Směry života

Já to napíši rovně jak si to myslím.   Červená knihovna se vším všudy. Nudné, a   ještě s ječením. Ale přesto nějaký ten   plusový bodík tu je, to se nedá snímku   upřít.

Když se mladý muž beznadějně zamiluje do   povrchní hopsandy, která se jeho bezhlavé   vášni jen směje, dokáže si málem zničit   slibnou kariéru, než konečně pochopí, že jej   k té dívce vlastně netáhla její hluboká   povaha, nýbrž pouze její hluboký výstřih.

Františku Xavere Svobodo,
i když máte svými kořeny vazbu na mou rodnou   obec a jste rodákem z nedalekého městečka, tak   musím konstatovat, že Směry života nejsou to   skutečně pravé ořechové, ačkoliv...ona to   nebude veskrze Vaše vina. Původní Směry   života byly napsány jako divadelní hra a ono se   ne vždy povede divadelní inscenaci převést do   filmového ztvárnění. Přenesení děje do tzv.   současnosti vzniku filmu samo o sobě nevadí.   Spíš unavuje chvílemi ztrácející se děj do   nudných dialogů. Chápu i taneční vsuvky,   vždyť hlavní hrdinka je členkou tanečního   souboru, ale ono těch vsuvek je tam nějak moc -   taneční, folkloristické a z dialogů těch, co   přímo patří k vlastnímu ději, nezbývá   mnoho. Nečekala jsem zázrak, nejsem tudíž   zklamaná, ale nejsem ani nadšená.

Hana   Vítová jako blondýna. Vsadím boty, že měla   paruku:-) Příliš jí neslušela, jako   tmavovláska se mi líbila vždy víc. Ladislavu   Boháčovi role prkenného milovníka také   příliš nesedla, snad jsem si jej zvykla více   vídat v postavách záporáků a intrikánů.   Morální poučení? Zde bych tak trochu   zareagovala na předchozí komentář - není   problém v placení školného, ale rozhodně je   problém, když rodiče podporují své děti za   cenu vlastního sebezničení. A nemusí jít   jenom o školné, ale často jde o záležitosti   ryze nepotřebné. On si člověk vždy čehokoliv   více váží tehdy, když je nucen si sám   vydělat či se alespoň významnou měrou na   platbě podílet. Pak si rozmyslí i to, zda   obětuje vlastníma rukama vydělané peníze do   povrchní slečny či jiného stvoření, které   chce být jen bezpracně a v luxusu hýčkáno.  

Autor divadelní předlohy, F. X. Svoboda, byl   člověk přísně vychovaný, uvyklý skromnosti,   poctivé práci a jehož manželství s Růženou   Čápovou bylo velmi šťastné a vykazovalo   vzájemnou úctu. On sám byl člověk plný   pokory a lásky, nejen k milované ženě, ale   také ke svému rodu (napsal výbornou románovou   kroniku "Rozkvět") a dále k rodnému   kraji, k historii. Řekla bych, že toto mnohým   představitelům nové generace výrazně chybí.  

Když jsem psala svůj článek o F. X.   Svobodovi do našeho místního tisku, nazvala   jsem jej "Směry života F. X. Svobody".   Směry života totiž nejsou jen tímto snímkem,   i když se příliš nepovedl, ale jsou životní   pravdou, neboť ten svůj směr života si určuje   každý z nás - někdo dobře, někdo hůř, ale   asi nejhorší je ten, kdo svůj špatně   mířený směr umí svádět na druhé, ovšem   nikdy nepřizná chybu, že chyboval v prvé   řadě sám v sobě. Svést na druhého svůj   neúspěch je přece pohodlnější.

Závěrem   si dovolím výňatek citace z filmu: "Dneska   někomu pomůžeš a on za tvý peníze dělá   pána." - řekla bych, že na této větě je   asi nejvíce životní pravdy z celého snímku.   Ano, těch, kteří svůj směr života udávají   k cíli pasouc se na úspěchu či financích   druhých, je opravdu nemálo...F. X. Svoboda byl   vychováván v duchu poctivých tradic, že vše   je nutno si napřed zasloužit. Proto, i když   snímek sám o sobě je slabý a nevýrazný,   díky morálnímu poselství a hodnotám, které   autor předlohy vyznával, stojí za to se na něj   podívat...

Ženský a studia, to nikdy moc nejde dohromady.   Buď jedno nebo druhé se zanedbává. Film   začíná pěkně, lidovými motivy. Začíná to   na vesnickém posvícení, kde si budoucí   doktoři snaží ukázat jedné městské   slečně, jak to na takovém posvícení vypadá.   A pak ten nenáročný film je o tom, jak kvůli   jedný povrchní slečně lze skoro přijít o   všechno. Také by ten film měli vidět zastánci   školného. Snad se jim rozvítí. Otec s matkou i   chalupu prodají, aby dítko mělo na študia.

Jedna holka, mladší chlap, starší chlap a   starostlivá matka. Opravdu slibný potenciál pro   rozvinutí příběhu:-) Ufňukaná Vítová,   pateticky pošahaný Boháč, bonviván Plachý,   lidovka Baldová a rozšafný Strejka. To všechno   už tu bylo. Takže zbývá jediná kuriozita,   kvůli které stojí za to se kouknout. Tohle je   totiž jeden z mála filmů, kde má Hana Vítová   blonďatou hřívu.