Sladký život

Kdyby tu dlouhou slátaninu natočil kdokoliv   neznámý režisér než li Fellini, nemluvilo by   se o filmu v superlativech. V televizi jsou   většinou italské filmy hrány s titulkami,   využil jsem dabingu a část filmu jsem shlédl.   Čím by mě měl nadchnout výkon Barkera nebo   Ekbergové, Ekbergová že v 60. roce odhalila   prsa, když v 30letech v českém filmu se   herečka odhalila celá a to ji otevřelo cestu za   moře. Barker známý jako Tarzan, potom přítel   Vinnetoua a jinak úplně bezvýznamný herec,   herec dvou rolí. Film trochu více stojí na   Mastroiannim. Fellini není mým šálkem kávy,   Silnice je senzační...

Vcelku zajímavá sonda do života, ale v dnešní   době nemůžu říst, že by mě to nějak   zaujalo. Ač stále film obsahuje zajímaví   záběry, já prostě M. M. nemám ráda. sorry.  
Faktem však je, že od půlky je film čistá   beznaděj. Prostě deprese na n-tou a i v době   oslav jde pod povrchem cítit, že "tam něco   smrdí". Z hlediska budování této   atmosféry velmi povedené...

Nuda
Co je vlastně na tomto veleslavném a   veleúspěšném filmu tak zvláštního a   senzačního, že je vynášen do nebes laiky i   takzvanými odborníky? Zřejmě jen to, co se   film snaží nepříliš zdařilými prostředky   kritizovat: tedy uctívání filmových hvězd a   humbuk, který se dělává kolem kdejaké   bezvýznamnosti. Kdyby v tomto filmu nevystupovala   plejáda "hvězd" - co by z něj zbylo?   - Přesně to, co je ve skutečnosti: naprosto   nezáživná nuda, nuda, nuda...

Už od prvních velkoryse pojatých záběrů při   převozu sochy je jasné, že se chystá něco   velkého. Formálně je film doladěný do   nejmenších detailů. Prokomponovanost scén,   pohyby kamery, nasvícení, spousta drobných   detailů, to všechno ale neslouží (jen) egu   autora, ale především oku diváka a sdělení.   To je mnohovrstevnaté a propracované stejně   jako forma. Odkrývá prázdnotu života   zobrazením zoufalé honby za jakýmsi ideálem   krásy, za nehmotným kouzlem, chimérou   dokonalosti nebo spásy. Tu honbu tady   konkretizuje hrdinovo novinářské povolání a   smečka jeho kolegů v čele s Paparazzim,   jejichž hyenismus vrcholí při čekání na nic   netušící manželku právě zemřelého   Marcellova přítele. Celé to pachtění je ale   beznadějně marné, protože je povrchní a   odtržené od přirozenosti, jednoduchosti. Tohle   odcizení symbolizuje postava Marcellova otce a   ještě víc ta dívka z venkova mávající v   závěru ze svého břehu prostoty na tu   dezorientovanou večírkovou společnost.   Mastroianni hraje svojí rozpolcenou postavu   fantasticky, obklopený množstvím atraktivních   ženských postav, z nichž každá má své   osobité kouzlo. Nestárnoucí skvost.

S odstupem času na filmu nevidím nic krom   bezesporu půvabné Anity Ekberg a v překvapivě   spíš záporné roli Lexe Barkera alias Old   Shatterhanda. Ani ta veleslavná scéna ve   fontáně Di Trevi z dnešního pohledu není nic   extrovního.

Pan režisér Federico Fellini je zárukou   kvalitního snímku. Ve filmu je vidět jakým   způsobem zahýbe s člověkem, který žil   doposud spořádaný život, jeho povolání   bulvárního novináře. Často se ocitá v   blízkosti italské smetánky a touží po   senzacích. Propuká v něm zájem o alkohol a o   ženy. La Dolce Vita jsem viděl v kině a byl to   úžasný zážitek. Samotná historie, potíže a   skandály, které Sladký život vyvolal v Itálii   a ve světě kinematografie je další   zvláštností tohoto filmu.

Neodolatelný Marcello Mastroianni v roli   novináře mapujícího život znuděné římské   smetánky, viděný očima výborného režiséra   Federica Felliniho.

Mozaika pribehu, odehravajici se mezi rimskou   smetankou, ktere spojuje postava uhlazeneho   svetaka Marcella, bulvarniho novinare. Prekvapive   zabavne, i kdyz ke konci preci jen trochu dlouhe.

ano, desitka. REZIE, kamera, herecke vykony,   scenar a posledni bod za macandu. Vlastne ani   nevim, o cem to celkem je, ale zanechava to ve mne   neco hlubokeho, stejne jako vsechny ostatni filmy   od mistra Felliniho. A patri to k zakladum   intelektualniho vedeni, takze jen do toho:-)

Jedinou výhradu mám vůči českému dabingu,   který mi občas přišel nepřirozený, kdy   monolog vyzněl spíše jako komentář.
Jinak je   to vážný film.