Sedm let v Tibetu

V roce 1939 se známý rakouský lyžař a horolezec Heinrich Harrer vydal s expedicí zdolat Nanga Parbat. Výprava však není úspěšná. Nejprve se Heinrich zraní na noze mačkou, ale zatají to před ostatními, potom uklouzne Peter, zřítí se ze skály a Heinrich, kterému brání zraněná noha, ho zachrání jen s vypětím všech sil. Vůdce výpravy rozhodne o návratu, což se Heinrichovi nelíbí, ale nakonec se podřídí. Po sestupu jsou členové výpravy zatčeni britskými vojáky. V Evropě totiž vypukla válka a oni jsou jako nepřátelé uvězněni v indickém zajateckém táboře. V poslední chvíli se rozhodne přidat k uprchlíkům, útěk z vězení se podaří, ale okamžitě se od ostatních oddělí. Protlouká se drsnou zemí, krade jídlo, přespává v jeskyních. Když se po čase setká s Peterem, který jako jediný nebyl dopaden, vydají se spolu na obtížnou cestu do Tibetu. S poutníky proniknou až do svatého města Lhasy, kam cizinci nesmějí. Vyhladovělých a zbědovaných mužů se ujme místní velmož. Ubytuje je ve svém domě, a dokonce jim zajistí u regenta povolení k pobytu. Oba jsou okouzleni pohlednou švadlenou Pamou, její přízeň si však získá Peter. Heinrich se chystá zpátky do Rakouska, je však přijat na audienci u dalajlámy. Na jeho prosbu mu postaví kino, stane se jeho učitelem a později také přítelem. Zůstane po jeho boku i ve stále se zhoršující politické situaci, když se v Číně dostanou k moci komunisté a netají se záměry připojit ke své zemi i Tibet. Když pak čínská vojska Tibet napadnou a obsadí, pokusí se zorganizovat dalajlámův útěk.

Zdroj: Nova

Rakouský lyžař a horolezec Heinrich Harrer odjíždí v roce 1939 do bájné země Východu, Tibetu, aby spolu s dalšími členy své expedice dobyl horský vrchol Nanga Parbatu. Doma zanechává těhotnou manželku i nacistické síly, které rozpoutávají celosvětový válečný konflikt. Výpravu pronásleduje nepřízeň počasí a neobvyklá smůla, ale Heinrich Harrer je odhodlán své plány naplnit za každou cenu…

Známý režisér francouzského původu,Jean-Jacques Annaud (Jméno růže, Medvědi, Milenec, Nepřítel před branami) natočil strhující příběh, v němž se mísí dobrodružné i historické prvky. Přitom položil značný důraz na zobrazení drsné, ale nádherné horské krajiny.

Scénář podle stejnojmenné autobiografické knihy Heinricha Harrera napsala Becky Johnston (Pán přílivu).

Hudbu složil slavný hollywoodský skladatel John Williams (Hvězdné války, Čelisti, Amistad atd.).

Roli nepřizpůsobivého, sebevědomého a věčného individualisty Heinricha Harrera ztvárnil Brad Pitt (nar. 18. 12. 1963), který nepochybně zůstává hlavním diváckým magnetem filmu. Hereckou hvězdu 90. let a miláčka slabšího pohlaví z něj udělala role Louise ve filmu Interview s upírem. Působivé postavy ztvárnil ve snímcích Pravdivá romance, Dvanáct opic a Legenda o vášni. V posledních letech jsme ho mohli vidět i v komerčně úspěšných filmech Dannyho parťáci a Mexičan.

Zdroj: ČT

Podle skutečných událostí natočil režisér příběh rakouského horolezce Heinricha Harrera, který se na dlouhých sedm let stal učitelem a důvěrníkem mladičkého dalajlámy. Jeho cesta začala v roce 1939, kdy se vydal do Himaláje, aby zdolal osmitisícovku Nanga Parbat. Po vypuknutí 2. světové války se však ocitl v britském zajateckém táboře, odkud utekl a po nelidských útrapách se konečně dostal do Tibetu. Jako první „zápaďan" vstoupil do zakázaného města Lhasy, stal se senzací - a také přítelem jedenáctiletého dalajlámy. Když komunistická Čína začne Tibet ohrožovat, vstoupí Harrer do politického i vojenského odboje tajemného a hrdého národa za svoji svobodu.
Program ART

