Obsah filmu Směry života
Podle vlastního sdělení spisovatele F. X. Svobody byla mu podnětem k této hře klíčící láska Eduarda Vojana k Haně Kubešové-Kvapilové. Autor ji dopsal v roce 1890 a poprvé byla uvedena na scéně Národního divadla 13. února 1892, takže tento film byl jakousi neoficiální oslavou jejího padesátiletí.
Tato divadelní hra s dějem, určeným pro malé jeviště, je filmem osvobozena od toho příkazu. Tím byla dána možnost a nutnost pro obohacení obrazu i děje i pro prokreslení povah a života zde jednajících osob. Zatímco hra projde ve třech jednáních v Antonínově bytě v Praze a u Soukupové, film počíná v Antonínově rodišti na Chodsku, kde se seznamuje...
Podle vlastního sdělení spisovatele F. X. Svobody byla mu podnětem k této hře klíčící láska Eduarda Vojana k Haně Kubešové-Kvapilové. Autor ji dopsal v roce 1890 a poprvé byla uvedena na scéně Národního divadla 13. února 1892, takže tento film byl jakousi neoficiální oslavou jejího padesátiletí.
Tato divadelní hra s dějem, určeným pro malé jeviště, je filmem osvobozena od toho příkazu. Tím byla dána možnost a nutnost pro obohacení obrazu i děje i pro prokreslení povah a života zde jednajících osob. Zatímco hra projde ve třech jednáních v Antonínově bytě v Praze a u Soukupové, film počíná v Antonínově rodišti na Chodsku, kde se seznamuje s prostředím Antonínových rodičů. Boženka Soukupová, v divadle nikterak hlavní osoba, ve filmu však se stává stěžejní ženskou postavou. Matka jí dala do baletní školy, její kariéra se začíná ve varieté Orfeum, jehož majitelem je Červenka, postava ve filmu opět mnohem rozvinutější. Proto divadelní zákulisí i jeviště hraje ve filmu význačnou roli a dává jí možnost výpravných scén, tančených baletním sborem Národního divadla za řízení baletního mistra Joe Jenčíka, který si sám v tomto filmu zahraje.
Postavy studentů Antonína a Malíka zůstávají ve filmu celkem nezměněny. Boženku Soukupovou hrála Hana Vítová, poprvé jako plavovláska. Vytvořila postavu děvčete povrchního citově jen plytce založeného, jenž se snadno zhlédne ve štěstí výhodné partie. Studenty Antonína a Jaroslava hrají Ladislav Boháč, tento příliš pateticky, a R. A. Strejka, starého Malíka Václav Vydra st., Soukupovou Zdenka Baldová, maminka přísná, avšak lehce povolující, jsouc zlákána vidinami dceřina štěstí.
Do filmu byly přidány četné postavy, jak to vyžadovalo zpřítomnění děje a jeho částečné přesunutí do prostředí varietního divadla. Proto i Srnkův hudební doprovod byl komponován v tomto duchu, jen na počátku filmu se divák setkává s chodskou vesnickou hudbou a na konci je slyšet Kühnův dětský chrámový sbor. Režisér Jiří Slavíček své filmové zadání splnil se zdarem, udržel ději živý spád k čemuž napomohlo i zpestření chodským posvícením a baletní vložkou. < Zobrazit méně
Autor: Asmodej, zobrazit všechny obsahy (3)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 1.2.2019
Já to napíši rovně jak si to myslím. Červená knihovna se vším všudy. Nudné, a ještě s ječením. Ale přesto nějaký ten plusový bodík tu je, to se nedá snímku upřít.
Hodnocení: 3 / 10
Přidáno: 30.7.2015
Když se mladý muž beznadějně zamiluje do povrchní hopsandy, která se jeho bezhlavé vášni jen směje, dokáže si málem zničit slibnou kariéru, než konečně pochopí, že jej k té dívce vlastně netáhla její hluboká povaha, nýbrž pouze její hluboký výstřih.
