Špína z ulice

POZOR SPOILER!

Houmlesák Fred ukradne lahev a vzápětí peníze. Ty však skončí v popelářském voze.
Židovský prodavač najde v domě úkryt a v něm spousty malých lahviček s tekutinou. Protože neví co s tím, zatáhne to k sobě do obchodu. A tam jednu z lahviček Fred zase ukrade.
Jiný houmelesák jménem Bronson, takto nejmenovaný šéf všech, napadne řidiče auta a prorazí jeho hlavou čelní sklo.

Fredovi ukradenou flašku šlohne jiný houmles a těší se, jak si ji vychutná. Zaleze do úkrytu a tam si přihne. Hned nato je velmi nemile překvapen.

Na autovrakovišti, kde se všechny postavy pohybují, je také Wendy, která je tam zaměstnaná. Její šéf je děsně tlustý a touží po ní.

V obchodě u žida je koupena další lahvinka a tím vznikne další mrtvola, tedy, pokud se to, co zbylo, dá nazvat mrtvolou.

Černý houmlesák, Fredův kamarád, je načapán, jak krade v obchodě, a na případ podivných úmrtí se vrhnou dva policisté.

A tak se zde žije, na vrakovišti i kolem něj. Drobné příhodičky se nevyhnou nikomu a když se šéfovi vrakoviště nepodaří Wendy znásilnit, nepohrdne nalezenou mrtvolou. Bronson ufikne dalšímu houmelesovi falus a všichni si s ním pak vesele hází. A také Bronson pak bodne onoho pátrajícího policistu. Další lahvička je vypita, tentokrát otylým mužem a stane se mu to ostatním. Nato vypije další lahvičku Wizzie, co měl s Fredem konflikt. Jak dopadne, netřeba psát. Úmrtí se množí, ale nikdo z toho nedělá problém. Wendy se v klidu míní oddat mladému klukovi, a málem by k tomu došlo, kdyby tam nevtrhli chlapi. Honí se spolu a hodlají jeden druhého oddělat. Jsou to právě Fred a Bronson. Právě onen mladíček zasáhne ve Fredův prospěch a to pomocí natlakované láhve…

Majitel obchodu s lihovinami najde ve sklepení svého obchodu speciální pivo. To má velmi originální účinky. Jeho konzumace způsobí roztání. Kdo ví, za jakým účelem se rozhodne tento nápoj prodávat místním bezdomovcům. A opravdu. Po vypití se člověk rozpustí, ze všech otvorů se mu řine krev a zvláštní barevné kombinace. Jak tohle může dopadnout?

Více než šedesát let staré laciné víno se dostane mezi bezdomovce a nadělá v jejich žaludcích pěknou paseku. Lépe řečeno, nadělá pěknou paseku z nich. První nebohý strávník se v křečích postupně rozteče na záchodové míse a další oběti ho bryskně následují. Psychopatický vietnamský veterán Bronson se mezitím prohlašuje za samozvaného krále místního smeťáku a zahajuje zde vládu teroru. Partička somráků nedaleko hraje házenou s utrženým penisem svého méně šťastného kolegy. Život na ulici v New Yorku není zkrátka žádný med. Tedy alespoň v horečnaté fantazii tvůrců osmdesátkového body hororu Špína z ulice. Jejich dílko je poctivě žluklá a zahumusená otrlá balada z hadrů, ve které je každé klišé o bezdomovcích nestoudně přefouknuto do groteskních rozměrů. „Napsal jsem to tak, abych demokraticky urazil každou komunitu na světě,“ popisuje svůj umělecký záměr scenárista a producent Roy Frumkes. Exploatační kabaret hnusu, černého humoru a sociálního pekla režíroval J. Michael Muro, který se později uchytil jako kameraman v Hollywoodu, kde svůj hledáček přesunul od špinavých skládek ke slušnějším, ale také nudnějším výjevům ve filmech jako Tanec s vlky nebo Crash. Coby technik na této produkci získával rovněž ostruhy pozdější blockbusterový režisér Bryan Singer. Abyste plně zapadli do nálady Špíny z ulice, doporučujeme se několik dní před projekcí nemýt a neměnit si oblečení. Po skončení filmu totiž dost možná dostanete touhu se pořádně osprchovat.

Zdroj: Festival otrlého diváka