Rodinná oslava

Jak jen jsem ráda, že se k   hnutí "dogme"   nepřihlásilo víc filmařů!   já bych to nedala. Dalo by se   říct, že film je pro mě   klasickým představitelem   tohoto směru: herci naprosto   perfektní, téma   kontroverzní, zpracování   tragické. Nemůžu si pomoct,   ale mě forma strašně   rušila, i když na druhou   stranu uznávám, že   souzněla s tématem..   ..nakonec musím uznat, že je   film kvalitní, taková   mrazivá sonda do jedné   rodiny, nehorázného   chování opravdového   patriarchy rodu. A k mému   obrovskému překvapení je   konec podivuhodně smířlivý   a nedepresivní.

Není nad upřímnost,   zvláště v případě   nepřikrášleného rodinného   videa z velkolepé oslavy, na   kterém si dal dostaveníčko   ukázkový materiál pro   diplomovou práci   psychopatologa, s abecedním   seznamem abnormalit   duševního zdraví, z   kterého je vyjmut jen   Christianův přítel Šíša,   neboť je imaginární. Hosté   mimo příbuzenstvo jen   nesvéprávně doplňují   kulisu Klingenfeldtovic   minimalistické hry na pravdu   za odkrytí charakterových   zákoutí a já mohu jen   říci: Dogma 95 - do smrti   dobrý...

Zpočátku nenápadně se   tvářící rodinná oslava se   po čase zlomí v dramatický   kotel, pod který se solidně   přikládají další a   další polínka. Nejlepší   je na tom ten šok, který   divák nečeká a který   přijde zničehonic.   Mysteriózní vsuvka mě   příjemně zamrazila po   těle. Styl natáčení je v   rámci hnutí Dogme 95 vcelku   unikátní záležitost.

Stoprocentní komorní   rodinné drama podle mého   gusta.Nejprve se vše točí   kolem příprav   šedesátiletého   oslavence.Někdo to bere   hekticky,jiný flegmaticky,ale   vše se děje celkem   normálně až do prvního   přípitku nejstaršího syna   oslavence.Pak již nastává   kolotoč dramatických   událostí a hereckých   koncertů.Naprostý filmový   zážitek.Bravo!

Dogma. Dogma. Dogma. Neco   nenapodobitelného. Vinterberg   se tímto filmem zapsal do   knihy Velkých dánských   režiserů.

Pokud by se mě někdo zeptal   "Na jaký film nemůžeš   zapomenout a hluboce se ti   vryl pod kůži?", tak to   bude určitě Rodinná oslava,   který si určitě   nepouštějte v dabingu. To co   na začátku vypadá jako   nudná rodinná oslava   dánských zbohatlíků na   počest otcových 60-tých   narozenin se zvrhne v něco,   co vydatně otestuje odolnost   vaší psyché. Víc nebudu   prozrazovat a jen dodám to,   že minimalistický formát   manifestu Dogma, jen podtrhuje   atmosféru a vede vás   hlouběji do nevědomí a   stínů lidské duše.   Krásný a hluboký filmový   zážitek přeji a   nepropadejte prosím depresi.

Precizní filmové drama.Je   až k nevíře,že takový   mladý(tehdy třicetiletý)   režisér dokáže natočit   tak skvělý film tohoto   typu.S černou komedií,jak je   uvedeno u názvu,to nemá nic   společného.Je to šokující   filmové drama s   vynikajícími hereckými   výkony.Prostě filmová   lahůdka.