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 27.11.2012
Františku Xavere Svobodo,
i když máte svými kořeny vazbu na mou rodnou obec a jste rodákem z nedalekého městečka, tak musím konstatovat, že Směry života nejsou to skutečně pravé ořechové, ačkoliv...ona to nebude veskrze Vaše vina. Původní Směry života byly napsány jako divadelní hra a ono se ne vždy povede divadelní inscenaci převést do filmového ztvárnění. Přenesení děje do tzv. současnosti vzniku filmu samo o sobě nevadí. Spíš unavuje chvílemi ztrácející se děj do nudných dialogů. Chápu i taneční vsuvky, vždyť hlavní hrdinka je členkou tanečního souboru, ale ono těch vsuvek je tam nějak moc - taneční, folkloristické a z dialogů těch, co přímo patří k vlastnímu ději, nezbývá mnoho. Nečekala jsem zázrak, nejsem tudíž zklamaná, ale nejsem ani nadšená.
Hana Vítová jako blondýna. Vsadím boty, že měla paruku:-) Příliš jí neslušela, jako tmavovláska se mi líbila vždy víc. Ladislavu Boháčovi role prkenného milovníka také příliš nesedla, snad jsem si jej zvykla více vídat v postavách záporáků a intrikánů. Morální poučení? Zde bych tak trochu zareagovala na předchozí komentář - není problém v placení školného, ale rozhodně je problém, když rodiče podporují své děti za cenu vlastního sebezničení. A nemusí jít jenom o školné, ale často jde o záležitosti ryze nepotřebné. On si člověk vždy čehokoliv více váží tehdy, když je nucen si sám vydělat či se alespoň významnou měrou na platbě podílet. Pak si rozmyslí i to, zda obětuje vlastníma rukama vydělané peníze do povrchní slečny či jiného stvoření, které chce být jen bezpracně a v luxusu hýčkáno.
Autor divadelní předlohy, F. X. Svoboda, byl člověk přísně vychovaný, uvyklý skromnosti, poctivé práci a jehož manželství s Růženou Čápovou bylo velmi šťastné a vykazovalo vzájemnou úctu. On sám byl člověk plný pokory a lásky, nejen k milované ženě, ale také ke svému rodu (napsal výbornou románovou kroniku "Rozkvět") a dále k rodnému kraji, k historii. Řekla bych, že toto mnohým představitelům nové generace výrazně chybí.
Když jsem psala svůj článek o F. X. Svobodovi do našeho místního tisku, nazvala jsem jej "Směry života F. X. Svobody". Směry života totiž nejsou jen tímto snímkem, i když se příliš nepovedl, ale jsou životní pravdou, neboť ten svůj směr života si určuje každý z nás - někdo dobře, někdo hůř, ale asi nejhorší je ten, kdo svůj špatně mířený směr umí svádět na druhé, ovšem nikdy nepřizná chybu, že chyboval v prvé řadě sám v sobě. Svést na druhého svůj neúspěch je přece pohodlnější.
Závěrem si dovolím výňatek citace z filmu: "Dneska někomu pomůžeš a on za tvý peníze dělá pána." - řekla bych, že na této větě je asi nejvíce životní pravdy z celého snímku. Ano, těch, kteří svůj směr života udávají k cíli pasouc se na úspěchu či financích druhých, je opravdu nemálo...F. X. Svoboda byl vychováván v duchu poctivých tradic, že vše je nutno si napřed zasloužit. Proto, i když snímek sám o sobě je slabý a nevýrazný, díky morálnímu poselství a hodnotám, které autor předlohy vyznával, stojí za to se na něj podívat...
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 7.8.2011
Ženský a studia, to nikdy moc nejde dohromady. Buď jedno nebo druhé se zanedbává. Film začíná pěkně, lidovými motivy. Začíná to na vesnickém posvícení, kde si budoucí doktoři snaží ukázat jedné městské slečně, jak to na takovém posvícení vypadá. A pak ten nenáročný film je o tom, jak kvůli jedný povrchní slečně lze skoro přijít o všechno. Také by ten film měli vidět zastánci školného. Snad se jim rozvítí. Otec s matkou i chalupu prodají, aby dítko mělo na študia.
Reklama
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 13.7.2011
Jedna holka, mladší chlap, starší chlap a starostlivá matka. Opravdu slibný potenciál pro rozvinutí příběhu:-) Ufňukaná Vítová, pateticky pošahaný Boháč, bonviván Plachý, lidovka Baldová a rozšafný Strejka. To všechno už tu bylo. Takže zbývá jediná kuriozita, kvůli které stojí za to se kouknout. Tohle je totiž jeden z mála filmů, kde má Hana Vítová blonďatou hřívu.
10 filmů, které komentovali někteří uživatelé co tento film