

Vubec jeden z nejlepsich filmu   soucasne kinematografie. Humor   existuje i tam, kde by ho   clovek nehledal, a veci mohou   byt uplne jinak nez si   namlouvame.

Bravo na filmový sever
Partička fyzicky a   především psychicky   totálně zdeptaných lidí   procházející kurzem   pozitivního myšlení až k   totálnímu negativnímu   myšlení.Tomuto norskému   filmu musím   zatleskat,protože režisér   se pohyboval na šíleně   tenkém ledě,když použil   pořádnou dávku osobitého   cynismu,černého humoru a   minimalismu v příběhu o   postižených běžných lidí   s různorodým charakterem.U   takových snímků chybí   málo,aby se vše zvrhlo v   jednu trapnou,nebo   moralizující žumpu.Dějově   se film opravdu líbil,ikdyž   ke konci byl cítit lehčí   dějový kalkul,nikoliv však   kalkul na diváky.
Snímek rozhodně není   určen pro diváky,kteří   potřebují černobílé   charaktery a filmová   klišé.Jak takové filmy   chybí v české produkci,to   je až k nevíře!Film o   charakterech v duších bez   kompromisu a v té největší   nahotě.

Soudě podle filmů a zejména   komedií jsou Skandinávci   samostatným živočišným   druhem. Tam, kde ostatní   chodí útlocitně po   špičkách, oni nemilosrdně   servou chlácholivou oponu a   do problému jdou natvrdo. Ani   v případě tohoto filmu ale   výsledkem není samoúčelná   kontroverze ale zážitek   stejnou měrou očistný i   zábavný. Přes všechnu   krutou upřímnost ale není   pohled Bårda Breiena na   postižené nijak urážlivý,   naopak si myslím, že jde o   hlubokou a citlivou sondu do   jejich duše právě proto,   že se autor zřekl falešné   ohleduplnosti. Mizérie   hrdinů je tak totální, že   i humor musí být vyvedený v   těch nejčernějších   barvách a aspoň na mě   funguje dokonale. Jako plus   vnímám i částečné   opuštění typické severské   syrovosti filmařských   prostředků. Vliv hnutí   Dogma 95 byl samozřejmě   blahodárný, ale už i z něj   se stalo tak trochu klišé.   Tady jemná stylizace vůbec   nepřekáží vyhrocenosti   tématu. Skvělý film, který   mě pohltil, rozesmál i   dojal. Komplexní zážitek.

Jo! Byť trochu se   zpožděním, ale z tohoto   zaprášeného skvostu je pro   mě filmová pecka roku. Tak   "barevné" a   pestré, tak přímé, bez   okolků, tak lidské a   emotivní... Mám prostě pro   tyhle severské snímky   slabost.:)

Černo černá komedie jakou   dokáží natočit jen   seveřané. Otevírají   témata, jakých by se   ostatní produkce obávaly a   ještě je dokáží pojmout s   humorem. Konečně můžeme   vidět, že není jednoduché,   ba naopak, v takové situaci   kdy se ze zdravého člověka   stane handicapovaný,   pozitivně myslet. Členům   terapeutické skupiny je   "násilím"   vštěpováno pozitivní   myšlení, ale Geir jim   otevírá oči a oni postupně   upouštějí páru. Realita je   totiž poněkud jiná a vůbec   ne jednoduchá. A ikdyž je   téma   "handicapovaných"   velmi vážné, film je tak   brilantně natočený, že   jsem se fakt nasmála.   Tleskám.

Kurz negativního myšlení je   opravdu negativní film :) Je   plnej neokoukanejch herců a   především černýho humoru,   kterej mě opravdu bavil.   Myslim, že je vážně   zajímavý nahlídnout do   života tělesně   postižených a do jejich   problémů. Film ukazuje i   "druhou stranu" -   pocity těch, který s   postiženýma žijou. Opravdu   zajímavej a originální   film, kterej stojí za to   zkouknout.

Postižení lidé bývají   obdařeni specifickým druhem   příkrosti vůči svému   okolí a zároveň tvrdostí k   sobě samým. Nejen v tomhle   ohledu je originální snímek   velice realistický a mohl by   určitým způsobem fungovat   jako návod k pochopení   jejich pohledu na svět lidem,   kteří řeší daleko   banálnější problémy než   jsou zdravotní handicapy.   Žádná z drobných zápletek   zde není zbytečná a to, že   film diváka popadne a tluče   jím o zeď od začátku do   konce rozhodně není   samoúčelné ...

