Temno

Z mého pohledu opravdu velmi   zdařilé filmové   zpracování klasiky od Aloise   Jiráska. Dobré provedení,   povedená výprava a ve   většině případů to má i   velkou hereckou kvalitu (při   pohledu na obsazení se ani   není co divit). S   přihlédnutím k tomu, že se   psal rok 1951 a lecos   materiálně ani politicky   nebylo možné dosáhl   režisér Karel Steklý   určitě maximum možného.

Nevím, nevím, zdá se mě   film ubohoučký, jak   bratislavský   pondělek.Příběh však   přináší poselství o   našich předcích, kteří   otročili na šlechtu a boží   pány, a za práci dostávali   zaplaceno ranami karabáčem.   Pokud mohu herecké výkony   rozčlenit, tak herecky si   zdatně vede Ladislav Boháč.   Mladí Cupak a švarná   Švorcová, slabý scénář a   děj již nezachránili.   Vávra zde vede o koňskou   délku před Karlem Steklým.   Nejsmutnější na ději je,   jak nenechali pánové svým   poddaným trochu té četby,   ikdyž věřím tomu, že zase   tolik lidí nebylo, že by   uměli číst. A to máme   začátek 17. století,   popravovali se kacíři a   odrodilci, dnes by za to byl   trest pár měsíců. A víte,   co děláme my dnes?

Nádherná česká klasika, co   dodat?? I v dnešní době   aktuální téma, mimo   pálení knih tedy. Skvělí   herci, dobrá kamera, snad jen   nějakou linii měl film   udržet. Škoda více   hluchých míst v kolem   poloviny filmu, šmidlání na   housle šlo jistě zkrátit.   2011112210347/10347

I když je Ladislav Boháč   uvedený v hlavní roli, v   rámci útěku zmizí ze   scény před polovinou filmu a   objeví se až na konci. Celá   tíha příběhu tak leží na   jeho „dětech“ –   mladičké Jiřině Švorcové   a Eduardu Cupákovi. A   zvládají to obstojně.   Příběh je trošku   těžkopádný, zaplněný   předválečnou hereckou   generací, zaujala mě také   propojenost mezi jednotlivými   postavami. Samozřejmě,   vždyť Praha byla tenkrát   taková větší vesnice. Co   ale dokázal zahrát Martin   Růžek v roli pátera   Koniáše v pouhých několika   scénách, před tím smekám.

Období deseti let 1947 - 1957   ve filmové tvorbě hodně   svědčilo dílům natočeným   podle předlohy Aloise   Jiráska. Či alespoň se jeho   pracemi inspirovaly. Alois   Jirásek byl oblíbeným   autorem tehdejšího ministra   kultury Zdeňka Nejedlého.   Výsledkem je, že   historických snímků lze   napočítat téměř deset.   Temno je jedním z nich.   Vypráví o těžké době   českého lidu v době   pobělohorské. Samozřejmě   je hodně poznat doba, kdy   film vznikl a velký důraz se   dávý na pracující a   prostý lid. Církev to   odnáší docela slušně.   Knihy pálí jenom barbaři.   Legendární je účinkování   Martina Růžka v roli pátera   Koniáše. Ta role byla   sehrána tak dobře, že jej   český lid současný   téměř nenáviděl. Před   Růžkem si na ulici dokonce i   odplivávali. Tak tedy praví   pamětníci. Film Temno se už   hodně dlouhou dobu neobjevil   na televizních obrazovkách.   Nyní se tento nedostatek   snaží naplnit kabelové   televize.

