Reigo, monstrum z hlubin

Já to beru jako jiný region.   Japončíci jsou dodnes hrdí   na své císařské   námořnictvo, a zřejmě se   budou podobné filmy točit do   neomrzení. Zrovna tak jejich   báje o příšerách   podmořských nebo jiných.   Mně je nejvíce k smíchu   americký commander   japonského původu, nalití   japonští námořníci plní   saké (na palubě válečné   lodi v době operace?) a   sentimentální zásahy do   jinak slabého děje filmu.

To točili amatéři či co.   Strašně špatný střih.   Strašně špatný děj. Triky   k ničemu, herci k ničemu.   Prostě všechno špatně.

2. světová válka a   japonská bitevní loď Yamato   stojí před nepřítelem,   který přesahuje veškerou   představivost. Obrovské   monstrum překvapující   hlavně svojí hbitostí. Ne,   tohle není Godzilla, tohle je   Reigo. Na dobu vzniku   překvapuje, jak se s tím   tvůrci nepárali. Technické   triky, použití modelů a   loutek, neobvyklé   osvětlení. Zkrátka efekty,   jako by to bylo natočeno   někdy v sedmdesátých   letech. Budiž chvála   klasice, ale tady?   Vyprávěcí styl je místy   trhaný, což kazí plynulosti   vyprávění. Herecké výkony   typicky japonské, tudíž pro   nás jaksi podivné. Podobnost   se snímky z Godzillou je   nevylučitelný fakt a s tím   nic nikdo nenadělá. Inu,   nápad to není špatný, ale   v takovémto retro stylu to   dnes už nikoho neosloví.

S nadsázkou by se mohlo   říci, že různá monstra a   příšery patří k japonské   kulturní tradici, tedy   alespoň co se týče   kinematografie. Vše začalo   filmem Gojira v roce 1954 (r.   Ishiro Honda), který měl   humanistické, protiválečné   a filozofické poselství.   Následující filmy tohoto   žánru se však již vydaly   cestou komerce a postupně se   na filmovém plátně,   zejména v šedesátých   letech, objevovala další   monstra, např. King Ghidorah,   Radon a později nespočet   dalších. S odstupem mnoha   let, lze tyto filmy hodnotit s   nadhledem a se shovívavým   úsměvem. Natáčet však v   současnosti tento druh filmů   z využitím stejných   postupů a triků jako před   čtyřiceti léty je značný   anachronismus jež působí   dosti trapně. Herci v   latexovém oblečku monstra,   nepříliš zdařilé loutky a   filmové triky, které mohly   zapůsobit tak maximálně v   počátcích filmu. Sice byla   využita i počítačová   grafika, ale i ta svou   kvalitou zůstala na půli   cesty, no spíše na   začátku. Volba a použití   zcela nesourodých záběrů,   kde do hraného filmu byly   použity záběry z   přírodopisného dokumentu a   dobové záběry z druhé   světové války jen   umocňují neblahý dojem.   Závěrečný taneček démona   doprovázený komentářem je   už jen takový bonus, aby   divák nezůstal na   pochybách, že se jedná o   nebetyčnou slátaninu.   Kapitolou samu pro sebe je i   japonské herectví, jež je   poněkud, pro evropského   diváka, nezvyklé. Ne každý   si k němu najde cestu. Já   jsem si ji našel, ale projev   herců v tomto snímku byl   nestravitelný i pro mne.   Všichni, bez výjimky, hráli   jak nadopovaní, a sedativem   to rozhodně nebylo. O   příběhu a dialozích se   raději nebudu ani zmiňovat,   protože bych musel použít   nějaké vulgarismy, což   nemám ve zvyku. Jistě je   vše možné omluvit nízkým   rozpočtem, ale než něco   takového, tak raději nic.  
I přesto, že se   asijská kinematografie   těší mojí velké oblibě a   japoncům většinou nějaký   ten bodík přitlačím, v   tomto případě konstatuji,   že se Reigo-Monstrum z   hlubin, svou kvalitou ve   všech možných směrech,   řadí k tomu nejhoršímu co   jsem během svého života   viděl.

Nič horšie od tohto filmu   som za poslednú dobu nevidel.   Sledovanie tohto filmu bola u   mňa absolútna strata času.   Všetko čo sa tu odohralo   bolo poriadne prehnané až   pri niektorých pasážiach   trápne a únavne. Neviem ako   sa vôbec v dnešnej dobe   môže nakrútiť takýto   odvar, ktorý nevyzerá ani   ako nejaká podradná fikcia   filmu.