Můžeme být hrdinové

Prostě
takoví rádoby avangers pro děti. Ne zrovna   povedení, ale skouknout se to dá. Chtělo by to   víc promyslet námět, scénář, dialogy a   zlepšit herecké výkony, jinak to bylo dobrý   :-)

Superhrdinové stále hýbají filmovým světem,   avšak nikdo si nevšiml, že je vše určeno   převážně pro starší diváky. A tak Robert   Rodriguez bouchl do stolu a natočil   superhrdinský snímek právě pro ty mladší.   Nejedná se však o rodinný film, ale skutečně   vyloženě čistě o dětský. A rovnou   superhrdinská týmovka. ´We can be heroes´   (Můžeme být superhrdinové) je fráze s   určité písně Davida Bowieho a jestli jde o   odkaz či je společná myšlenka jen čistě   náhodná můžeme jen spekulovat. Rodriguezův   rukopis je znát, takže je to celé v duchu   předchozích dětských snímků ´Spy kids´ (   2001), ´Dobrodružství Žraločáka a Lávovky´   2005) a ´Prckové´ (2009). Žraločák a   Lávovka se tu dokonce i objevují. Snímek   obsahuje spoustu odkazů jak na tým Liga   spravedlnosti, tak i X-Man. První tým   připomínají dospělí, druhý jejich děti. A   aby toho nebylo málo, neonovým prostředím se   vzpomíná i na známý průserový snímek Joela   Schumachera ´Batman a Robin´ (1997). Koncept   celého příběhu a daných akcí je tedy dosti   odlehčený a to přemírou pocitu dětinství.   Proto je na každém kroku snůška nesmyslů i   pro takový film. Starší divák, odkojený   snímky od Marvelu či DC, tak nad tímto počinem   přirozeně ohrne nos. Leckterých násilných   scén se tu v žádném případě nedočkají.   Dobrodružství superhrdinských dětí tak   působí jako obyčejná dětská hra a nakonec,   proč ne. Proč by si i dětští diváci, podle   tohoto filmového vzoru, nemohli hrát na   superhrdiny a zachraňovat svět. Žádné drama,   žádné napětí, jen prostoduchá dětská   zábava, která by děti oslovit mohla. Záleží   však samozřejmě, ostatně jako vždy, na   diváckém přístupu.