Film podle pevné stranické   šablony o třídním boji   proti vykořisťování   dělnické třídy buržoazií   a za nový řád. A taková   šablona zapadala úplně do   všeho. Může to připadat   divné, ale je tomu tak. I do   románu Aloise Jiráska   ´Temno´, které dle   literárních odborníků   představuje jeho vrcholné   dílo. A to by nebylo, aby i   něco takového nebylo dle   stranického zadání   zprofanováno. Základní   dějovou linkou je melodrama o   nešťastné lásce dvou   mladých lidí, které   tragicky rozdělí víra. A   právě víra je kamenem   úrazu všeho nešváru a   nenávisti a tak se i   zpracování do filmu   Jiráskova díla stalo ve své   době cíleným agitačním   plodem proticírkevní a   protikatolické propagandy. A   samozřejmě je také použita   tradiční šablona protestů   chudého lidu, v tomto   případě proti   šikanujícím Jezuitům, a   tak i zde se mimo jiné mluví   o zakročení vojenskou silou   proti chudinské rebelii, v   tomto případě, kacířů.   Film, který byl dokonce jako   každý jiný mimořádný   historický film natočen na   barevný materiál, má tedy   vše, co měl dle stranického   zadání mít, a v dnešní   době už jen představuje   filmovou spojnici z historií   oné neslavné éry.

Jó, jó:
Boží zákon   sráží na kolena rouhače
Trestá hlavně ty,   kterým se nechce do práce
Očistný plamen ohně zas   lidi, knihy pálí
To   je to náboženství, co ti   mozek kalí.
Jó, jó:   Koniášové jsou zde stále,   i dnes. Slyšel jsem od   kolegyň z práce, že prý za   čtení časopisu se tu dává   dvoutisícová pokuta. Nevím,   co je na tom pravdy (možná   že nic) a za kolik se trestá   četba knihy, zvláště   hodnotné knihy, ale rozhodně   to možné je. Tady ano. Tady   v tom temnu bych tomu věřil.   Bavit se může každý s   každým podle libosti, na to   nikdo nikomu nic neřekne,   nenapomene ho, ani když   telefonuje - ale běda, když   se chceš ve volné chvilce   pobavit s přítelem   nejlepším, to jest s dobrou   knihou! To je pak hned zle,   hned nastupují samozvaní   koniášové temna fabrik, aby   ti zakázali číst a moudrým   být.
Další takoví   koniášové se dnes už   nezaštiťují katolictvím,   nýbrž autorskými právy, a   neslídí po zakázaném pouze   v knihách, ale hlavně ve   filmovém umění, a proto   třeba docílí toho, že ti   smažou nějaký film na   YouTube, nebo zcenzurují   vulgární hlášku, zakážou   film kvůli nahotě a tak   dál...
Temno zdaleka   ještě neskončilo.

Jedna z mnoha adaptací   milovaného i nenáviděného   Aloise Jiráska. Film jsem   viděl až dnes prvně, ale   knihu jsem četl za svých   studiích na průmyslové   škole, a když jsem   odevzdával souhr přečtené   literatury, nikdo mi   nevěřil, že jsem knihu   opravdu četl. Četl a moc se   mi líbila, i když musím   přiznat, ač jeho   obdivovatel, román je   poznamenán svým   časopiseckým původem.   Některé pasáže jsou sice   zajímavé, na druhé straně,   rozvolňují rytmus knihy.   Jirásek nesporně patří k   našim velkým spisovatelům a   jeho díla byla útěchou   národu v jeho těžkých   chvílích. Bohužel, za   minulého režimu byl tak   glorifikován, až se mnoha   lidem zprotivil - hlavně   díky Zdeňkovi Nejedlému   (ministrovi kultury), jeho   vášnivému milovníkovi, pod   jehož patronací, vznikali   jeho adaptace (někdy i pod   přísným dohledem). Filmový   přepis je poznamenán dobou   vzniku, veškerá vrchnost,   cizinci, katolíci a   přisluhovači jsou   vypodobněni jen v těch   nejhorších barvách,   zatímco lid tížen svým   poddanstvím, je spravedlivý,   vlastenecký a oddaný   myšlenkám husitským   (samozřejmě, nechápáno v   náboženské rovině). Mnoho   věcí z románu, nikoliv   nelogicky, je vynecháno,   přeci jenom do jednoho filmu   nelze nacpat všechny   události, proto by knize   více slušela seriálová   podoba, jako u F.L. Věka. Jak   se na státní zakázku   sluší, film je odveden na   velmi dobré řemeslné   úrovni, kostýmy, kulisy,   herecké osazenstvo, přesto   tomu všemu chybí trochu   více citu.