Proměny

Čtyři lidé, kteří spolu nemají nic společného. Čtyři osudy, které jsou svedeny dohromady. Čtyři životy, které se mají změnit. Film Proměny natočil pravděpodobně nejmladší český režisér celovečerního filmu všech dob. Vznik filmu připomíná „americký sen“. Talentovaný režisér a kameraman Tomáš Řehořek začal pracovat na filmu v době, kdy mu bylo dvacet let. Jeho práce a první sestřihy byly tak nevšední, že silně oslovily českou filmovou producentku. Víru, že vzniká ojedinělý snímek, sdíleli i producenti v Itálii, distributor a další tvůrci. Hudbu k filmu složil Dejan Pejovic nominovaný Evropskou filmovou akademii v kategorii Evropský hudební skladatel 2007 za hudbu k filmu Gucha! „Dejanovi jsme spolu s čistým střihem filmu poslali několik hudebních námětů, které vznikly vlastně náhodou v malém krámku s hudebninami v Římě. Za pár týdnů jsme si jeli do Bělehradu pro úžasnou hudbu k Proměnám“, říká producentka Nelly Jenčíková. Čtyři lidé, kteří spolu nemají nic společného. Žena úspěšného muže, které chybí ke štěstí jediné – dítě. Pro jeho získání je schopna udělat téměř cokoliv. Sportovní trenér zasvětil svůj život atletice, nyní je za zenitem a má čas zjistit, co všechno promeškal. Stará žena, žije sama ve velkém prázdném domě, bez lidského kontaktu, který hledá ve vyšších sférách. A konečně mladá matka se dvěma dětmi. Malý plat a drsný život jí nehrají příliš do karet. Bojuje a zápasí, ale možná musí přijít moment, kdy všechno vzdá. Vizuálně podmanivý film Proměny sleduje čtyři různé postavy, jejichž život se prolíná jen pozvolna a nahodile. Jednotlivé osudy i děj gradují a odvážný koncept filmu směřuje neodvratně až k závěrečnému střetu. Co všechno se musí stát, aby život nebyl takový, jako dřív? Čtyři osudy jsou svedeny dohromady a navždy se změní. „Chtěl jsem natočit film, který bude obrazově působivý, odlišný od běžné české produkce, a snil jsem o stopáži celovečerního filmu. Nikomu jsem to ale neřekl, protože bych byl za blázna,“ říká Tomáš Řehořek. Nenechal se ale odradit, vypůjčil si jednu z nejdražších digitálních kamer na trhu, a podle mnohých se mu to opravdu povedlo – natočil film, jenž nemá obdoby.
reklamní materiály distributora

Drama o čtyřech navzájem propojených dějových liniích
zobrazujících osudy charakterů z řad obyčejných lidí. Zámožný milenecký pár, řešící svou neplodnost, kterou mírně infantilní partnerka těžko snáší; sociálně slabší matka dvou malých dětí, odkázaná sama na sebe ve víru velkoměsta; muž ve středních letech, uvědomující si svou asociálnost a potřebu rodiny
po letech fanatické oddanosti své práci
a starší žena, která se ohlíží za svým životem a hledá jeho nový smysl. Nespravedlivý osud rozdává rány jednotlivým postavám
stejně, bez rozdílu společenského postavení, a je pouze na nich, jak jeho následky přijmou. Film o
rodině, lásce a vnitřním smíření.

Ambiciózní autorský projekt Proměny začal vznikat, když bylo jeho tvůrci Tomáši Řehořkovi (nar. 1987) dvacet let. Později se jej ujala producentka Nelly D. Jenčíková, a tak vznikl snímek v moderním audiovizuálním stylu, propojující v mozaikové skladbě příběhy čtyř lidí. Protagonisty jsou mladá žena, toužící po dítěti, a její partner, svobodná matka, nezvládající péči o dvě malé děti, trenér atletiky, nespokojený se svou prací i se svým životem, a stará venkovská žena, trpící samotou. Značně vyspekulované vyprávění se odvíjí „na přeskáčku“, nicméně z něj postupně vyplývají vztahy mezi postavami (stará žena je matkou dívky s dětmi, trenérovi se nabídnou obě mladé ženy do postele); k propletenci osudů přispívají i dvě téměř totožné autohavárie (partner mladé ženy srazí starou ženu a jej zase srazí trenér). – Na snímku je jasně patrná inspirace módními filmovými trendy, včetně použití klipového stylu (práce se střihem či barvou, jízdy, časosběrné záběry nebe s oblaky, sluncem či měsícem, symbolické obrazy apod.). Mladý filmař usiloval o natočení díla, jež by se vymykalo mainstreamu současné české kinematografie. Zdá se však, že si vzal příliš veliké sousto: nedokázal dodat příběhům osamělých a odcizených postav patřičný existenciální rozměr a formu nadbytečně zahltil přemírou „audiovizuality“ (obraz podporuje neméně „trendový“ soundtrack Dejana Pejoviče).
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2009/6