Slnko v sieti

„Bylo mi 12 nebo 13 let, když jsem ten film viděl na naší malé černobílé tévé. Kromě jednoho záběru si z toho nic nepamatuju. Vím jen, že tenkrát mi zážitek z toho filmu nedal dlouho spát. Muselo v tom být něco pro mě zcela nového, nečekaného. Těším se na projekci.“ Miroslav Janek. Není vůbec divu, protože dospívající a dojemně bezradná Bela stejně jako Fajolo, procházející epochou mladické rozháranosti, zasáhli svou autenticitou na začátku 60. let každého diváka. Z plátna poprvé zazněl hovorový jazyk promísený specifickým výrazivem tehdejší mladé generace, představitelé obou hrdinů nebyli o deset i více let starší, jak bylo doposud zvykem, a měli neokoukané tváře. To vše ještě umocnilo pocit diváků, že je možné identifikovat se s postavami, po čemž dlouho a marně hladověli. Zhruba ve stejné době vzniklo na Barrandově několik děl obdobných novátorských kvalit, ale Slovák Štefan Uher byl jediný, kdo vystihl senzitivitu mladé generace.

Zdena Škapová
MFF Karlovy Vary 2016

Lyrický obraz dospívání studentů Bely a Fa-jola, kteří se potýkají s nejistotami první lásky. Svou životní nezkušenost se snaží zakrývat hraným cynismem a pózou. Fajolo ovšem nenachází uspokojení, a tak z města alespoň nakrátko „uniká". Ale i na vesnici se setkává jen s pokrytectvím a frázemi.

Lyrický obraz procesu dospívání studentů Bely a Fajola, kteří se setkávají na střeše činžáku, aby se potýkali s nejistotami první lásky. Jejich sbližování a hledání smyslu života se prolíná s osudy blízkých (Bělina slepá matka), či vzdálených postav (starý rybář, skrze jehož rybářskou síť Fajolo vyhlíží západ „slnka"). Svou životní nezkušenost se oba snaží zakrývat hraným cynismem a pózou. Fajolo ovšem ve vztahu nenachází uspokojení, a tak z města alespoň nakrátko uniká na brigádu na vesnici. Ale i tady se setkává jen s pokrytectvím a frázemi.
Film zaujal nejen díky otevřeně formulovaným etickým otázkám, ale také pro své estetické kvality, které znamenaly průlom ve vývoji československého filmu. Slnko v sieti tak bývá právem označováno jako první snímek tzv. československé nové vlny. Uher společně se scenáristou Alfonzem Bednářem nestaví svůj příběh na klasické fabuli s lineárně rozvíjeným dějem, ale snaží se všechny ověřené hodnoty rozbíjet a hledat nové pojetí výsledného tvaru. K tomu využívají rovněž dokumentaristické prvky filmu-pravdy a také výtvarně stylizované poetické obrazy (kamera Stanislav Szomolányi), podpořené hrdinovými vnitřními lyrickými monology;
Zmatek dospívání mladého člověka byl ve své době chápán jako metafora nespokojeného pohledu na tehdejší situaci v Československu, představitelé Ú V KSS si do názvu místo „slnka" dosadili "stranu", a tak byl film po premiéře dokonce nakrátko stažen z distribuce,
(pb)
katalog 1. Festivalu nad řekou

Lyrický příběh o mladé dvojici studentů, kteří prožívají první, ještě ne zcela uvědomělou lásku. Lyricko-psychologický podtext jednoduchého příběhu zachycuje v nezvyklé hloubce city mladých lidí dnešní doby.

Autor/Zdroj: Bartošková Šárka/Československé filmy


Lyrický príbeh nesmelej lásky dvoch mladých l'udí zachytáva emocionálne dozrievanie súdobej mládeže, ktorá sa snaží zakryť svoju neistotu, neskúsenosť a strach zo života hraným cynizmom a odmietavou pózou. Ich vnútorný svet je však plný citov, ku ktorým sa nechcú verejne priznať.
Renáta Šmatláková Katalóg slovenských celovečerných filmov

Autor/Zdroj: Šmatláková Renáta/Katalóg slovenských celovečerných filmov

Jaro v Bratislavě. Řečištěm proudí vody Dunaje. Na vodě se kolébá prázdné ptačí hnízdo. Ve dvorech domovních bloků si hrají děti. Nad střechami domů, ověšenými desítkami televizních antén, přelétají stíhačky. Na jedné střeše stojí patnáctiletá studentka Bela a její o málo starší kamarád Fajolo. Poslouchají tranzistor.
Tak nějak začíná film Slnko v sieti, který podle scénáře Alfonze Bednára natočil v roce 1962 na Kolibě slovenský režisér Štefan Uher. Není to film ledajaký, ale vpravdě historický, protože přelomový. V dějinách naší kinematografie jím byla zahájena krátká, ale slavná epocha, nazývaná filmovou „novou vlnou". Je třeba říci, že pokud se mluví zejména o české nové vlně, pak její úplně první snímek byl slovenský. Vše je pochopitelně složitější - třeba proto, že Štefan Uher, podobně jako jeho následovníci (Jakubisko, Hanák, Havetta atd.) studoval v Praze. Nicméně ani nejasný osud federace, ani vzrůstající napětí mezi Čechy a Slováky nemohou zabránit tomu, aby byl na českém národním televizním okruhu odvysílán slovenský film (ostatně v cyklu Kino '60 budou následovat další).
Slnko v sieti je velmi jednoduchým i velmi komplikovaným filmem. Takřka nic se v něm neděje. Mladá dvojice se vyrovnává s letmými záchvěvy první, dosud neuvědomělé lásky. Scházejí se spolu na střeše domu a u řeky, málo mluví - a když, tak ne o citech. On jede na brigádu, ona zůstává ve městě. Ona poznává jiného, on poznává jinou. Závěrečné usmíření se nekoná, příběh končí tak nějak do ztracena...
Slnko v sieti zachycuje životní pocit. Úsporně, lakonicky, bez klasických
atributů dramatu. Řeč filmu je obrazná, metaforická, symbolická, aniž by však byly tyto stylistické figury konstruovány. Poetické znaky jsou hledány a nalézány přímo v realitě. Obyčejné, všední, každodenní.
psd Cinema 1992/10/56

Autor/Zdroj: psd/Cinema