Autor/Zdroj: /

Známý rakouský sportovec (mj. olympijský vítěz v lyžování), ale také člen nacistické strany, se v roce 1939 účastní nezdařené expedice na Nanga Parbat. Po vypuknutí války jsou členové výpravy v horách zatčeni Brity a internováni v zajateckém táboře v Indii. V roce 1942 se jim podaří utéct. Heinrich Harrer se pak s dalším horolezcem Peterem Aufschnaiterem dostanou na útěku do Tibetu a posléze jako jedni z mála cizinců také do Svatého města Lhasy. Heinrich se tu stane učitelem a přítelem mladičkého dalajlamy. Odjíždí ze země poté, co ji okupují čínská vojska. Do Rakouska se vrascí až v roce 1951.

Autor/Zdroj: /Cinema


Jeho cesta ke svobodě byla dlouhá a bolestná. Po letech bloudění pustinami Himalájí a vlastní sebelásky se stal prvním Evropanem, který směl vstoupit do bájného města Lhasy. Tady našel víc než klid: stal se učitelem a přítelem chlapce, který se měl stát příštím dalajlámou.

Nikdo není dokonalý. A Heinrich Harrer je snad ještě nedokonalejší než kdo jiný. Elegantního, úspěšného a nebezpečně sebevědomého rakouského horolezce užírá nejasný pocit nespokojenosti. Rozhodnutí vydat se do Himalájí a pokořit vrchol osmitisícovky Nanga Parbat sice neřeší, nicméně odsouvá smíření s hrozící usedlou existencí. Heinrich vítá i příležitost uniknout z vlasti, halasně posedlé ideály nacismu, jež jsou jeho bytostně svobodomyslné povaze cizí. Rozloučení s těhotnou manželkou Ingrid bolí, ale je to přece jen na pár měsíců...

Ty se však změní v léta: protože začala válka, rakouští horolezci skončí v britském zajateckém táboře. Utéct se Heinrichovi s kolegou z výpravy Peterem Aufschnaiterem podaří až v září 1942. Další dva roky Heinrich tráví touláním po Himalájích a zapomínáním na zrádnou manželku, která se s ním rozvedla. Bloudění na hranici života a smrti divokou krajinou, obývanou jen mimozemsky cizími tibetskými horaly, však dostane nový cíl: Peter a Heinrich, z nichž se časem a nutností stali přátelé, proniknou do posvátného města lamaismu, legendární Lhasy. Ráj na zemi pro Petera představuje krásná Pema, pro komplikovanějšího Heinricha však až setkání s uctívaným chlapcem, který má být příštím dalajlámou. Jako jeho učitel ho seznamuje s reáliemi a myšlením západního světa. Léta plynou a zdá se, že Heinrich konečně našel svobodu a klid. Musí se však znovu rozloučit, protože na Tibet si začne dělat nárok Čína - další země, halasně posedlá svými (tentokrát komunistickými) ideály. Jeho pobyt však trval sedm let a nikdy nebude zapomenut...

Vlastně zapomenut skoro byl: Heinrich Harrer brzy návratu sepsal své zážitky, ty se však v Rakousku, které mělo na počátku 50. let jiné starosti, nesetkaly se zvláštním ohlasem. Situace se změnila ve chvíli, kdy francouzský režisér Jean-Jacques Annaud objevil v Harrerově knize ideální námět pro svůj další film. Autor, který se vždy zajímal o rituály a vzájemné vztahy odlišných kultur, se chopil příležitosti natočit velkofilm, v němž by důležitou roli opět hrála krajina a hrdina, který se během putování dobere sám sebe. Novinkou v annaudovském světě krásně prázdných obrazů, využívajícím psychologii na mentální úrovni zatoulaného medvíděte, je poměrně složitý duchovní vývoj hlavního hrdiny. O ten se - s pomocí masivní berly hrdinova neutuchajícího komentáře, okutého bodcem ušlechtilé myšlenky - postarala scenáristka Becky Johnstonová (Pán přílivu). Harrerovu proměnu ze samolibého náfuky, který nikoho nepotřebuje, v otcovsky něžného přítele a dojatě naslouchajícího učitele malého svatého chlapce tak mohou pochopit - aniž jim zaskočí popcorn v krku - i hloupí Američané.

