Kvílení

Báseň Allena Ginsberga, nazvaná Kvílení pro Carla Solomona, je básníkovou vizí světa, v němž žije, a vyjadřuje jeho osobní pocity, jež měly zůstat utajeny. Kontroverzní dílo se brzy po svém vydání stalo předmětem soudního procesu s vydavatelem Lawrencem Ferlinghettim pro svoji údajnou obscénnost a popírání amerických hodnot, neboť se v ní píše o homosexualitě a o drogách. Režisérská dvojice Rob Epstein a Jeffrey Friedman se už více než dvacet let věnuje dokumentární tvorbě. Není proto divu, že si pro svůj hraný debut vybrali skutečnou událost z roku 1957, kdy v San Franciscu probíhal už zmíněný soud. Vycházeli ze soudních protokolů a záběry ze soudní síně střídají s Ginsbergovým komentářem při fiktivním novinářském rozhovoru, s jeho vzpomínkami a názory na tvorbu a na tvůrčí a sexuální svobodu. Nezastupitelnou roli hrají úryvky básně z jejího prvního autorského čtení v sanfranciském klubu Six Gallery v roce 1955, jež jsou doprovázeny animovanými sekvencemi, zdůrazňujícími halucinogenní charakter díla. Dobovou atmosféru dokresluje písňový soundtrack a také archivní záběry a fotografie. Přesvědčivý herecký výkon v úloze Allena Ginsberga podává James Franco, jehož důstojným protihráčem u soudu je David Strathairn jako žalobce McIntosh. Tvůrci snímku dostali Cenu NBR (Národní filmové rady) za svobodné vyjádření.

V anglickém znění s titulky.

Zdroj: ČT

„Vize! Znamení! Halucinace! Zázraky! Extáze! Odnesla americká řeka! Sny! Adorace! Osvícení! Náboženství! Celý ten lodní náklad citových sraček!“ (Překlad z angličtiny: Jan Zábrana)

San Francisco, rok 1957. Báseň Allena Ginsberga Kvílení se stává předmětem soudního líčení pro údajnou obscénnost. Podle strážců veřejné morálky je „neamerická“, protože otevřeně zpodobňuje homosexualitu a užívání drog.

Děj filmu se skládá z několika vzájemně propletených linií, v nichž se odráží nejen reakce americké společnosti na nejslavnější dílo beatnické generace, ale i bouřlivý Ginsbergův život a jeho snaha najít co nejautentičtější umělecké vyjádření bez ohledu na konformní morálku a touha uniknout halucinogenní realitě.

Pro českého diváka je zajímavá rovněž skutečnost, že osm let po slavném procesu se kultovní básník dostal do obdobných potíží i v tehdejším Československu: poté, co byl při své návštěvě Prahy zvolen králem Majálesu, ho zatkla StB, byl obviněn z „kažení mládeže“ a deportován na letiště. Film Kvílení je vhodným a inspirativním doplňkem kapitoly světová literatura.
AČFK

V roce 1957 se v San Franciscu ocitl básník a knihkupec Lawrence Ferlinghetti před soudem kvůli údajné obscénnosti básně Allena Ginsberga (1927–1997) Kvílení, kterou vydal. Snímek uznávaných dokumentaristů, debutujících v hrané tvorbě, Roba Epsteina a Jeffreyho Friedmana, Kvílení popisuje tento proces (na základě protokolů), ale také Ginsbergův komentář při fiktivním novinářském rozhovoru s jeho vzpomínkami a s názory na tvorbu, tvůrčí a sexuální svobodu, a také samotnou báseň jednak recitovanou autorem (James Franco) při prvním čtení v Six Gallery v roce 1955 a zejména v animované podobě, zdůrazňující v proměnlivém výtvarném výrazu její až halucinogenní charakter. Scénář důsledně čerpá z dobových dokumentů a obraz doplňují archivní záběry a fotografie i výborná hudba Cartera Burwella a písňový soundtrack. Vzniklo tak zajímavé dílo o básníkovi, který odmítá vzdát se tvůrčí svobody, nezapírá svou homosexualitu a staví se proti prudérní společnosti, představované zde žalobcem Ralphem McIntoshem. Ten chce dokázat zvrácenost básně bez snahy a patrně i bez schopnosti jí porozumět. Vydavatelův advokát Jake Ehrlich vnímá medializovaný proces jako memento před soudním posuzováním uměleckého díla i jako ohrožení svobody projevu a tisku. Osvobozující rozsudek měl tehdy přelomový charakter. - Divácký zážitek umocňují úsporné herecké výkony, autentická atmosféra, dynamická animace básně a úvahy Allena Ginsberga o tvorbě, lásce a upřímnosti.
-kat-, Filmový přehled 2011/1

