Opice v zimě

Úsměvný příběh dvou   lidí, kteří se setkali na   pobřeží v Normandii. Je po   letní sezóně a většina   hotýlků a penzionů má   zavřeno. Jednen z těch,   který je v provozu, vlastní   postarší muž Albert   Quentin. Bývalý alkoholik.   Při bombardování za války   slíbil a prohlásil, že   pokud to přežije, už se   nikdy nenapije. Druhým muž   je podstatně mladší.   Jmenuje se Gabriel Fouquet a   do městečka si přijel pro   svoji desetiletou dcerku   umístěnou ve zdejším   internátě. Sám má dost   potíží s alkoholem.   Setkávají se tedy dva muži,   jenž mají něco za sebou a   měli společný problém.   Mnoho sklínek dobrého pití.   Ve filmu se střídají   vážné i úsměvné situace,   ale především sledujeme   herecký koncert Jeana Gabina   a Jeana-Paula Belmonda.

Jean Gabin a Jean-Paul   Belmondo v jedinečném   příběhu dvou odlišných a   zvláštních osobností.   Dobře zpracovaný scénář s   výbornými dialogy kombinuje   emoce, nostalgii a akci v   kontextu s obdobím po druhé   světové válce. Jeden je   majitelem hotelu, druhý se   spoustou iluzí a vážnými   úmysly, se svou dcerou   pobývající v dětském   domově, opustit Francii a   uskutečnit své sny ve   Španělsku. Když se oba   potkají, vytvoří pevné   pouto a prožijí spolu   spoustu opilecký eskapád, z   nichž nezapomenutelným   vrcholem je na pláži s   ohňostrojem. Možná se   příběh starého muže,   který cítí váhu času na   svých bedrech v kontextu s   mladým plného ideálů,   může zdát poněkud naivní,   ale v plné skromnosti se   jedná o srdce symbolického   tématu. Plynutí času,   zbytky života, vzpomínek   zážitků a toho, co zbývá   ještě prožít. Skvěle se   tak zobrazuje strach z věku.   jedná se o osobní vizi   člověka, nikoli toho, co   právě prožívá, ale toho,   co už prožil. Obě postavy   generačně odlišné tak   sdílejí touhu žít svůj   sen a ve své fantazii čeho   se mohou prožitkově dotknout   vlivem alkoholu. Ano, opice v   názvu snímku tak není   zvíře, ale alkoholové   opojení. A co se týče   zimy... Pojem ´podzim   života´ je už jistě   známý, takže tady jde   myšlenka ještě dál. A   když se to vezme kolem a   kolem, i když se jedná o   humorný příběh, svým   způsobem je to depresivní a   smutný. Snímek ještě z   nové francouzské vlny, kdy   Gabin už něco znamenal a   Belmondo na svou slávu   ještě stále čekal.   Opilecká óda, která se   stala francouzským klenotem.

Belmondova filmografie je   velice rozmanitá a tento film   o přátelství dvou   alkoholiků je toho krásným   příkladem. Škoda jen, že   takovéto filmy jsou   soustředěny do počátku   jeho kariéry a v českých   luzích a hájích jsou skoro   neznámé. Naposledy běžel   tento film v televizi někdy v   devadesátých letech   minulého století - stejně   jako filmy Práskač (Le   Doulos; 1962), Doktor Popaul   (Docteur Popaul; 1972),   Nadvakrát (A Double tour;   1959), Honba na muže (La   chasse a l'homme; 1964),   Záhadný kontraband   (Échappement libre; 1964),   Banánová slupka (Peau de   banane; 1963). Škoda, že je   televize nevysílá častěji.   Snad je někdy někdo vydá na   DVD jako se stalo u tohoto   filmu.

Během natáčení se z obou   herců v hlavních rolích   stali přátelé, což se   přeneslo i do filmu   samotného. Oba herce velmi   sbližovala jejich záliba ve   sportu, hlavně ve fotbale,   který si spolu zahráli na   pláži po natáčení.