Psí dny

Ejhle, člověk 21. století! Výborní (ne)herci   v zajetí blahobytných strázní... Co jiného   říct, než že toho má pan Seidl hodně co   říct. Totiž, tak nějak čekáte, kdy děj   vyústí v tragédii a až s koncem si   uvědomíte, že to CELÉ byla tragédie, která   si navíc dál žije svým vlastním životem,   patrně řízeným podprahovými signály z La   Cucarachy :-)

Heimat bist du großer Söhne, Volk, begnadet für   das Schöne ( Tys domovem velkých synů, lid   nadaný na krásu ) – jak paradoxně zní tato   slova rakouské hymny, z úst jednoho z   protagonistů ve scéně, která ji tak činí tou   nejlepší a nezapomenutelnou . Ve filmu je   představen pravý opak, o krásu a ušlechtilost   se tu ani nezavadí. Jen ty nejnižší   charaktery, nehostinné prostranství kolem   průmyslových zón, i stejně depresivně a   uniformě působících novostaveb a jejich   (ne)normálních obyvatel. Zajímavá sonda do   několika životů, někde tak blízko…nebo tak   daleko?

sonda do života několika lidí na předměstí   rakouského velkoměsta,kde vše vypadá idylicky   pouze zvenčí.Místy až dokumentární ráz   filmu.Rozhodně ne snímek pro každého.

docela zajímavý pohled na obyčejné lidi(nejde   zde o žádné hrdiny, ani o nějaké silné   zážitky) kteří mají svůj život a všechno   ostatní s ním spojené.

Spíše než film je to takové šmírování   "normálních" lidí. A ne vždy to jsou   hezké pohledy. Vskutku depresivní podívaná,   která rozhodně není pro každého.