Střelba na psy [TV film]

Další filmový příspěvek k tématu   Rwandského masakru z roku 1994.Je na něm vidět   nízký rozpočet a nemá dle mého sílu   např.jako snímek Hotel Rwanda se kterým je   srovnáván i tak jsem nakonec z 60% šel   víše,už jen pro vyznění snímku a za to že   filmy by měly ukazovat hrůzy a konflikty které   se staly!Dojemné a působivé,přesto lidstvo si   z tohoto stejně příklad nevezme:-((( Film   nestaví na akci ani moc neukazuje páchané   krutosti,spíše jen občas nastíní,nebo ukáže   hrůzu jinak,např.ulice poseté mrtvými atd.

Film nesoucí nějaké poselství..
Cituji Chrustyna: "velice násilnou formou   ukazuje, co, že se to tam vlastně dělo za   svinstva a přitom se tváří maximálně   reálně". Toto považuji za totální   nesmysl, film se naprosto vůbec nemusí nijak   tvářit, ukazuje totiž skutečné události   točené v reálném prostředí, přitom se ani   zdaleka intenzitou zobrazeného násilí   nepřibližuje hrůzám, které se tam odehrály   doopravdy.
Chrustyn to završí   myšlenkou:"v druhé části se tak   nehorázným způsobem odkazuje na boha a víru,   že by se nejednomu ateistovi udělalo zle".   Jsem ateista, ale pokud se film odehrává na   pozemku církevní školy, kde už se neodvratně   blíží vyvraždění ukrývaných Tutsiů, a kde   se kněz snaží poslední bohoslužbou silně   věřícím lidem zmírnit zoufalství z pohledu   na vojáky OSN nakládající svoje vybavení a   zanechávající je tam Hutům napospas, tak   pochopím, že se zrovna ted opravdu nejedná o   nějakou křesťanskou maškarádu.. Je vidět,   že ne každý je zralý sledovat filmy tohoto   typu..

Téma rwandské genocidy, které v roce 2004   ukázal úspěný "Hotel Rwanda"   zkoušel k úspěchu využít i režisér Michael   Caton-Jones, který natočil pár slušných   snímků ale do diváckého podvědomí se   nedostal žádným. Oproti zmíněnému   "hotelu" však toto téma podává   pomaleji, méně velkolepěji ale hlavně   zbtečně násilně. Ne, že by film hýřil   krvavě natočenými masakry ale velice násilnou   formou ukazuje, co, že se to tam vlastně dělo   za svinstva a přitom se tváří maximálně   reálně. Bohužel se mu však nedaří z diváka   vyždímat jakékoliv emoce a převážně v   druhé části se tak nehorázným způsobem   odkazuje na boha a víru, že by se nejednomu   ateistovi udělalo zle.

je to veľmi dobrý film. film nebol ťažký na   psychiku, že semtam sa objavilo telo bez ruky,   nohy. Na také sú ľudia zvyknutí z hororov,   trilérov. Ale ťažké na tom bolo, že ľudia   prislušnícu národnostnej menšiny idú hľadať   ochranu do školy. Veliteľ vojakov má zviazané   ruky, lebo mu múdre vedenie nedalo pokyn aby   ľudí chránilo. vedenie mu dalo pokyn, nech   odídu. Cernosi sa chytali života ako topiaci sa   slamky. vo filme bola dobre znazornená nenávisť   a zufalstvo. obetavosť kňaza, pocity ľudí, ako   prežívali masaker. Film bol citový a zarmútil   človeka. nuž to je realita.

Těžko říct, proč Zápaďany tolik fascinuje   rwandská genocida, když se jich po světě   odehrály už spousty, ale jen o málokteré   vznikl nějaký film (např. absolvent Sorbonny   Pol Pot a jeho parta by si to určitě   zasloužili). Snímek zachycuje události, které   otřásly celým světem, ale jejichž pozadí tu   málokdo chápe. Zato nám rwandská genocida   umožňuje užít si trochu sebemrskačství   říznuté bělošským mesiášstvím (v podobě   věrného kněze, jenž zůstane se svými   ovečkami až do konce). A navíc je to někde   strašně daleko v Africe, takže je to sice   hrůza, ale neohrožující.

Genocida
Velmi krutý snímek, který zobrazuje zvěrstva   napáchané během občanské války ve Rwandě.   Mě tento film teda zasáhl a troufám si říci,   že patří k nejlepším svého druhu. Určitě   je to i díky roli Johna Hurta – je zde opravdu   skvělý. Zobrzuje tu člověka, který do tak   beznadějného a zoufalého příběhu vnáší   velkou dávku lidskosti.

Kdybych neviděla Hotel Rwanda bylo by mé   hodnocení pravděpodobně vyšší. Oba filmy   ukazují stejnou hrůzu, stejný čas, pouze   místo hotelu je to nyní škola, ale tentokrát   ke mě všechna ta zvěrstva nepronikla,   nezasáhla mě. Vidím ve filmech minimálně 2*   rozdíl a nemyslím si, že to je jenom tím, že   emocemi nabité zpracování Terryho Georga jsem   viděla dřív!