Mon seung

„Člověk trpící bludnou   poruchou je ve skutečnosti   obětí lásky. Mají   takzvanou duševní nemoc.   Zvenčí mohou vypadat   normálně, ale trpí klamy   žijícími v klamné dimenzi.   Když dosáhnou limitu,   udělají něco   nebezpečného…."   Poměrně dobře zpracovaný   psychologický thriller,   vytvářející pocit neklidu   a nejistoty, zejména díky   vizuální stránce. Bratři   Pangové si zajímavým   způsobem nelineárního   vyprávění podpořeného   snovými sekvencemi   pohrávají s divákovým   vědomím a nutí ho klást si   otázky, co se děje a proč.   Jestli je to vůbec   skutečné, nebo jestli je to   jen sen či představa. Což   také v jistém smyslu   udržuje podivně nejistý   myšlenkový pocit. Děj   odvíjející se z pohledu   Winnie udržuje diváky v   napětí, a to i díky   pomalému odhalování pravdy   o její situaci. Pro někoho   však může být tento styl   vyprávění matoucí, čímž   nemusí být snadné správně   pochopit stav věcí při   zkoumání hroutícího se   duševního stavu. Tomu   nepomáhá ani několikeré   zakončení příběhu. Ano,   je to tak. V závěru se   skutečně několikrát   objeví náznak dějově   ukončující tečky za   větou, ale ouha… Pokračuje   to dál. Dějová linka je   přitom dosti jednoduchá, ale   tak, jak si s tím bratři   Pangové pohráli, se jim ve   finále povedl filmový   psychologický majstrštyk ve   své plné jedinečnosti.

Zpočátku mně dělalo   problémy zorientovat se kdo,   proč, jak atd. Postupně se   však z jednotlivých   střípků začíná skládat   ucelený obraz a od určitého   okamžiku se dá následný   děj docela dobře   předvídat, ale i tak   dochází k několika   nečekaným okamžikům. Vše   točeno z pohledu,   schizofrenií trpící, mladé   ženy, takže úmyslně   zmatené, nepřehledné a   vzájemně se popírající.   Jestli i ve skutečnosti se   schizofrenie projevuje   alespoň z poloviny tak jako   je zobrazeno ve filmu, tak   vskutku není co   „závidět“. V rámci   předchozí hororové tvorbě   bratří Pangů poněkud   odlišné, řekl bych   umírněné, o to   mrazivější a   uvěřitelnější, žádné   úsměšky nad levitujícími   zabijáckými duchy nebyly   třeba. O tradičně   nadprůměrné filmové hudbě   není třeba se příliš   rozepisovat, to bych se   opakoval téměř u každého   komentáře k asijskému   filmu.