Lepší svět

Lepší svět? Nikdy nebude...
Film o tom, jak si dospělí   nerozumí, byť se ještě   nedávno milovali. Bohužel   jsou rodiči, vlastní děti   jim nevěří a něco jako   rodina tady moc nefunguje.   Odskáčou to právě jejich   děti, které navíc jako   rodiče nedokáží ani   ochránit před zlem, které   do života vstupuje už v   dětském věku v podobě   šikany. Není divu, že děti   pak berou svou obranu i   spravedlnost do vlastních   rukou. Marně jim dospělí   vysvětlují, že násilí   vyvolá jen další eskalaci   násilí.
Ne příliš   příjemný film o nelásce v   rodině, o všudypřítomném   číhajícím zlu, ať už   navzájem mezi dětmi,   "civilizovanými"   dospělými či primitivy v   jakési africké zemi. Tam   jsou děti i přes chudobu,   nemoce, alespoň šťastné.   Film smutný, dost k   nasrání, doufám, že vztahy   mezi rodiči a dětmi v naší   malé zemi nedojdou jen tak   hned k takovým velkým   tragickým koncům.
PS:   Něco pěkného? Krásná   modrá obloha s nádhernými   mraky na konci filmu.

Bier počtvrté
Můj čtvrtý film dánské   režisérky Susanne   Bier.Stejně jako předchozí   tři její filmy které jsem   viděl, byl Lepší svět   velmi dobrým rodinným   dramatem,ale pořád v jejích   snímcích postrádám něco   extra,abych si alespoň jednou   mohl říct "wow",to   byla filmová lahůdka,nebo   "to je sakra   zajímavé".Pořád jde   ale o velmi slušně   ztvárněná díla.
Lepší svět mě zklamal   jednoduchým(možná   odfláknutým) závěrem,kdy   se všichni měli strašně   rádi,najednou spolu všichni   soucítili bez výjimky,aniž   by šel obsah výrazně do   hloubky.Mezilidské vztahy   jsou natolik složité   (kolikrát až zbytečně) a   dánští autoři o nich   dělají dobré filmy,které   mám tak rád.Dětské role v   dánských dramatech je   kapitola sama pro sebe.Bez   chyby,jako vždy.Můj   oblíbený herec Ulrich   Thomsen měl hodně pasivní   roli,což je pro mě novinka:)

Seversky důstojné   pojednání o tom, jak i pro   vyspělý charakter může   být těžké nedat volný   průchod svému hněvu,   nesplynout se skutky, pro   které má jen pohrdání a v   extrému při zachování   tváře umět tu druhou   nastavit. A což teprve, když   se v dětské duši nenávist   rodí z bolesti a dokáže   polevit až procitnutím z   činu daleko za hranicemi   malých dětských vendet a   následného osvobozujícího   pláče, který ze samého   žalu nemohl propuknout, jen   doutnal hluboko uvnitř, pod   povrchem nepochopení světa a   jeho zákonitostí.
Civilně komorním   herectvím dospělých   získávají prostor výborně   napsané i zahrané dětské   role a úžasné finální   záběry přírody s   relaxační hudbou jakoby   oznamovaly, že ta mladá   duše je už svobodná...

Další z titulů, který   potvrzuje, že skandinávská   kinematografie dosáhla   světové kvality   předhánějící kýčovitost   hollywoodských dojáků a   slaďáren.