Originálně pojatý snímek,   kde se černý humor střídá   s vypjatými scénami.   Televizní look mě v tomto   případě vůbec nevadil.   Sarkastické dialogy mají   šťávu, večírek během   noci graduje, každá postava   se začíná projevovat.   Vedoucí skupiny, psycholožka   Tori jakoby z oka vypadla   Zdeně Hadrbolcové zamlada,   neskutečná podoba! Film   přes svou kratší stopáž   uteče jak voda, severský   vítr je znát na sto honů!

Kde jinde mohlo vzniknout   něco takhle tak moc   pesimistickýho než ve   Skandinávii? I když   pesimistickýho…To by to   nesmělo být skrznaskrz   prošpikované černočerným   humorem, který se na diváka   valí ze všech stran.   Geirrovi skončil život   poté, co před dvěma lety   skončil na vozíku,   nesnáší všechno a všechny   a jeho zoufalá manželka mu   přitáhne do domu partičku   pozitivně myslících   kriplů. Co má chudák   dělat? Ano, přivést je   zpět do skutečnosti…Jo,   kdyby tu chyběl ten humor,   tak u toho snad bulim, ale   takhle to nejde brát tak   úplně vážně, i   když…jednotlivý charaktery   působí velmi uvěřitelně a   jsou na ploše sotva 75 minut   rozpracovány až nečekaně   do hloubky, přitom to ale   nepůsobí jako psychologická   studie, přestože i tak by se   to dalo brát. Aneb co se   stane, když lidi čerstvě   „vyléčené“ ze   závislosti na alkoholu   zavřete na pár hodin do   jedné místnosti s   alkoholikem. Myslím, že to   dopadne úplně stejně:-)   Přesto je to smutný film a   dobře dává nahlédnout do   života ochrnutých. A   vlastně i na tu druhou stranu   – na rodinu, takto   ochrnutých, která je   handicapována vlastně taky.   I když osoba jménem Gard byl   už opravdu silně narušený   jedinec. Smutné je, že to   tak v reálu chodí (a   doufám, že se nikdy neocitnu   v jeho situaci, bojím se, že   bych to taky nezvládl). Tahle   věc je navíc natočená   vskutku neuvěřitelným   způsobem – skoro brečim   nad výlevem chudáka Marty a   režisér se jen o několik   málo okamžiků vytasí se   scénou, u které už mi slzy   téměř tečou. Jenže   smíchy… Zkrátka tohle je   neuvěřitelným způsobem   skloubená černá komedie s   psychologickým dramatem a   funguje úžasně. Ale   věřím, že to nemusí být   snímek pro   všechny…Zajímalo by mě,   kolik z nás v Geirrově   situaci by se chovalo jinak?   On je zkrátka tak trochu   negativní. V jeho situaci,   kdo se tomu může divit…Že   by ostatní ochrnutí lidé?   Pouze pár minut… Určitě   si to někdy zopáknu –   „nepouštěj sem ty   kriply…“, ruská ruleta,   skok z okna, závěr   „tance“ Geirra s Tori,   Gardovi kecy, pořadí „kdo   je na tom nejhůř“ (hlavně   Asbjornovi reakce na to) a   určitě ještě další   situace za to stojí…

Komorní snímek o   handicapovaných lidech a   jejich probléméch.Někdy k   pláči,někdy k   smíchu.Spíš k smíchu,ale   je to proklatě černý   humor.Určitě zajímavý   film.

Na tento film bych asi nešla,   nebýt nadšených recenzí,   přijetí na festivalu ve   Varech ap. A po jeho   shlédnutí úplně nechápu,   co na něm kdo vidí. Je sice   pravda, že tematika lidí s   postižením není ve filmech   příliš frekventovaná,   navíc, aby hrála hlavní   roli. Pro běžného diváka   je to jistě překvapivý   pohled do jejich života (já   tento šokující efekt,   vzhledem ke své profesi,   nedokážu asi úplně   ocenit). No ano, je to   udivující, ale vozíčkáři   mohou být také pěkně zlí,   protivní, agresivní týpci,   protože handicap prostě z   nikoho nedělá se vším   smířeného světce. A je jen   na nich, jestli jim tento   přístup k životu vyhovuje,   a to se všemi důsledky,   včetně toho, že je   postižení neopravňuje k   tomu být hrubý k druhým.   Film totiž není ani tak o   vzpouře proti protivné   psycholožce, ale spíš o   odporném chudáčkovi Gerdovi   a ostatních postavičkách z   dobrodějné svépomocné   skupiny. Prostě jsem se   nedokázala oprostit od   profesionálního pohledu a to   mi asi zkazilo celkový dojem.

