Nad námi svítá

Tak tohle byl budovatelský film se vším všudy.   Nevím jak ho ohodnotit. U některých scén jsem   se řehnil jako ta pakobyla, a u jiných zoufale   hleděl do stropu. Nu, dobrá, pominu ideologické   hledisko a ohodnotím film jako takový. Takže u   mne bez toho hlediska je to lehký nadprůměr.

Budovatelské drama
Tento film je to pravé správné budovatelské   vyprávění o hornících a jejich těřké   práci. Je to klasický prvoplánový film,   kterých v době přelomu čtyřicátých a   padesátých let vzniklo několik. Cílem   každého pracovníka bylo stát se úderníkem.   Jeden tu takový je. Jelikož je šikovný a   současně namyšlený, tak jej nemá nikdo rád.   To platí i o dnešní době. Namyšlenost a   samolibost je nešvarný jev dosti rozšířený.   Náš hrdina však procitne a pochopí. Napřed si   to přečte v chytrých knížkách od   sovětských soudruhů. A ti ostatní. Také se   postupem času chytnou za svůj ostravský čumák   a začnou více pracovat. Jde jen o rudou   vlaječku, která zavlaje nad šachtou. Mezi   profesionálním americkým úsměvem a   křečovitým budovatelským úsměvem na dobře   vykonané práci nenajdete rozdílu. Pozoruhodné   je, že Bohuš Záhorský, kterému nebylo ještě   ani padesát let zde hraje starého zkušeného   dědka.

Zapomeňte na Annu proletářku! To je v podstatě   romantická telenovela. Tohle je pravé   budovatelské drama! A v zádech s dělnickou   třídou, bez nutnosti zvyšovat normy, ale díky   lepší organizaci práce vzhůru za splněním   těžebního plánu.
V podstatě jako dneska,   akorát bez té třídy jedné strany.
Čtyřka   za starou hereckou gardu. Splněno, zapomeňte.

Místo komentáře jeden dialog:
Horník Vondra se vrací domů ke své ženě.   Místo pozdravu:
"Tak už jí konečně   mám! Mám a   nepustím!
"Co?"
"Ona se ještě   brání,ale já jí donutím!"
"Prosím   tě koho máš?"
"No šramačku   (těžební   stroj)..."
"Šramačku...Ach táák a   já už myslela,že ty a Marie..."
"Ty   jsi vlastně dobrá ženská,jen ti to pro samé   starosti člověk nemá kdy   říci..."
"Víš,až dáme dohromady   šramačku...bude všechno jinak. Ono to ani moc   nepotřebuje...jen zabrat ten   spodek..."
"Kolikrát bych si s tebou   tak ráda popovídala o tvé   práci..."
"Eh. Nic to nebylo. Jen   Dřina. Teď to bude zajímavější...!"   Sehne se,utrhne květinu, podá jí manželce a   pokračuje:
"V tom rameni... v tom to je! Ty   zuby musej dolů!!"
"Vondro!!"   žena se šťastně usměje a následuje   láskyplný polibek.
Nad námi svítá je film   Jiřího Krejčíka. Je to absurdní film plný   absurdních dialogů, poplatný absurdní době,   ve které byl natočen.