Kvílení

James Franco a jeho přednes   kvílení je neuvěřitelně   uvěřitelný a shodný s   originálem. Film si užijí   především milovníci beat   generation, jelikož film   nevysvětluje souvislosti, jen   řekne jméno a Allenův   osobní postoj k té osobě,   musí si nezasvěcený hledat   fakta jinde. Pro květinové   děti povinost.

Vždycky jsem si chtěla   přečíst Ginsbergovo   Kvílení, ale znáte to,   jedno pro druhý..., tak proč   nevyužít příležitost a   nenechat si dílo předložit   v podobě téměř autorské?   Lze se domnívat, že tvůrci   byli dílu schopni porozumět   natolik, že mohli předat   dál a zřejmě udělali, co   mohli - od výběru Jamese   Franca, přes hrané čb   pasáže míchané s   dokumentárním stylem v   barvě, dobové záběry,   fantasmagorické animace,   atmosférický piano doprovod   až po přednes poezie   samotné - to vše vcucne   diváka do víru básníkova   pološílenství, i když v   momentech, kdy je už už   navázáno tenké pouto   pochopení, dochází k jeho   zpřetrhání soudními   humoreskami, kde se zástupci   světa rozumných navzájem   ubíjejí argumenty o   formálních hranicích   obscénnosti v literatuře -   nejspíš pro zachování   zdravého odstupu, ale   rozhodně i pro složku   zábavnou, a to hlavně ve   chvílích, kdy žalobce   ironickým tónem předčítá   kontroverzní úseky a   vyžaduje racionální   vysvětlivky, jakoby se nikdy   nesetkal s hipstery s   andělskými hlavami, celé   žhavé po prastarém   nebeském kontaktu s   hvězdným dynamem ve   strojovně noci... Byla   jsem... pobavená :-)