Studujeme za školou

Snímek patří do série několika málo tzv.   studentských filmů natočených ve třicátých   letech, které vkusně a zábavně prezentují   školní historky a kriticky upozorňují na   určitý problém. V tomto snímku obzvlášť a   je to problém platný i v dnešní době. Teorie   a praxe. Ano, něco jiného je se o určité věci   ve škole ´nabiflovat´ a něco jiného pak na   pracovišti konat. Děj shlíží do Obchodní   akademie, kde se s takovým problémem perou tři   studenti, kdy proti nim vystupuje přísný   profesor školy s tváří Františka Smolíka, u   něhož se očekávaně jedná o herecký koncert.   Hrušínský, Kemr a Salač v rolích studentů,   kteří se s neblahou realitou adekvátně   poperou. Zajímavostí je, že se tu objevuje i   František Filipovský, který si ve stejném roce   zahrál ve snímku ´Cesta do hlubin študákovi   duše´ populárního studenta Mazánka. V roli   prokuristy u firmy Vichr je tentokrát svoji   postavou od studentů starší. Při porovnání   nelze jinak než smeknout klobouk. Děj filmu je   tedy o sporu mezi studenty a profesorem, který   moralizačně dospěje k očekávanému konci.   Snímek i dnes má své kouzlo a kupodivu   neztrácí na své atraktivnosti a zábavě.   Studentský film, ke kterému se i dnes dá   věrně vracet.

Veselohra z ranku studentských komedií stylu   známější Školy základ života. Jsem líná,   budu trošku opisovat z komentářů níže, ale   prostě s nimi souhlasím. Bylo to tenkrát   mládí, na věk Svatopluka Beneše jsme se pro   jistotu musela podívat dvakrát a přesně   souhlasím se zmínkou Pitryxe, že studenti   řádili do poslední chvíle, evidentně   neslyšeli zvonění a pak byli "notně"   překvapeni, že profesor vstoupil do třídy.   Chvíli jsem i přemýšlela, co mi vadí na tomto   filmu, a to zase pro změnu vystihl argenson -   přeměna profesora Vlka, který celý film dští   hrůzu a najednou se za noc změní, mi prostě   nesedla.

Nejvíc jsem se bavil u nadávek profesora Vlka.   Ono jde i jinak o svěží dílo, až na pár   velkých chyb. Ta jedna je ta o morálním   poselství. Přišlo mi to jako, že studenti   vyhráli jen nátlakem Karlovy sebevraždy, i   když on o ní přímo nepíše. Ta druhá chyba   je ve více filmech. To ti studenti nevěděli,   že je konec přestávky, nebo začátek   vyučování? Já jen že jsou silně překvapeni,   když některý z profesorů vstoupí do třídy.   Přesto snímek hodnotím jako mírně   nadprůměrný.

Jo to tehdy byli všichni mladí a krásní. Dnes   už jsou jenom krásní. Film Studujeme za školou   by se mohl zařadit mezi ty študácké filmy,   které na konci třicátých let vznikaly.   Považuji jej oproti jiným za slabý. Těch   vtipných studenských situací je tam méně.   Text přednášený při výuce patří k těm   hodně banálním. Je to takové, aby to každá   služtička pochopila. Ze zlého a přísného   profesora se stane veselokopní pedagog, Stella   Májová zde má svoji první roli a ještě byla   pod zákonem. Takže na plátně ani hubičku   nedostala. Kemrovi bylo 16 let a měl jsem pocit,   že se celý život ani moc neměnil. Je to   prostě taková veselá komedie, kde věkový   rozdíl mezi študáky a kantory mnohdy   nepřesahoval 4 léta.

Tento kousek z cyklu pro pamětníky se mi celkem   líbil.Herecké obsazení výtečné.
Nemohl jsem   si ovšem nevšimnout jisté podobnosti s filmy   Škola, základ života a Cesta do hlubin   študákovi duše, ale to mi ani nevadilo.
Zaujal   mě tu však docela dobrý střih při   střídání záběrů exteriéru a interiéru (   hlavně na začátku na té plovárně ). Je   vidět, že už té době to šlo našim   filmařům pěkně od ruky.

Jako komedie to u mě příliš neobstálo, mnoho   jsem se nenasmál. Jako moralizující agitka o   rozdílu mezi školou a praxí je to podané málo   přesvědčivě. Nepozastavuji se ani nad věkem   herců, s nímž si ostatně prvorepublikoví   tvůrci lámali hlavu málokdy   ("profesor" Svatopluk Beneš byl jenom o   dva roky starší než "student" Rudolf   Hrušínský). Zatímco v první polovině filmu   jsou některé scény zdlouhavé, emočně   vypjatý moment útěku Karla Tomana (Rudolf   Hrušínský) je podán příliš zkratkovitě. A   proměna profesora Vlka (František Smolík) ze   dne na den je tak křečovitá, že v mých   očích to ubírá hned několik bodů v   hodnocení. Oživující je tenhle film snad jen v   tom, že si můžeme užít Natašu Gollovou v   epizodní roli těsně před jejím nákrokem do   hlavních rolí.