Můj miláček ráže 6,65

Jsou filmy které stačí   vidět jednou a to je u mně   jeden z nich.Nebavilo mě to a   přitom myšlenka není tak   špatná,třeba se víc povede   druhý díl,jestly nějaký   vznikne:-))

S tvorbou Larse von Triera   jsem se doposud nepotkal,   tudíž nevím jestli jsem   správně pochopil záměr   tvůrců. Pokud tento film byl   myšlen vážně, jako   příběh skupiny   zakomplexovaných a mírně   ujetých mladíků (a jedné   mladice) hájící svoje   právo, vyúsťující ve   zcela nelogický závěr,   působí snímek dosti   trapně. Je-li myšlen jako   kritika americké, absurdní,   fascinace zbraněmi a práva   na jejich vlastnění, budiž.   Docela mě zaujala celková   atmosféra filmu (bez ohledu   na děj) a herecký výkon   hlavního představitele.

To zas byla hovadina.Námět   nebyl špatný,ale ten   výsledek?Já osobně bych to   netočil,škoda peněz když   to tak dopadlo.Taky se docela   divím,že v takové blbosti   hrál Bill Pullma,sice jen   menší roli šerifa,ale   přece.Ten konec mě taky   "dojal" : kvůli   blbému "kafi" tam   všichni poch.... :-).
Jenom jedna věc tu byla   dobrá - hudba.
Ovšem   já to nedoporučuju.

Zajímavý film s velice   dobrým výkonem Jamie Bella.   Ze začátku zajímavé   vyprávění a mladých   pacifistech, kteří se   zamilují do zbraní avšak v   pozdějších fázích začne   film ztrácet tempo a akční   konec mi do celkového   vyznění příběhu vůbec   neseděl.

Dear Wendy je divný film,   Lars von Trier je divný   autor, Jamie Bell je divný   herec a já jsem divný divák   - 80%, nemohlo to dopadnout   jinak...

Při hodnocení Dear Wendy   bude záležet na   skutečnosti, jestli diváka   zaujme vleklé vyprávění   hlavního hrdiny a přistoupí   na poněkud podivnou hru, ve   které se jakože skrývá   především nadsazená   kritika americké posedlosti   zbraněmi.
Z mého   pohledu jde o velmi slušný   námět a výborně rozehranou   partii, ale postupem času   autoři ve své snaze   začínají ve vyprávěcím   stylu až příliš   přehánět, až se situace a   ony vnitřní monology   hlavního hrdiny blíží   spíše k fraškovité   absurditě než chytré   nadsázce. Akční závěr   napovídá, že to celé   vlastně nelze brát vůbec   vážně. Těžko říct, co   tímhle počinem autoři   přesně zamýšleli, ale své   příznivce si Můj miláček   ráže 6,65 bude hledat docela   obtížně.

O tomhle filmu jsem nevěděl   vůbec nic, i když už   samotný název leccos   naznačoval. Ovšem čekal   jsem že to bude natočené   trochu odlehčenější   formou. Tolik k tomu, co mi   řekl název :-) Snímek se   snaží být kritikou   americké společnosti   posedlé zbraněmi tolik, že   je možné si malinkatou   pistolku koupit dokonce i v   hračkářství, ehm.
  Celý příběh několika   outsiderů z amerického   maloměsta sledujeme očima   jejich formálního i   neformálního vůdce, Dicka   (výborný Jamie Bell). Jeho   myšlenka "pacifistů se   zbraní" nepůsobí   zpočátku (překvapivě)   nikterak hloupě, ale asi od   začátku je všemu diváctvu   jasné, že ve vyhrocené   situaci nikdo z nich nebude   váhat svého   "partnera" použít.   Snímek plyne velmi poklidným   tempem a i když se v něm nic   zásadního neděje (snad až   na zřetelný růst   sebevědomí některých   členů), je to docela fajn   podívaná, okořeněná   faktem, že náš hlavní   hrdina příběh vypráví   své drahé Wendy, totiž   milované zbrani. V   některých momentech (nejen)   jeho vztah ke zbraním   působí až trochu   fetišisticky, ale proti   gustu...
Když se na   scéně objevuje problémový   černoch Sebastien, zdá se,   že děj začíná nabírat na   obrátkách.   Jenže...Počínaje   ozbrojeným doprovodem nebohé   Clarabelle na návštěvu   všechno dostává jakýsi   punc neskutečnosti,   scénárista přepne do   roviny, již bych se nebál   nazvat parodií na dané téma   (promiň Larsi, ale první   shledání s takto   vychvalovaným tvůrcem jsem   si přeci jenom představoval   trochu jinak), objeví se tu   několik opravdu blbých scén   (pistole x sniper) a   předchozí kladný dojem je   nenávratně pryč. Zatímco v   těch předchozích dvou   třetinách jsem jednání   postav chápal a docela si ho   užíval, tohle je jako   vystřihnutý z jinýho filmu.   "Outsider" podle mě   není synonymem pro   "dement", tak mi   vysvětlete, proč se tak oni   hrdinové chovají?!
Chápu, že zde jde o   moralizování a tak jsem   jistou konfrontaci skrze   "milování"   očekával, ale že k tomu   tvůrci dokodrcají skrze   takhle ubohou záminku (a že   všichni skončí tím jistým   způsobem), to pro mě bylo   velké zklamání.   Ustřihnout akčně-dementní   vyvrcholení a je to pro mě   osmičkový film. A ten   soundtrack, složený snad   výhradně z písniček od   Zombies taky stojí zato.

Thomas Vinterberg a Lars von   Trier někde udělali chybu a   nebo se prostě tentokrát   vůbec netrefili do mého   šálku čaje, ikdyž je   poměrně široký. Už od   začátku mi bylo jasné, že   to neskončí dobře, když si   banda zakomplexovaných a   ujetých puberťáků leští   své pošramocené falešné   sebevědomí pomocí svého   miláčka ráže   "xx". Takže   žádné překvapení se   nekonalo, až na babičku co   vytáhla brokovnici. Je to   přestylizované, není to   vtipné, je to dost ujeté a   není to ani pro děti ani pro   dospělé, takový evropský   intelektuální rádoby   paskvil, ze kterého nedýchá   ani ta atmosféra Spojených   států přecpaných   bouchačkami.

Souhlasím s Tvým názorem   TSZ. M

Zřejmě rozumím tomu,co   chtěl tímto dílem básník   (režisér) říci,ale řekl   to velice špatně a   nezajímavě.

Nudnej film ani sem se   nepodival do konce. Film je o   parte mladejch lidi co nemaj   radi nasili ale presto u sebe   nosi zbrane pro bezpecnejsi   pocit