Roztříštění

Nezačíná to špatně,   později v nemocnici to má   zajímavé, temné momenty,   ale postupem času to dle   mého ztrácí na logice a   zklamáním pro mně byl   konec, prostě tohle   zakončení a vyústění mi   nesedlo.

Opravdu si myslíte, že to,   co jste prožili, se   skutečně stalo? A nebo je to   všechno úplně jinak? Tak s   takovou myšlenkou pracuje   tento psychologický thriller,   ve kterém se hlavní postava   celého příběhu opravdu   potácí mezi skutečností,   naivitou, halucinacemi a   zoufalém přesvědčení. A   začíná to prostě. Během   cesty autem se zraní   šestiletá dívka, čímž s   ní rodiče zajedou do   nejbližší nemocnice. Otec   zůstane v čekárně, matka s   dcerkou jde do ordinace. A už   se neshledají. Při   pátrání kde jsou je   neustále přesvědčován,   že tam nikdy nikdo takový   nebyl. A co teď. Nastává   boj s časem, s ignorací a   manipulacemi dané mysli, z   kterého nakonec námětově   vzejde odhalení, které sice   taktéž dlouhodobě nepatří   mezi originálnosti, ale v   rámci příběhu stále   vzívá divácky   přitažlivého dojmu. Ono   vlastně celkově nejde o   originální námět, neb byl   hojně používán   převážně v hororových   počinech. Pevně stanovený   scénář, z vizuální   progresí režiséra Brada   Andersona, však slibuje   vzrušující napínavou   atmosféru, která diváka   pohltí a do poslední minuty   nepustí. Děj obsahuje   spoustu zvratů skutečně   přivádějící do stavu   zoufalství. Pevně   ztělesněné emocionální   vlastnosti ochromého otce v   zoufalých situacích   skutečně nabírá na   intenzitě reálné   přesvědčivosti. Jedná se   tedy o snímek, jehož   hlavním zdrojem napětí je   obyčejná lidská bezmocnost.   A ve svém pevném jádru se   jedná o hodně povedený   snímek.

Úvodní
pasáž v nemocnici je   neskutečně depresívní,   úplný koncentrát veškeré   marnosti. Jenže jsem jaksi od   první chvíle neuvěřil   záměru scénáře, takže   pro mě další rozvíjení   děje nemělo přílišný   půvab. Oceňuji, že se   autoři nenechali strhnout k   typicky akční bláznivině,   jenže děj stagnuje i ve   chvílích, kdy by trocha   pohybu nebyla na škodu.   Završeno koncem, který mi   naopak přišel takový celý   uspěchaný, jako by to   všechny přestalo bavit a   honem od toho. Vzhledem k   tomu, že jde o další   zpracování poměrně   profláknutého tématu, nic   ohromujícího.