Johnstonové a Annaudovi se podařilo stvořit jímavě naléhavé dobrodružství mužně neklidného ducha, jenž pořád utíkal (z domova a vlasti, ze zajateckého lágru, z rovného vztahu s kolegou Peterem), nakonec však nalezl klidný domov ve vlastním srdci (což je moc hezky zobrazeno kupříkladu tím, že Heirich ve Lhase cituplně přesazuje kytičky). Duchovní přerod hrdiny se opírá o motiv Harrerova ztraceného otcovství: "zlaté dítě" je Heinrichovým náhradním synkem za vlastního syna, zanechaného doma. Proto jsou potlačeny všechny ostatní přirozené vztahy: hrdinovi jde z cesty láska (manželka, Pema) i přátelství (Peter, jenž během putování hrál roli Heinrichova oživlého svědomí, se rychle vytratí z obrazu). I jídlo se tady stává znamenitým prostředkem, jak zobrazit hrdinův dokonalý pád a jeho povznesení (z hlady a zimou umírajícího zoufalce, rvoucího syrové maso z dodýchávajícího koně, se mění v kultivovaného hosta lákavých hostin). Stranou jdou i politické či etnografické skutečnosti. Harrerova minulost nacisty (která prý vyšla najevo až během natáčení) i čínská agrese do Tibetu je podána ve stylu "zlý a ošklivý nacista/čínský voják versus vesele okostýmovaný hodný Lhasan". Nacistická vlaječka, již hrdina na začátku lhostejně zastrčí do batohu, je nahrazena dalajlámovskou standartičkou, již použije ve finále.

Navíc - po nepříliš smělém koketování s mytologií hollyoodské hvězdy ve Jménu růže, kde využil stříbřitého kouzla Seana Conneryho - Annaud klofl pro hlavní roli samotného Brada Pitta. Ten vypadá i ve vousu a v malebně špinavých hadrech opravdu dobře. Stěží se ubráníte tomu, abyste nehledali mezi horskými štíty místo, kam při spěšném návratu z pláže schoval svůj surf... Dokonale přesvědčivý je proto Pitt jen ve chvílích, kdy předvádí to, čím v očích svých fanoušků především je: šťastně samolibého a neuctivého přerostlého kluka. Vše ostatní je ve filmu pro kontrast: oduševnělá, kouzelně dětská vážnost, jíž disponuje malý představitel příštího dalajlámy, chlapsky střídmé herectví Davida Thewlise coby Petera - i samotné ty pateticky krásné velehory.

Sebevědomá přirozenost, s jakou Annaud topí pohoří, fakta a významy ve svých líbivě podmanivých velkých celcích, patrně opět vypudí na válečnou stezku nejednoho intelektuála či historika. A možná tentokrát i milovníka filmu, který dosud nepřišel o vědomí souvislostí. Kdysi tak vizuálně originální režisér si totiž tváří v tvář složitostem příběhu vypomáhá nejen komentářem, ale i "vzpomínkami" na slavné cizí snímky: horolezení jako by vypadlo z Cliffhangera, pasáž v zajateckém lágru kombinuje Most přes řeku Kwai s Motýlkem a exotika Lhasy zručně klonuje Posledního císaře na Indiana Jonese a chrám zkázy. Sám Annaud při tom všem naštěstí nepřestává být až nebezpečně přesvědčivým fanatikem pohyblivých obrázků, což tentokrát s medvídkovskou otevřeností přiznává i uvnitř příběhu: prvním přáním "zlatého dítěte" je, aby mu exotický cizinec uvedl do chodu domácí kino. (Což se stane.)

O Annaudově dosud neztracené síle svědčí i těch několik opravdu jímavých velkých okamžiků, které jeho Sedm let v Tibetu povyšují nad jiné velikášské pohyblivé kýče. Paradoxně (nebo logicky) jsou většinou navenek tak "malé", jako je ta scéna, kdy se svatý chlapec bojí v noci sám v ložnici, nebo kdy se při prvním setkání musí za každou cenu dotknout Heinrichových exoticky plavých vlasů...

Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Cinema