Med v hlavě

I my zestárnem. Asi to nebude zrovna legrace...
Natočit film na tragické téma stáří a   zapomínání jako komedii - navíc s citem,   který toto téma nezesměšňuje, příběh plný   dojetí (byť někdy je to až na hraně hraní na   city diváka) je opravdu kumšt. Příběh   nádherného vztahu mezi jedenáctiletou Tildou a   jejím dědečkem Amandusem. Dědeček však má   krom Tildy ještě jednoho neodbytného přítele   jménem Alzheimer - a tak čím dál víc   zapomíná. Jak už to tak chodí, není schopen   se sám o sebe postarat, posléze nestačí ani   péče v domácnosti svého syna a vypadá to na   umístění v nějakém ústavu. S tím se však   jeho vnučka Tilda nechce smířit. Chce   dědečkovi splnit jeho velké přání –   podívat se ještě jednou v životě do Benátek,   do místa, kde se kdysi seznámil s babičkou.   Proto se s ním tajně na tuto dost odvážnou   cestu vypraví.
Film je natočen zčásti   populisticky, avšak větší měrou naprosto   geniálně. Tak trochu divoký střih mu sedí,   nádherný je hudební doprovod, úžasné jsou   herecké výkony Dietera Hallervordena v roli   dědečka Amanduse a Emmy Schweiger v roli vnučky   Tildy. Při vtipných a komediálních i ne až   tak veselých scénách je radno mít kapesník po   ruce - i méně citlivé povahy ho možná budou   potřebovat.
Kéž by tento film byl uveden do   české distribuce - měl by být promítán   povinně pro děti ze základních škol i pro   jejich rodiče.

"Pro Tildu. Moje milovaná   vnučko, jednou přijde den, kdy nebudu vědět,   že tu jsi. To se může stát. V každém   případě chci, abys věděla, že tě miluji a   ty jsi ta nejlepší princezna, kterou jsem si   mohl přát."