Roztříštění

Úvodní
pasáž v nemocnici je neskutečně depresívní,   úplný koncentrát veškeré marnosti. Jenže   jsem jaksi od první chvíle neuvěřil záměru   scénáře, takže pro mě další rozvíjení   děje nemělo přílišný půvab. Oceňuji, že   se autoři nenechali strhnout k typicky akční   bláznivině, jenže děj stagnuje i ve   chvílích, kdy by trocha pohybu nebyla na škodu.   Završeno koncem, který mi naopak přišel   takový celý uspěchaný, jako by to všechny   přestalo bavit a honem od toho. Vzhledem k tomu,   že jde o další zpracování poměrně   profláknutého tématu, nic ohromujícího.

Opravdu si myslíte, že to, co jste prožili, se   skutečně stalo? A nebo je to všechno úplně   jinak? Tak s takovou myšlenkou pracuje tento   psychologický thriller, ve kterém se hlavní   postava celého příběhu opravdu potácí mezi   skutečností, naivitou, halucinacemi a zoufalém   přesvědčení. A začíná to prostě. Během   cesty autem se zraní šestiletá dívka, čímž   s ní rodiče zajedou do nejbližší nemocnice.   Otec zůstane v čekárně, matka s dcerkou jde do   ordinace. A už se neshledají. Při pátrání   kde jsou je neustále přesvědčován, že tam   nikdy nikdo takový nebyl. A co teď. Nastává   boj s časem, s ignorací a manipulacemi dané   mysli, z kterého nakonec námětově vzejde   odhalení, které sice taktéž dlouhodobě   nepatří mezi originálnosti, ale v rámci   příběhu stále vzívá divácky přitažlivého   dojmu. Ono vlastně celkově nejde o originální   námět, neb byl hojně používán převážně v   hororových počinech. Pevně stanovený   scénář, z vizuální progresí režiséra Brada   Andersona, však slibuje vzrušující napínavou   atmosféru, která diváka pohltí a do poslední   minuty nepustí. Děj obsahuje spoustu zvratů   skutečně přivádějící do stavu zoufalství.   Pevně ztělesněné emocionální vlastnosti   ochromého otce v zoufalých situacích skutečně   nabírá na intenzitě reálné přesvědčivosti.   Jedná se tedy o snímek, jehož hlavním zdrojem   napětí je obyčejná lidská bezmocnost. A ve   svém pevném jádru se jedná o hodně povedený   snímek.

Nezačíná to špatně, později v nemocnici to   má zajímavé, temné momenty, ale postupem času   to dle mého ztrácí na logice a zklamáním pro   mně byl konec, prostě tohle zakončení a   vyústění mi nesedlo.