Strakatí andělé

Další snímek šedesátkové nové vlny   zabývající se světa mladé generace a jejich   starostí a pohledů na svět. Koncept v oněch   pohledů je vytvořen ze tří povídek mající   naprosto stejnou atmosféru, poukazující na svou   dobu a to převážně v kritickém rozhraní.   Máme tu dvě dívky a chlapce jdoucí za svou   budoucností v pracovním režimu a to jak v   dělnické profesi, tak i v kancelářské. Za   socialismu k tomu byla daná určitá pravidla,   jako byly například umístěnky. To byl   dokument, kterým nějaký úředník rozhodl, kam   má mladý člověk po ukončení nějaké školy   nastoupit do pracovního procesu. Tak fungoval   pracovní trh. Nebo přesněji, tak měl fungovat   pracovní trh. Jak právě kriticky ukazuje první   povídka, zase až tak jednoduché to nebylo.   Další dvě povídky ukazují jiné případy   oné ponuré reality všedních socialistických   dnů, jako je třeba vliv kádrového posudku,   protekce či jak zasahovalo či vypomohlo SSM i   SSM. “Co vy si myslíte o socialismu?” “To   je dobrá věc. Ale my jsme na ni moc velký   frajeři. Na socialismus nesmíš být frajer. To   chce chytrý lidi.” Ano. Bezvýznamní hrdinové   v bezvýznamné době plného bezvýznamných   absurdit. Není divu, že převládal   pesimistický pohled, když se straničtí   funkcionáři neustále tvářili jak vše   funguje, když přitom takřka nefungovalo vůbec   nic. “Je šíleně reakční. Myslí si něco   jiného, než co píšou v novinách.” Další   opomíjený český snímek, tzv. nové vlny, o   tragédii vstupu mladých lidí do pracovního   života v socialistickém marasmu domnělých   ideálů a štěstí. Hrané svědectví své doby   o své době. Výborný počin, který by měl   každý, alespoň z historického hlediska,   vidět.

Nějak zvlášť mne to nenadchlo, ale zase   úplná blbina to taky není. Takže určitě 4 za   první povídku 4 za druhou a 4 za třetí,   hérdek co s tím? No, připočtěme dobu vzniku   atp. Dejme 4 a je klid. 241020118023/8023

Neprávem opomenutý klenot českého filmu,   určený zřejmě jen pro nepatrnou hrstku   zasvěcených, ačkoli to jistě nebylo jeho   cílem. Osud filmu jako by tím byl snad přímo   spjat s jeho dějem. Pesimistický pohled na   společnost, jejíž mladí, malí a bezvýznamní   hrdinové hrají své malé bezvýznamné   tragické roličky, třebaže jsou plni   mladického elánu a optimismu a ničím si svá   malá neštěstí nezasloužili, střetli se s   ponurou realitou, aniž jí šli jakkoli vstříc.   Nutí to k obšírnějšímu zamyšlení. Film   sám je navíc i po technické a výtvarné   stránce skvěle zvládnutý - je stále na co   koukat, stále o čem přemýšlet. Duševně   očištěni však z této nesmyslné tragédie   neodejdete.