Láska podle předlohy

The Jane Austen Book Club
Máte rádi Jane Austenovou?   Pokud ano, tak Vás dost   možná potěší tato   romantika, která se točí   právě kolem knih této   autorky. Příběh se točí   okolo ufňukané ženy, kterou   právě odkopl manžel, její   dcery, přítelkyně která   dává přednost psům než-li   mužům, postarší dáma,   která hledá dalšího   manžela či snad upjatá   učitelka a ještě bych   zapomněla na jediného muže   v kolektivu. Ženy mi   nepřišly nijak extra   zajímavé ba naopak většina   z nich mi lezla krkem a asi   nejvíc jsem si užívala   Emily Blunt a také Hugha   Dancyho, který mi přišel   jako ukrutný trouba.   Potěšila mě i malá účast   Jimmyho Smitse a Kevina   Zegerse.
Od Jane   Austenové jsem nikdy nic   nečetla, ale filmy na motivy   jejích knih mám ráda, tedy   jen ty dobré! Co se týče   této upovídané romantiky   jsem tak nějak na rozpacích,   protože nevím, co si o filmu   mám myslet, nicméně vím,   že mi ho stačilo vidět   pouze jednou.

Lehká ženská ruka vedená   instinktem nechává rozehrát   milostnou šarádu pěti žen   a jednoho muže pod záštitou   knižního klubu, kde na   milých schůzkách   porovnávají díla   největší romantičky všech   dob se svými partnerskými   problémy, ve snaze najít   odpovědi na otázky časem   neměnné. I když samotné   rozmluvy nad knihou nevynikaly   zábavností, neztratila jsem   se, ačkoliv jsem od Jane   Austenové nečetla ani fň,   zato jsem si plnými doušky   užívala krátkých epizod ze   života transgeneračního   vzorku ženské populace, kde   všichni působili maximálně   příjemně, dokonce i   nevěrník Jimmy Smits!   Největší poklona však   patří neafektovaným   projevům a decentní   stylizaci žen k dokresu   charakterů - vychytané do   detailů, bez úliteb na   oltář vyzývavosti, zato s   nesmírným půvabem a jasnou   královnou Emily Blunt.   Nevtíravě milé   povyražení.

Občas neuškodí nějaká ta   pozitivně vyznívající   romantická injekce.   Každopádně se nejedná o   tuctové romantické drama   (takové bych rozhodně   nehodnotil tak vysoko), na to   je tu až příliš mnoho   charakteristických prvků.   Český název je absolutně   matoucí – jednak když už   si tvůrci neodpustili tu   „lásku“ a   „předlohu“, tak nikoli   „láska podle předlohy“,   ale spíš „předloha podle   lásky“, i když to zní   pitomě. Hrdinky (a hrdina) si   totiž vybírají knihy na   základě podobnosti s jejich   vlastními životními osudy,   ale také zpětně promítají   své milostné zkušenosti do   románů, které čtou a o   nichž vzápětí referují   (stejně tak to zajisté   činila i autorka, když svá   díla vytvářela, předloha   je proto jen odrazem   skutečnosti), a to vše tak   vtipně a výstižně, že   tvůrce nemůžu vinit z   nějaké umělosti či   násilné šroubovanosti. A   nejen proto, že hlavní kruh   postav je bez výjimky skvěle   zahraný a chemie mezi členy   i nečleny klubu (hlavně   Maria Bello + Hugh Dancy)   funguje na jedničku, ale   protože fyziologie vztahů,   jak ji vidí a prožívají   především ženské hrdinky,   výborně koresponduje s   parafrázemi knižních   motivů, za což můžeme   poděkovat netuctovému   scénáři. Všechno je tu   viděno ze ženské   perspektivy, stejně tak je   zde minimum scén (kdoví,   jestli vůbec nějaká), v   nichž by byl polapen muž jen   sám se svými myšlenkami (a   když už Hugh Dancy sedí   osamocen u počítače a   dumá, tak přitom chatuje se   svou sestrou a svěřuje se   jí s každou myšlenkou).   Proč? Neboť snad ani   samotná Jane Austen   nevěděla, jak se chlapi   chovají v soukromí, třeba u   půllitru piva s kámoši, že   často nadávají, hlasitě se   chechtají a nevhodně se   vyjadřují na účet   něžného pohlaví. Její   pohled byl hodně zkreslený,   ona to věděla, a proto v   souladu s vlastními   zkušenostmi vídáme v   jejích dílech muže pouze ve   společnosti žen a nikdy jen   tak o samotě s cigárkem u   baru ;-)).
Pokud již   máte s knihami této autorky   nějaké zkušenosti (tím   lépe, pokud jste jejími   fanoušky), možná získáte   inspiraci, protože co   člověk, to názor a   odlišný pohled na svět.   Pokud její díla neznáte,   tak to vlastně moc nevadí.   Tento film je totiž o Jane   Austen a jejích knihách jen   částečně. Když budete   pečlivě poslouchat argumenty   jednotlivých postav, tak i   bez znalosti Pýchy a   předsudku či Mansfieldského   panství lehce zjistíte,   jaký je každá z filmových   postav člověk, o což tady   především jde, a nakonec   není problém zhlédnout   nějakou adaptaci v televizi   či na DVD, pokud tedy   nehodláte číst přímo   knihu; myslím, že skoro   všechny autorčiny romány   byly zfilmovány. Je zde sice   možnost, že Vám jisté   paralely mezi příběhy   románových postav a těch   filmových uniknou (což se   může stát i věrnému   fandovi), ale většinu z   těch do očí bijících Vám   postavy samy vysvětlí.

OK, čekala jsem, že to   nebude nic extra...ale   sympaťák Grigg mi pomohl   vydržet do konce a docela se   bavit (to je první film, kde   mi Hugh Dancy nepřipadal   trapný). A jsem dostatečně   šílený romantik na to, aby   mě potěšil trojitý   happyend.
(Někdy   přemítám nad tím, jak je   možné, že je Austenová   pořád tak populární   (soudě podle soudobé   filmové tvorby), když   používá tak   "staromódní"   soustavu hodnot...v jejích   románech nenajdete žádné   žhavé polibky ani vášeň v   tom smyslu, jak se to dneska   nosí. Láska je vyjádřená   jenom v dialozích a v tom, co   se hrdince honí hlavou-jak se   asi musí scénáristé   nadřít, aby šly filmové   adaptace trochu líp   prodat...)
...Viděla   jsem podruhé a zvyšuju ze 6   na 7* - ty charakterové   analogie se jim fakt docela   povedly. Myslím, že pro   diváky s kvalifikací pro   dotyčný klub není tenhle   film úplně bez   zajímavosti...