Přízračný svět

Snímek se bez humoru a nadsázky velmi vážně   zabývá typického problému dospívajících   mladých lidí a tím je hledání svého místa v   životě. Příběh sleduje životní etudy dvou   kamarádek se svými osobními postoji ke stylu   pojetí daného spektra. Každá má své   představy, své ambice, své přesvědčení,   kterých se drží a které je přivedou do   lecjakých životních zkušeností mající své   dopady. Ve filozofickém pojetí by se to dalo   říct asi takto: 'To, co začíná konfrontací   proti světu nemající místo pro   anarchistického ducha, následně končí na   ulici na lavičce čekáním na autobus, čímž   byly odstraněny veškeré iluze a naopak odhalena   pravá povaha osamělosti. V jistém smyslu z toho   tkví určitá kritika společnosti a sebe samého   v rámci reálného dění vůči svým   představám a sebeklamu. Je procházka životem   bez jakékoli orientace s rozpoznáváním   perspektivy pouze prostřednictvím setkání a   zkušeností ta nejlepší škola? Snímek se   snaží odpovědět napříč spektrem   charakterově různých postav, kdy v podstatě   záleží jen na divákovi co si z toho vezme k   vytvoření svého vlastního názoru.   Každopádně, kdo pochopí staříka   čekajícího na autobus na trase, kde dle   informace byla autobusová linka zrušena, má   vyhráno. Ano, je to film na přemýšlení a   hlavně k zamyšlení. Tím tedy není pro diváky   hledající jen zábavu a uvolnění.

Těžký život introvertů... svět jako by   patřil jiným... způsob života, kterým žijí,   je hodně absurdní... jenže způsob života na   opačném pólu je rovněž absurdní... a stejně   tak život ve středním proudu... Vidět tu   absurditu všeho je k zbláznění a nezbývá   než nasednout na autobus a nechat se odvézt   pryč z tohoto přízračného světa.

erin je dívka, která nemá v životě ještě   jasno, takže se natruc příhlásí do   výtvarného kroužku. její přítelkyně rebeca   (scarlet), toužící po vlastní nezávislosti,   její zvláštnost ještě podněcuje. nakonec je   tu ta mírně perverzní láska mezi erin a   seymourem (buscemi). erin na kraji životního   dilema mezi středoškolským slibem a láskou,   zvolí střední cestu řešení a nakonec odjede   kamsi, jakýmsi autobusem...film o nejasnosti   mládí, o stereotypu a absurnosti lidské povahy.   jako by dosažené cíle, nebo aspon   příblížení k této rovině, ztratily smysl.

Výborný!
Tohle je opravdu přízračný svět, lépe   řečeno svět přízraků, a ne skutečných   živých lidí. Svět, v němž všichni znuděně   a jakoby automaticky vykonávají cosi   nesmyslného, čemu říkají "obyčejný   život". Všichni apaticky žerou jakési   nezdravé srágory, stojí za pulty obchodů a   šťourají se tužkou v uchu, ve video obchodě   nemají pojem o Fellinim a pletou si ho s pornem,   bluesový klasik je nucen dělat předskokana   jakési ryčné kutálce, umělecké snažení se   omezuje jen na bezduché předvádění se,   originalita není vítaná ani v umění, ani v   práci, a když se přece nějak projeví, stíhá   ji za to vyhazov, opovržení a zákazy. Mládež   se baví hovorem o vaření lidských kostí nebo   plánováním a budováním kariéry, a jen někdo   z nich se naivně domnívá, že podryje systém   zevnitř tím, že vystuduje ekonomickou školu.   Všichni jsou magoři, ale všichni alespoň   zapadají. A kdo se vzpírá tomuto světu   přízraků, toho nakonec všichni opustí a on (v   tomto případě ona) zůstane sám (sama).

Birch a Buscemi jsou tak osklivi a tak originalni,   ze se jim povedlo tenhle snimek zaradit mezi   nejlepsi nezavisle produkce vsech dob. Genialne   zahrane i natocene.

Výborný film, který líčí život z pohledu   puberťačky. Ale ne tím podivným ztřeštěným   způsobem, jak bývá zvykem, ale velmi hluboce,   citlivě a podivně - stejným stylem, jak celý   život kolem sebe vnímá Enid. Thora Birch a   Steve Buscemi jsou skvělým párem, plným   pochopení a odlišností.

Podobné filmy mám rád. Tím myslím snímky,   které jsou osobité, netradiční, stejně   smutné jako zábavné, stejně uvolňující jako   zádumčivé, se spoustou drobných nápadů až   prdlostí... A se skvělým hereckým obsazením.   Tenhle film na mě taky zapůsobil, že mi je se   svými hrdiny a problémy blízký, taky se ne a   ne zařadit do proudu, do masového (ne)vkusu a   tradičních zvyklostí...

Enid a Rebecca jsou nerozlučné kamarádky a   právě dokončily střední školu. Teda skoro,   Enid má ještě nějaký ten rest... „ Je to   divný, skončit školu. Mít to konečně za   sebou. Fakt divnej pocit. – Jo. Mě to zatím   nezasáhlo“. A než si seženou společný byt a   začnou poznávat ten nový svět...proč se   zatím nepobavit na něčí účet. Krutý žert,   který zatřese nejenom jejich přátelstvím. A   poznání, že ta opravdová zkouška dospělosti,   může být velmi těžká a velmi hořká.   Výborný scénář, skvělá trojice herců a   především Thora Birch . Pro mě nádherná   záležitost... „Už vím, proč nikam   nechodím. Nechápu 99 procent lidstva. – To já   taky ne. Ale nemyslím, že je to úplně   ztracený“.