Pod osobitým snímkem Kvílení je podepsána autorská dvojice Rob Epstein (*1955) a Jeffrey Friedman (*1951). Oba zatím působili především v oblasti dokumentárního filmu, tímto faktem je - spíše tematicky než formálně - poznamenáno i Kvílení. Tvůrci se často zaměřovali na homosexuální otázku, například ve snímcích The Celluloid Closet (1995) o homosexuálních postavách v hollywoodských filmech nebo Paragraph 175 (2000), pojednávajícím o perzekuci homosexuálů nacisty. Rob Epstein pak samostatně natočil dokument The Times of Harvey Milk (1984) o prvním americkém homosexuálovi ve vysoké politice. Také Kvílení je poznamenáno zájmem o toto téma. Ve filmovém vyprávění se prolínají tři linie. Jedna se vrací do října 1955, kdy Allen Ginsberg přečetl Kvílení v sanfranciském klubu v rámci „čtení šesti andělů na jednom jevišti", které je označováno za oficiální zrod Beat Generation. Roli Ginsberga svěřili tvůrci Jamesi Francovi, evidentně nešlo tolik o fyzickou podobu, ale spíš o schopnost podobného vnitřního vyladění. Recitace básně se střídají s Ginsbergovými výpověďmi o homosexualitě, přátelích, o okolnostech vzniku básně. Další vrstvu filmu tvoří rekonstrukce soudního procesu během něhož šlo především o to, kde jsou hranice uměleckého vyjádření a umělcovy svobody a co je skutečně obscénní. Samo Kvílení do filmu vstupuje také prostřednictvím animovaných sekvencí, jež jsou spíše zhmotněním textu než jeho ilustrací. Psychedelické výtvarné asociace jsou dílem Ginsbergova přítele Erika Drookera. Žánrově obtížně uchopitelný film osciluje mezi dokumentem a dramatem a surrealistickým snem. Tvůrci se snažili na dostatečném faktografickém základě vytvořit platformu pro zachycení atmosféry USA druhé poloviny 50. let. Tehdy se Amerika snažila vymanit ze sešněrovanosti a ke slovu se dostávala generace naštvaných mladíků bořících tabu. Film zároveň funguje jako životopisný fragment a představuje Ginsbergovu komplikovanou osobnost i řadu vlivů, jež ji utvářely.

Darina Křivánková, 36.LFŠ 2010

Píše sa rok 1957 a v San Franciscu sa koná súdny proces kvôli básni Vytie.
Film tieto pamätné dni pripomína prostredníctvom troch vzájomne prepojených línií: búrlivého života Allena Ginsberga, ktorý sa snažil nájsť svoje skutočné umelecké vyjadrenie, spoločenských reakcií na „obscénny“ predmet procesu a halucinogénnej animácie, ktorá evokuje prekvapujúcu originalitu legendárneho literárneho diela. Všetky tri roviny vyúsťujú v žánrovom hybride, ktorý brilantne zachytáva kľúčový okamih – zrod alternatívnej kultúry.
Autori vo svojom hranom debute dokonale využívajú svoje dokumentaristické korene a vyjadrujú sa ako skúsení rozprávači príbehov. Rozširujú predstavu, že „skutočný príbeh“ môže byť stvárnený nielen zotrvávaním na faktoch, ale aj odvodenou filmovou víziou, a tak je možné zachytiť ducha vtedajšej doby. Skvelá interpretácia nesmrteľnej básne a myšlienok novej generácie.
18 AFF 2010

V roce 1956 vydal Allen Ginsberg svoji později slavnou sbírku Kvílení a jiné básně. Titulní poéma se stala jedním ze základních děl beatnického hnutí. Hned po svém vydání ale byli Ginsberg i vydavatel L. Ferlinghetti obviněni z obscénnosti a Kvílení se ocitlo před soudem. Příběh Ginsberga a jeho sbírky je vyprávěn ve třech samostatných, ale zároveň se prostupujících liniích. V první linii se autorský přednes básně v sanfranciském klubu střídá s výpověďmi mladého Ginsberga, jehož ztvárnil James Franco. Ginsberg hovoří o vzniku básně, o své homosexualitě i přátelích. Druhou linií je záznam soudu, který v USA posunul hranice svobody uměleckého vyjádření. Otázky definice obscénnosti, hranice svobody projevu i hranice umění se ocitají v rukách právníků a přivolaných svědků. Třetí linií je animované ztvárnění samotné básně, kterého se ujal Eric Drooker, Ginsbergův spolupracovník.

(45. MFF Karlovy Vary, 2010)