to necejtíš svý ochrnutý nohy, to hulíš trávu
Určitě se na to dá jít   jako na černou komedii a   těšit se ze   zadostiučinění, jak frajer   dává jeden stěr za druhým   mentorský krávě. A skrz   frajera se platonicky pomstít   všem matkám, tetám,   učitelkám a úřednicím. Je   tam spousta veselých   konfliktů a hlášek. Pár   scén Vám do toho nebude   zapadat, ale kdykoli nastanou,   nepřipadáte si blbě smát   se furt dál, ostatně smějou   se všichni.
Pro mě   bylo v tomhle filmu nový a   zásadní zjištění, že (a   proč) příčetná   nezávislá ženská miluje   toho svýho protivnýho   násilnickýho tlustýho   nemytýho ožralu. A proč   jiná, která je totálně   závislá na manželově   laskavý péči, zase svýho   romantickýho něžnýho   obětavýho hezouna   nenávidí.
Ústřední   konflikt mě nezaujal vůbec,   protože Velká Sestra byla   vykreslena až hloupě   jednostranně, tudíž od   začátku bezostyšně   předurčena k sejmutí.
Hezčí téma   "vyhráli jsme, ale co s   tím" bych chtěl řešit   za norského mlhavého   deštivého dne, takového,   který podle mé zkušenosti i   v mírnějších šířkách   zákonitě následuje po   každém zásadním mejdanu. S   tím příliš ideálním   ránem jsem najednou   nevěděl, co si počít. Ale   přiznám se, že   závěrečná jízda vzhůru   mě dojala.
A pro mne   nejzajímavější téma   "vrátíš se, protože   jsi zbabělá a proto tě   dožene zodpovědnost"   asi nikdo ve všem tom   veselém smíchu už ani   nepostřehl. Mně se   potvrdilo, že   nejsložitější a přitom   nejlépe zahranou postavou je   Ingvild. Ta je od začátku do   samého konce k sežrání.   Až by jí propána jeden   uvěřil, že takhle ženský   fungujou i ve skutečným   světě.

Čekal jsem komedii, byť   černou, ale vylezlo z toho   dosti silné výborné drama,   jdoucí svou pravdivostí na   dřeň. Často je lepší si   nelhat a být negativní, i   když to bolí. Skvělé   herecké výkony a skvěle   vypointovaný příběh.

Téměř neuviřitelně   propojený humor s   "tabu" tématem   handicapovaných. Skvěle   natočené a propracované   tak, že divák neví jestli   se usmát, či uronit slzu. U   nemála situací se svírá   hrdlo při pomyšlení, že i   toto je vlastně realita.   Skvěle propracovaný snímek,   který však naprosto stačí   vidět jednou. Trošku   nevěrohodné mi přišlo   propojení téměř   životních zlomů a krajních   situací do jednoho večera a   přitom o chvíli později jak   kdyby byli zůčastnění   imunní vůči čemukoli.

Sice trochu přitažený za   vlasy protože některý   momenty autoři opravdu   přehnali ale jinak dobrý...   Film je natočen i pro méně   náročnějšího diváka (asi   míří do multiplexů) ale   přesto si zachovává typycky   pomurý a   "depresvnívní"   ráz severské filmařiny.   Dokonce jsem si odnesl i pár   myšlenek o těžkém životě   hlavních protagonistů.

Je to misty hodne vtipne,   misty hodne smutne. Libi se mi   drsny pohled nejen na lidi s   postizenim, ktery z nich dela   lidi uplne obycejne. A   samozrejme i nekompromisni   odsouzeni manipulatoru z rad   psychoterapeutu a psychologu.

Docela depresivní film o   handicapovaných lidech,jejich   životech a vlivu   terapeutů,který nemusí být   vždy jen pozitivní.Na tento   snímek se nedívá zrovna   lehce.Ukazuje nám totiž   osudy lidí,kteří nás   předešli a ocitly se na   druhé straně mezi   postiženými.Nikdo totiž   nemá jistotu,že se mu zítra   nestane to samé a ocitne se   mezi nimi.

Téma z kterého si režisér   dělá legraci je poměrně   neobvyklé a neokoukané   stejně jako velice dobré   herecké obsazení ale u filmu   jsem se dost nudil a i přes   svou krátkou stopáž mi   přišel dost utahaný.

Vůbec mi nedošlo o čemže   to je. Přiblble se   usmívající dívka na   invalidním křesle, věčně   naštvaný jiný invalida.   Vydržel jsem do půlky filmu   a pak to vypnul. Prostě mne   to ničím neoslovilo. Možná   by si herci nějaké to plus   zasloužili, ale nakonec jsem   se rozhodl nedat ani mrť.
201307213000/7237/751s.u.